Toto auto proslavil účetní Fantozzi. Bianchina okouzlila i Audrey Hepburnovou

Filmy s účetním Ugem Fantozzim se pravidelně vrací na televizní obrazovky díky. Tyto bláznivé komedie s ikonickým smolařem v hlavní roli jsou známé nejen svým humorem, ale i malým vozem Autobianchi Bianchina, který dokonale podtrhuje Fantozziho nešťastný osud. Poznejte příběh tohoto miniauta, které se stalo symbolem této komediální série, ale oblíbily si ho i jiné známé osobnosti a hrál také v jiných filemech a seriálech.         Televizní stanice se čas od času vrátí k sérii italských bláznivých komedií, jejichž hlavní postavou je maličký úředník a Fantozzi. V současnosti jsou filmy s populárním smolařem, které bavily od sedmdesátých do devadesátých let, k vidění na TV Seznam. Víte, s jakou károu Fantozzi, jehož ztvárnil komik Paolo Villagio, jezdil? Aby ukázala malost pana účetního, tak to byla ta nejmenší z nejmenších, jmenovala se Autobianchi Bianchina.

Vůz Autobianchi Bianchina je miniauto, které vyráběla italská automobilka Autobianchi. Byl založen na podvozku a mechanice Fiatu 500. Byl k dispozici v různých konfiguracích: Berlina (limuzína), Cabriolet (roadster), Trasformabile (kabriolet s pevným profilem), Panoramica (kombi) a Furgoncino (van). Vůz byl veřejnosti představen 16. září 1957 v Muzeu vědy a techniky v Miláně.

Návrhářem, který stál za vznikem Bianchiny, byl Fabio Luigi Rapi, italský automobilový designér. Před svým příchodem k Autobianchi pracoval pro Fiat. Rapi byl ředitelem designu ve společnosti Fiat Dipartimento Carrozzerie Derivate e Speciali.

Modely Bianchina se prodávaly ve Francii, v Německu, ale i ve Spojených státech. V době svého vzniku to byl s mnoha prémiovými prvky designu a výbavy luxusní městský vůz, který se v žebříčku na trhu umístil nad Fiatem 500. Prodával se jako druhé vozidlo do domácnosti nebo luxusní rekreační vozidlo, které je také zaměřeno na bohaté ženy ze střední třídy. Mělo odrážet rostoucí blahobyt v italské společnosti.

První Bianchina sjela z výrobních linek v lombardském městě Desio 11. září 1957 a měla neobvyklý styl karoserie dvoudveřového landauletu, nazývaného Trasformabile. Ten pak zůstal jediným karosářským stylem auta až do roku 1960, kdy byl představen dvoudveřový kabriolet. Po něm následovala třídveřová verze kombi nazvaná Panoramica a dvoudveřový sedan Berlina.



Nakonec byly ještě uvedeny na trh dvě verze dodávky, přičemž jedna se podobala dvoumístné verzi Panoramica a druhá byla se zvýšenou a rozšířenou nákladovou částí.

A právě verze Bianchina Berlina, tedy dvoudveřový sedan, byl tím vozem, ve kterém ve filmech jezdil a dočkal se množství trapasů a havárií hlavní hrdina série bláznivých komedií, účetní Ugo Fantozzi. Vůz použitý v úvodní komedii Zrození pana účetního, měl už od pohledu něco za sebou. Navíc v roce 1975, kdy první film s Fantozzim vznikl, se už Bianchina Berlina nevyráběla. Maličký automobil měl ještě více zvýraznit malost pana účetního.

Navíc byl ozdoben nálepkou tak trochu „odrbaného“ zeleného čtyřlístku na bílém poli, čímž se zejména na vozech Alfa Romeo vyjadřuje luxus a výkon motoru, aby ještě více podtrhl komičnost hlavní postavy.

Vozů Autobianchi Bianchina Berlina bylo v letech 1962 až 1969 vyrobeno ve verzích D a F celkem 60 tisíc. „Každá z verzí tak měla prodeje pohybující se kolem třiceti tisíc vozů, což bylo velmi dobré,“ píše se na webu Bianchina Classic Club. Byly vyráběny ještě verze Berlina Special, kterých se na trh dostalo dalších 9 tisíc, než byly nahrazeny kombíky Panoramica a dodávkami Furgoncino a Furgonetta.

Vůz Autobianchi Bianchina provází postavu účetního Fantozziho ve všech filmech, kterých bylo natočeno celkem deset v letech 1975 až 1999.

