Barry Sheene, legenda motocyklového sportu, odmítal Brno. Zemřel na rakovinu

Legendární motocyklový závodník, dvojnásobný mistr světa v královské kubatuře, Angličan Barry Sheene, byl první motocyklovou celebritou. Kromě stránek s motocyklovou tematikou zaplňoval i stránky bulvárních časopisů tehdejší doby. Poprvé na sebe výrazně upozornil před 55 lety druhým místem v British Championship do 125 kubických centimetrů. Počas své kariéry se vyhýbal startu na okruhu v Brně. V březnu 2003 prohrál v australském Gold Coast boj s rakovinou.

• Bez cigarety ani ránu
  
• S kačerem Donaldem na helmě a tričkem Gary Nixona
  
• Dvakrát šampiónem královské třídy
  
• Padák od Myslivny je nejrychlejší motokros světa
  
• Vyhladovění mělo zahubit zhoubnou rakovinu

Narodil se jako Barry Steven Frank Sheene 11. září 1950 v Londýně. V letech 1971 až 1984 jezdil motocyklové závody Grand Prix, tedy šestnáct sezon, kde byl nejvýraznějším členem továrního závodního týmu Suzuki. Vyhrál dvě po sobě jdoucí mistrovství světa FIM, a to v letech 1976 a 1977. Sheene zůstává posledním britským závodníkem, který vyhrál elitní třídu do 500 kubických centimetrů silničních závodů FIM. Odmítal jezdit Grand Prix Československa v Brně.

Sheene mluvil perfektně španělsky a francouzsky. Byl také neúnavným bojovníkem za bezpečnost jezdců na tratích. Bydlel v 27pokojové vile, létal ve vlastní helikoptéře, patřil k nejpopulárnějším sportovcům Anglie, vedle známého bouřliváka, fotbalisty George Besta, a byl hodně blízkým kamarádem kytaristy George Harrisona z kapely Beatles.

Z prvních vyhraných peněz si pořídil automobil Rolls-Royce a nechal si na něj namontovat SPZ 4BSR - For Barry Sheene Racing. Jako první se objevil na závodní trati v barevné kožené kombinéze, což tehdy byla doslova nepředstavitelná drzost, neboť mít na sobě během tréninků či závodů Grand Prix něco jiného, než klasickou hnědou koženou kombinézu, to si nikdo nedokázal představit.

K Sheeneho osobě neodmyslitelně patřila cigareta. Od svých devíti let preferoval cigarety francouzské značky Gauloises. Podle portálu Motorsport magazine to byl drzý Londýňan, který do motocyklových závodů přinesl sex, drogy a rokenrol. Na webu Motorsport Memorial se lze dočíst, že kvůli své kuřácké vášni šel tak daleko, že si vyvrtal díru do brady své celoobličejové helmy, aby mohl ještě na startovním roštu bez problémů kouřit cigaretu.

Jeho otec Frank Sheene byl bývalý motocyklový závodník a zkušený motocyklový mechanik. Barry vyrůstal na Queen Square v Holbornu v Londýně, kde se v 5 letech naučil jezdit na motorce. Podle listu Independent to byl podomácku vyrobený minibike, postavený jeho otcem. Než začal závodit na motocyklech, našel si Sheene jako motocyklový kurýr a řidič dodávky.

Jako malý chlapec se Sheene nejdříve zajímal o terénní motocykly, ale brzy zjistil, že ho víc baví překračovat rychlost mezi sekcemi zkoušek, než samotný trial. Rozhodl se tedy, že bude lepší na silničních okruzích.

Původně ani neměl v plánu stát se motocyklovým závodníkem, místo toho se soustředil na učení, ne však to školní, ale na umění ladit dvoudobé motory. To bylo obtížné zvládnout, pokud člověk nebyl připraven věnovat hodně času v dílně učení se složitosti motorů. Jeho otec si však všiml, že je od přírody talentovaný jezdec, a tak se v roce 1968 zúčastnil svého prvního silničního závodu na motocyklu Bultaco.

