V České republice jezdí stará auta. Podílí se na tom ojetiny z dovozu

Hůř už je na tom z Evropské unie jen Estonsko a Řecko. Řeč je o stárnoucím vozivém parku obyvatel České republiky. Zatímco v roce 2019 se drželo průměrné stáří auta pod hranicí patnácti let, dnes je to podle posledních dat Svazu dovozců automobilů o půl druhého roku více – konkrétně 16,41 roku. Průměrný věk osobních vozů v unii přitom činí 12,3 roku. Podle expertů uváděné průměrné stáří neodpovídá realitě na tuzemských silnicích. Ve skutečnosti je o pár let nižší. Důvodem je, že ve statistice Evropské asociace výrobců automobilů jsou zahrnuta i auta, která na silnici už vůbec nevyjíždějí.

Na zvyšujícím se počtu starších aut se podílí hlavně ojetiny z dovozu. Těch bylo do konce října registrováno necelých 120 tisíc oproti cirka 193 tisícům registrovaných nových aut.

Většina dovozených aut je v pokročilejším věku. „Navzdory tomu, že pozvolna klesá počet individuálně dovezených ojetých vozů, významná část z letos dovezených osobních automobilů, a to lehce přes třiadvacet procent, byla starší patnácti let. To se projevuje i na celkovém stavu vozového parku, v němž vozy starší patnácti let tvoří více než polovinu, zatímco automobily do pěti let stáří zaujímají pouze necelých šest procent,“ řekl tajemník Svazu dovozců automobilů Josef Pokorný.

Na problematický dovoz starých aut ze zahraniční upozorňují i odborníci. A také na častější podvody s daty vozu. „Hlavním důvodem stárnutí vozového parku v Česku je dovoz starých aut. Takové vozy, které jsou staré přes patnáct let, vyžadují vysoké investice do oprav. Mají problémy se stočenými kilometry, manipuluje se i s daty vozu,“ sdělila ředitelka Aures Holdings Karolína Topolová.

Dovezená starší auta mívají špatnou minulost a často prodělala těžké havárie. „Opravárenský systém v Polsku, Ukrajině či Litvě dokáže levně opravit úplně zdemolovaná vozidla. Opraví auto, které je po těžké demolici. Účelově se poté vůz přihlásí na jeden den v Německu. Odtud míří do Česka, kde se prodává jako auto s německým původem a tudíž s cenovou přirážkou. Každý týden se setkáváme s tím, že jsou v krátkém čase vrácena zpět do provozu auta po těžkých haváriích,“ popsal ředitel společnosti Cebia, která se zabývá prověřováním minulosti aut, Martin Pajer.

Vozidla s dřívějším rokem výroby přinášejí bezpečnostní rizika. Například nedisponují asistenčními a bezpečnostními systémy, které mnohdy dokážou zabránit střetům s fatálními následky. „Zatímco posádka nadprůměrně bezpečného automobilu má šanci vyváznout ze střetu s minimálními následky, posádka druhého vozu bude vážně a možná i smrtelně zraněna,“ upozornil dopravní expert Roman Budský.

Jedním z nástrojů na omlazení vozového parku by mohla být aktualizace poplatku na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků – lidově ekodaně. Ta platí v Česku od roku 2009 a vztahuje se na auta s emisními normami Euro 0, Euro 1 a Euro 2.

Lidé, kteří se rozhodnou si koupit auto, které bylo vyrobeno v minulém tisíciletí, platí ekodaň od tří do deseti tisíc korun. Podle některých by se měla vztahovat i na auta s emisní normou Euro 3 a Euro 4. Ta začala platit před téměř dvaceti lety, tedy v roce 2005. V roce 2025 přitom má začít platit emisní norma Euro 7. Na trh se tak dostanou o tři generace starší auta.

„Máme příliš měkká pravidla dovozu aut a zastaralé emisní poplatky z roku 2009. Když tehdy došlo k zavedení emisní taxy, snížil se dovoz starých aut o čtyřicet procent. Neobejdeme se bez úprav hodnocení, jaká auta se k nám budou dovážet. Musíme se bránit. Pětašedesát procent dovezených aut jsou starší deseti let,“ reagovala Topolová.

Rozšíření ekodaně na další emisní normy navrhoval před časem i Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky. Majitelé aut emisní normy Euro 4 by podle jeho návrhu museli zaplatit pět tisíc korun. Budoucí majitelé aut s normou Euro 0 by si museli připravit 25 tisíc korun místo nynějších deseti tisíc. „I vzhledem k trendu neustále stárnoucího vozového parku v Česku a dovozu starých aut by rozšíření dávalo smysl,“ řekl tehdy prezident svazu Tomáš Prouza.

Ministr dopravy Martin Kupka rozšíření poplatků, stejně jako zavedení takzvaného šrotovného, kdy stát přispívá lidem na nákup nového vozu, když vyřadí z evidence ten starý, odmítá. „Nemáme a nesmíme mít žádnou ambici uměle stlačovat stáří vozidel. Úlohou státu je investice do infrastruktury a také dohlížení na dodržování pravidel. Je tu procento stanic technické kontroly a stanic měření emisí, které dělají chyby, nebo podvádějí. Chceme narovnat dohled. Starší auta, pokud jsou v dobrém stavu, nejsou problém,“ reagoval Kupka.

Resort dopravy se kvůli podezření na Podvádí se na STK? Stát při kontrolách odhalil závažné nedostatkypodvody na STK[/CLANEK_EXTERNI] a SME rozhodl pro tvrdé kontroly a testy poctivosti. Některým technikům již po nich byla zakázána činnost.

Ačkoliv Česko patří kvůli vysokému průměru stáří vozového parku osobních aut až téměř na chvost tabulky v porovnání s jinými evropskými státy, někteří vidí situaci jinak. Podle nich se jedná jen o číslo, které však nemusí odpovídat realitě. „Na základě naší analýzy odborného datového týmu je skutečný průměrný věk aut, která potkáváme na silnicích 13,79 roku. Jedná se o unikátní auta, která absolvovala STK v posledních čtyřech letech. Nižší průměrné stáří vozového parku je u unikátních aut, která absolvovala STK v posledních dvou letech. Tam je průměrné stáří 12,74 roku,“ komentoval Pajer.

Důvodem rozdílných hodnot průměrného stáří osobních aut uváděných Evropskou asociací výrobců automobilů (ACEA) a společností Cebia je ve výpočtech. „Do nich ACEA zahrnuje i takzvaná stodolová auta, která někdo vlastní, jsou v registru ale fakticky nejezdí na silnicích, ale i o auta v depositu či veteráni,“ dovysvětlil Pajer.

Jeho slova potvrdil ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek. „V Česku je zhruba 750 tisíc aut, které už ani podle nás neexistují. Jedná se o stará auta, kvůli kterým naskakuje průměrné stáří vozového parku. Reálný údaj by byl 14,6 roku,“ dodal Matoušek.

2011 – 12,7
2012 – 12,95
2013 – 13,78
2014 – 14,06
2015 – 14,33
2016 – 14,48
2017 – 14,62
2018 – 14,75
2019 – 14,93
2020 – 15,28
2021 – 15,58
2022 – 15,93
2023 – 16,21
2024 (do konce září) – 16,41

Svaz dovozců automobilů