Budoucí automechanička má lásku k autům v krvi. Tento obor byl prý jasnou volbou

Od malička se hrabala v autech a v šesti letech dostala k Vánocům svou první motorku. Adéla Zavadilová z Berouna je studentkou prvního ročníku oboru opravář motorových vozidel na SOŠ a SOU Hlinky. Jak sama říká, byla to jasná volba.   „Táta, děda i strejda mě vedli k autům. Začala jsem se o ně zajímat už jako dítě. V šesté třídě jsem si říkala, že nemám k ničemu jinému takové pouto, a proto jsem se dala na automechanika. Ve třídě jsme jen dvě holky, ale vůbec mi to nevadí. Raději jsem v klučičím kolektivu. Vyrůstala jsem v něm,“ dodala Adéla. Od táty dostala škodovku 120, kterou společně opravují, aby měla v osmnácti letech čím jezdit.

S opravami ale začínala na babetě. „Babeta není moc složitá, později jsem se učila měnit kotouče, destičky, filtry na autě. Můj praděda závodil na motorkách, takže to mám asi v genech. K závodům mám ale respekt,“ prohlásila učnice. Podle ní si její otec vždycky přál syna. Proto hrála fotbal a teď se hrabe v autech. Její maminka je cukrářka a starší sestra studuje na zubní a dentální hygieničku.

Adéla se těší na třetí ročník, kdy bude moct jezdit na praxi. „Ráda bych zkusila Autoservis Lukáš v Berouně nebo Autosalon Klokočka v Praze. Ráno nás ve škole vyzvednou a odpoledne zase přivezou. Máme sice rodinnou firmu V.I.V. Zavadil, ale je zaměřená na prodej náhradních dílů na nákladní a osobní vozy. Tam bych praxi dělat nemohla. Pracuje tam teta, děda, babička, strejda i táta,“ vysvětlila Adéla.

Ve škole nemá s odbornými předměty žádný problém. Spíš jí nejde matematika a český jazyk. „Baví mě chemie a fyzika. A v odborných předmětech mi občas učitelé učivo vysvětlí podrobněji, protože pro holky je to těžší,“ usmála se Adéla. A s těžšími předměty jí zase pomáhají spolužáci. Třeba nasadit pneumatiku.