Tady je dobré poznamenat, že Barryho otec Frank měl blízký, osobní vztah s Donem Paco Bultó, majitelem motocyklů Bultaco, a to poté, co se s ním setkal v roce 1959 při 24hodinového vytrvalostního závodu Montjuic v Barceloně. Frank Sheene byl totiž jedním z prvních zastánců dvoudobého motoru, který začal dominovat menším motorovým třídám motocyklových závodů v polovině 60. let. Bultó začal zásobovat rodinu Sheene svými nejnovějšími motocykly.

Ve svém prvním závodě na britském okruhu Brands Hatch upadl, když se zadřel motor jeho 125ccm Bultaco. Pád s ním ale vůbec neotřásl, protože o několik minut později nasedl na svůj 250cc Bultaco a dojel si pro krásné třetí místo ve třídě 250.

Dva týdny nato se vrátil na okruh Brands Hatch a připsal si své první vítězství. Poté Sheene přestal závodit, aby se stal závodním mechanikem britského soukromníka Lewise Younga, který na motocyklu Bultaco startoval v několika závodech Grand Prix Evropy. Portál Wikipedia uvádí, že asi zkušenosti z účasti na evropských závodech podnítily Sheeneův další zájem stát se motocyklovým závodníkem. Namísto do školy, kterou zrovna v oblibě neměl, absolvoval tréninky na okruhu Brands Hatch.



V roce 1969 začal Barry Sheene nosit ochrannou přilbu s obrázkem kačera Donalda na přední straně helmy, aby vynikl z davu. Design přilby zůstal jeho ochrannou známkou po celou dobu jeho závodní kariéry, stejně jako jeho startovní číslo 7. Nosil také tričko Garyho Nixona pod koženou jezdeckou kombinézou jako talisman pro štěstí pokaždé, když závodil.

S dvojnásobným americkým šampionem Garym Nixonem se setkal poprvé v roce 1971, když byl Nixon členem amerického týmu, který v tomto roce soutěžil v závodech Transatlantic Trophy. Zápasové závody Transatlantic Trophy postavily během velikonočního víkendu v Anglii proti sobě nejlepší britské jezdce jejichž soupřei byli nejlepší američtí silniční závodníci na motocyklech 750 ccm v sérii šesti závodů. Sheene a Nixon se spřátelili a vytvořili si tak celoživotní kamarádství. Píše o tom v knize Grand Prix Notorcykle Racers: The American Heroes (MBI Publishing Company, 2010) autor Norm DeWitt.

Jako osmnáctiletý udělal v roce 1969 velký dojem, když jezdil na motocyklu Bultaco a skončil na druhém místě za Chasem Mortimerem v British Championship do 125 kubických centimetrů. V dalším roce 1970 už British Championship 125ccm ovládl úplně. Ve stejném roce ještě vybojoval třetí místo v šampionátu třídy 250 ccm, opět se strojem Bultaco. Jeho otec Frank byl jeho osobním mechanikem a tuto pozici zastával po celou Sheeneovu závodní kariéru.

Hvězd Barryho Sheenea začala stoupat vzhůru, když v roce 1971 vstoupil do seriálu Grand Prix. Mistrovství světa jezdil ve třídě 125 ccm na Suzuki. Při závodech Isle of Man TT, když ze závodu vypadl z druhého místa, aby poté pobouřil tradicionalisty kritikou události jako nehodnou statusu Grand Prix. „Prohlásil, že to bylo naposled, co kdy závodil na Isle of Man TT, a to v době, kdy byl závod považován za nejprestižnější událost v kalendáři mistrovství světa,“ píší v knize Motocourse: 50 Years Of Moto Grand Prix, (Hazleton Publishing Ltd., 1999) motorističtí žurnalisté Dennis Noyes a Scott Michael.

Jako malý chlapec se Barry doprovázel svého otce na závody TT a ocenil historii této akce, ale cítil, že závodit s časem na pouličním okruhu o body do mistrovství světa je příliš nebezpečné.

Sheene zaznamenal své první vítězství ve Velké ceně vítězstvím ve Velké ceně Belgie třídy 125 ccm, která se konala na náročném okruhu Circuit de Spa-Francorchamps.