Pan účetní Ugo Fantozzi je literární a filmová postava, kterou vymyslel, uvedl do literatury a na filmovém plátně ji také ztvárni italský herec a spisovatel Paolo Villaggio (30. 12. 1932 – 3. 7. 2017). Postavu stvořil už v roce 1968 v televizním pořadu Quelli della domenica. Poté jí dal v roce 1971 literární podobu a v roce 1975 i filmovou. Úspěch první knihy i prvního filmu vedl k tomu, že se Fantozzi objevil ještě v devíti filmových a sedmi knižních pokračováních.

Villagio napsal také osm knih, kde je hlavním hrdinou účetní Fantozzi. Knihy vycházely v letech 1971 až 2012.

Fantozzi je účetní, věčný smolař, jehož život je zobrazován podle protálu wikipedia s extravagantní nadsázkou. Snaží se karikovat zvyky a obyčeje italské nižší střední třídy. Fantozzi má nepříliš pohlednou, leč oddanou manželku Pinu a dceru Mariangelu, která je tak ošklivá, že si ji všichni pletou s opicí.

Pracuje ve firmě, která je zvána v knihách i filmu jen jako Megaspolečnost (Megaditta). V práci prožívá Fantozzi řadu příkoří, jimž se snaží čelit a uchovat si důstojnost, byť neopouští servilní postoj, podobně jako ostatní zaměstnanci, jako krátkozraký účetní Filini nebo úřednice Silvaniová, Fantozziho tajná láska.

Fantozziho dobrodružství a neštěstí se často odehrávají v nejmenovaném italském městě, pravděpodobně inspirované Římem a Milánem, obvykle se natáčelo v Římě. „Komika filmů je někdy označována za extrémní až surreálnou,“ píše se na wikipedii.

Komedie s Fantozzim ale nejsou jediným filmovým počinem, kde se miniauto Bianchina objevuje.

Je vidět například ve filmu Jak ukrást milion z roku 1966, v originálu How to Steal a Million s Audrey Hepburnovou a Peterem O'Toolem. V tehdejším Československu byl snímek uvádět pod názvem Jak ukrást Venuši. Audrey Hepburnová hraje postavu Nicole Bonnetové, která ve filmu řídí červený kabriolet Autobianchi Bianchina.



V animovaném filmu Despicable Me 2, česky Já padouch 2 z roku 2013 se auto Lucy Wildeové náramně podobá vozu Bianchina.

Vůz vlastní a řídí seriálová hrdinka Lolita Lobosco, kterou hraje Luisa Ranieri, ve stejnojmenné italské sérii vysílané na televizní stanici Rai 1 nebo ve Spojeném království na Channel 4 v jeho sérii Walter Presents.

Automobilku Autobianchi v roce 1955 založily Bianchi, Pirelli a Fiat. Firma se zabývala téměř výhradně výrobou malých vozů. Nejslavnějším modelem Autobianchi byl typ A112 na jehož výrobě se podílela Lancia a kterého se prodalo 1 254 178 kusů. Základ A112 posloužil jako základ pro různé kreace od studií Pininfarina a Bertone, které se objevovaly na různých autosalonech. Automobilka, která byla poctou přestala existovat v roce 1995.

Původní společnost s názvem Bianchi založil v roce 1885 Edoardo Bianchi a zabývala se nejdříve výrobou jízdních kol. Od roku 1899 vyráběla osobní automobily. Vozy Bianchis byly obecně luxusní vozy nejvyšší třídy vyrobené s velkým důrazem na detail. Továrna společnosti v Abruzzi byla zničena bombardováním během II. světové války. Edoardo Bianchi zemřel v roce 1946 při autonehodě a vlastnictví firmy přešlo na jeho syna Giuseppe. I když bylo po válce v Desio postaveno nové, moderní zařízení, ekonomické podmínky donutily Giuseppe neobnovit výrobu osobních automobilů, ale spíše se zaměřit na jízdní kola, motocykly a užitková vozidla.

Kola Bianchi se stále vyrábějí. Během své moderní éry byla značka Bianchi spojována s italskými vítězi Giro d'Italia a Tour de France, Faustem Coppim, Marcem Pantanim nebo Felicem Gimondim.

Firma Bianchi stavěla také motocykly a jeho stroje se zúčastnily některých závodů. Jedním z jeho prvních jezdců byl Tazio Nuvolari, kterého automobilový konstruktér Ferdinand Porsche nazval největším jezdcem minulosti, současnosti a budoucnosti.

Technická data vozu Autobianchi Binachina:

• Dvoudveřový městský čtyřmístný automobil.
• Motor o objemu 479 a 499 kubických centimetrů.
• Délka 3,02 metru (Berlina, Cabriolet), 2,98 metru (Trasformabile), 3,22 metru (Panoramica).
• Šířka 1,34 metru u všech modelů.
• Výška 1,32 metru u všech modelů, mimo Panoramica, kde byla 1,33 metru.
• Maximální rychlost 95 kilometrů v hodině.