Ve stejné sezoně se rozhořela bitva v mistrovství světa třídy 50 ccm mezi Ángelem Nietem na Derbi a Janem de Vriesem na Kreidleru. Ta byla tak vyhrocená, že tým Kreidler najal Sheenea a Jarna Saarinena, aby závodili na podporu de Vriese, zatímco továrna Derbi najala Gilberta Parlottiho na podporu Nieta. Poté, co de Vries odešel kvůli problémům s motorem, Sheene vyhrál Velkou cenu Československa třídy 50ccm, která se konala na Masarykově okruhu, kde skončil o více než dvě a půl minuty před konkurencí. Sheene tak pomohl de Vriesovi vyhrát mistrovství světa 50ccm. Ve třídě do 125 ccm si na Suzuki Sheene na československém okruhu dojel pro třetí místo. Celkově v MS obsadil v „padesátkách“ 6. místo, ve „stopětadvacítkách“ skončil druhý. Jezdil i kategorii do 250ccm, kde v šampionátu obsadil až 33. pozici.

Následovala sezona 1972, kdy Barry sedlal speciální Yamahu YZ635 v mistrovství světa 250 ccm, ale nebyla to žádná velká sláva. Při Grand Prix of Nations v Imole na konci května v tréninku havaroval a zlomil si klíční kost, což mu nedovolilo zúčastnit se dalších závodů, které se jely v těsném sledu za sebou v červnu a červenci. Naskočil až do závěrečné Grand Prix Španělska, kde vybojoval třetí místo.

Následující ročník 1973 mu přinesl titul šampióna ve třídě Formula 750 (https://en.wikipedia.org/wiki/1973_Formula_750_season), což byla novinka zařazená pro tento rok do soutěží FIM. Do té doby se tato třída jezdila pouze na Britských ostrovech. Sedlal Suzuki TR750 a po vítězství ve Francii, třech druhých místech ve Finsku, Německu a Španelsku, a po třetím místě ve Švédsku se mohl radovat z trofeje mistra světa. V roce 1975 skončil v tomto seriálu druhý.

Od roku 1974 Sheene jezdil na Suzuki královskou třídu „půllitrů“ a znamenalo to v jeho kariéře ty největší úspěchy. V sezoně 1974 a 1975 to znamenalo shodně šesté místo v konečném hodnocení seriálu mistrovství světa.

V sezoně 1976 si už dojel pro svůj první titul světového šampióna, když dokázal pět startů proměnit v první místo a v jednom případě dojet na druhém místě. A to ve čtyřech závodech, včetně Velké ceny Československa, nestartoval.



V následujícím ročníku s Heron-Suzuki RG500 dokázal titul obhájit. Vyhrál dokonce šest velkých cen a jednou dojel šestý a jednou zůstal neklasifikovaný. Stejně jako v předchozím roce, vynechal Grand Prix v Brně.

Podle vzpomínky Jiřího Mikšíka na wenu Motorkáři.cz měl o okruhu v Brně prohlásit, že je to nejrychlejší motokros světa. Tato slova patřila v té době nově zbudovaném „padáku“ od Myslivny směrem dolů k tehdejšímu prostoru startu a cíle.

„Barry Sheene tak brněnskou velkou cenu bojkotoval a to pravidelně, což mě hodně štvalo. Ostatně nebýt této jeho stávky, tak by v Brně 1976 nikdy nevyhrál svůj první závod GP půllitrů Brit John Newbold, tehdy s vypůjčenou motorkou Suzuki, kterou si do Brna dovezl ve vypůjčeném kamiónu…“ píše se ve vzpomínce.

V sezonách 1978 a 1979 stále ještě jezdil s Heron-Suzuki RG500 a nejdříve si vyjezdil druhé místo v celkovém hodnocení seriálu MS a potom skončil celkově třetí.

Od roku 1980 sedlal tři roky Yamahu YZR500 a bylo z toho v roce 1980 celkové 15. místo, rok nato čtvrtá příčka a své účinkování s tímto strojem uzavřel pátým místem v roce 1982.

V roce 1982 během tréninku na Velkou cenu Británie v roce 1982 utrpěl druhou vážnou nehodu v kariéře. Ve čtvrtečním neoficiálním tréninku na okruhu v Silverstone překonal slepé stoupání a následně srazil se s motocyklem Patricka Igoa v rychlosti více než 250 kilometrů v hodině. Při nárazu si roztříštil obě nohy a zlomil ruku.



Jeho zraněné nohy zachránil ortoped Nigel John Cobb z Northampton General Hospital. I když se Sheene v roce 1983 do mistrovství světa vrátil se soukromým Suzuki RG500, nikdy už nezískal svou starou formu a v roce 1984, kdy skončil na celkové šesté příčce, z motocyklových odešel.

Posledního velkého vítězství své motocyklové závodní kariéry Barry Sheene vybojoval v roce 1984 při Scarborough Gold Cupu, který se konal na okruhu Oliver's Mount, jednom z jeho oblíbených míst. Vyhrál, když porazil svého „starého nepřítele“ Micka Granta, čtyřnásobného šampióna tohoto závodu.

Po skončení závodnické kariéry se oženil se svou dlouholetou partnerkou Stephanie McLean, modelkou a bývalou Pet of Year časopisu Penthouse, a později emigrovali do Austrálie, kde se jim narodily dvě děti, Sidonie a Freddie.

V letech 1981, 1985 a 1986 to zkoušel i za volantem automobilů, když jezdil závody British Saloon Car Championship. Nejdříve s Mazdou RX7 a pak s Toyotou Celicou. V roce 1985 skončil ve třídě A na celkovém šestém místě.

Pracoval jako televizní moderátor, například seriálu ITV Just Amazing!, kde vedl rozhovory s lidmi, kteří přežili neuvěřitelné nehody, včetně bývalého palubního střelce Britského královského letectva RAF Nicholase Alkemadea, který přežil pád z výšky 18 000 stop bez padáku, když vyskočil z hořícího bombardéru Avro Lancaster nad Německem v březnu 1944.

V roce 1978 byl tématem This Is Your Life, když ho překvapil Eamonn Andrews na výstavě motocyklových závodů v londýnské Victorii. Barry a jeho manželka Stephanie si také zahráli v nízkorozpočtovém filmu Vesmírní jezdci, v originálu Space Riders z roku 1984.

V červenci 2002, ve věku 51 let, byla Sheenemu diagnostikována rakovina jícnu a žaludku. Odmítl se podrobit konvenční léčbě zahrnující chemoterapii a místo toho vsadil na přísnou dietu navrženou rakouským léčitelem Rudolfem Breusem. Ta měla rakovinu zahubit vyhladověním. Psal o tom například britský deník The Telegraph 11. března 2003. Barry Sheene prohrál po osmi měsících těžký boj se zákeřnou rakovinou v nemocnici na Gold Coast v Queenslandu 10. března 2003, ve věku 52 let.

V roce 1978 získal Barry Sheene titul MBE za zásluhy o motocyklový sport. V letech 1977 a 1984 byl dvakrát držitelem Segrave Trophy za svou kariéru v motocyklových závodech Grand Prix. Po rekonstrukci Brands Hatch Circuit v Anglii z bezpečnostních důvodů na žádost FIM byla sekce Dingle Dell z důvodu bezpečnosti změněna a krátce po Sheeneově smrti byla nová sekce na jeho počest přejmenována na Sheene's Corner.

Mezinárodní motocyklová federace FIM ho v roce 2001 jmenovala legendou Grand Prix. Pro sezonu 2003 představil V8 Supercars medaili na jeho počest - Barry Sheene Medal, pro „nejlepšího a nejspravedlivějšího“ jezdce sezony. Vzpomínkovou jízdu na Barryho Sheenea z Bairnsdale na Phillip Island ve australské Victorii každoročně pořádají australští motocyklisté, předtím, než se na ostrově jede závod MotoGP. Barry Sheene zůstává jediným jezdcem, který vyhrál závody Grand Prix v kategoriích 500 ccm a 750 ccm.