Americký náklaďák inspiroval i slavné rockery. Znáte REO Speedwagon?

REO Speedwagon je jméno, které rezonuje nejen mezi fanoušky rockové hudby, ale i mezi příznivci světa automobilů. Tato americká kapela, známá svými hity z 70. a 80. let, si vypůjčila název od legendárního nákladního vozu z roku 1915. Jak se historie těchto dvou ikon proplétá a jaký je příběh tohoto zajímavého auta? To se dozvíte v našem článku. Když se řekne REO Speedwagon, řada pamětníků zbystří, protože to je jméno americké rockové kapely, která byla populární v 70. a 80. letech minulého století. Jejich směs hard rocku, popu a power balad dobývala hitparády. Jenže málokdo asi ví, že je to také název nákladního automobilu, podle kterého si tato hudební skupina vybrala jméno. V upravené podobě pak bylo také adaptováno do populárního komiksu a později i animáku.

Kapela REO Speedwagon vznikla v roce 1967 v Champaignu ve státě Illinois. U jejího zrodu stáli dva studenti, a sice Neal Doughty a Alan Gratzer. Později se přidali další, kytarista Joe Matt a baskytarista Mike Blair. V průběhu let se pak složení kapely několikrát změnilo.

Jméno REO Speedwagon pro kapelu vybral Neal Doughty podle nákladního vozu z roku 1915 navrženého průkopníkem amerického automobilového průmyslu Ransomem Elie Oldsem. Zahlédl totiž obrázek tohoto náklaďáku, když vstoupil první den do třídy Historie dopravy a došel k názoru, že to je to pravé pro právě vzniklou kapelu.

Mělo to ale přinejmenším jednu zvláštnost. Zatímco automobilka vyslovovala název REO jako jediné slovo, tedy „REE-oh“, muzikanti se rozhodli slovo vyhláskovat a vyslovovat tak každé písmeno jednotlivě „R-E-O“. A pro svůj název spojili dvě slova Speed Wagon používaná automobilkou do jednoho Speedwagon.



Kapela REO Speedwagon prodala více než 40 milionů desek a umístila se v žebříčku Top 40 hitů na 13. místě. Jejími největšími hity byly Keep On Loving You a Can't Fight This Feeling. Nejpopulárnějším albem bylo Hi Infidelity z roku 1980, kterého se prodalo přes 10 milionů kopií. V září loňského roku kapela na své webu oznámila, že končí a od 1. ledna 2025 přestává koncertovat.

Vraťme se ale k automobilu REO Speed Wagon. Jednalo se o model lehkého motorového nákladního vozidla vyráběného společností REO Motor Car Company.

Poprvé byl tento vůz představen v roce 1915 a jeho výroba pokračovala téměř čtyřicet let, minimálně do roku 1953. Díky ní se REO, což jsou iniciály jejího zakladatele Ransoma Eli Oldse, stal jedním z známějších výrobců užitkových vozidel v Americe před druhou světovou válkou.



Základní design a podvozek náklaďáku byly konzistentní, proto mohl být Speed Wagon vyráběn v různých konfiguracích, ať už jako pick-up s valníkem nebo jinou nástavbou, ale i jako malý autobus.

Vidět jej bylo možné i v podobě dodávky, odtahovky, sklápěčky nebo hasičského vozu, stejně jako pohřební vůz nebo sanitku. Podle Kena Loreka v článku na portálu Hot Rod bylo vyrobeno 3 tisíce autobusů značky REO Speedwagon.

Jiné firmy na výrobu nástaveb pak na voze udělaly úpravy pro další speciální účely, třeba policejní. Nákladní automobil Speedwagon používal řadu motorů REO „Gold Crown“, které byly dobře hodnoceny nejen pro svůj výkon, ale i odolnost a kvalitu.

Společnost REO od roku 1908 vyráběla některé vozy založené na svém podvozku (model H), tak v roce 1910 založila později velmi úspěšnou divizi na výrobu nákladních vozů.

Uvedení Speed Wagonu v roce 1915 na trh byl významný krok a veliký prodejní úspěch. Společnost v krátké době dokázala nabídnout různé modely Speed Wagonu s množstvím možností. Do roku 1925 jich dokázala vyrobit 125 000.

Po letech zhruba stejného důrazu na osobní a nákladní automobily ale REO zcela přesunulo své zaměření na nákladní automobily a výrobu automobilů ukončilo v roce 1936. Výroba pro civilní trh byla během druhé světové války pozastavena a obnovena až v roce 1946.



Kromě toho, že REO Speed Wagon inspiroval rockové muzikanty k tomu, aby převzali jeho název, bylo toto jméno později adaptováno na hlavní postavu v japonském komiksu a později i animáku JoJo's Bizarre Adventure, v originálu Džodžo no kimjó na bóken, která se jmenovala Robert E. O Speedwagon.

REO Motor Car Company byla společnost se sídlem v Lansingu ve státě Michigan, která vyráběla osobní automobily a nákladní automobily v letech 1905 až 1975. V jednu chvíli společnost vyráběla také autobusy na svých platformách nákladních automobilů.

Jejím zakladatelem byl již zmíněný Ransom Eli Olds (3. června 1864 – 26. srpna 1950), mimochodem podnikatel, který založil hned několik společností v automobilovém průmyslu. V roce 1897 to byla společnost Oldsmobile, kterou v roce 1905 opustil, aby založil REO Motor Car Company. Vlastnil 52 procent akcií a tituly prezidenta a generálního manažera. Aby si zajistil spolehlivé dodávky dílů, dal dohroady řadu dceřiných firem, jako například National Coil Company, Michigan Screw Company a Atlas Drop Forge Company.

Původně se společnost měla jmenovat R. E. Olds Motor Car Company, ale majitel předchozí Oldsovy společnosti, tehdy nazývané Olds Motor Works, protestoval a hrozil soudem na základě možné záměny názvů mezi spotřebiteli. Olds tedy změnil jméno na své iniciály. Olds Motor Works brzy přijal lidový název svých vozidel Oldsmobile, který se spolu s Buickem a Cadillacem stal zakládající divizí General Motors Corporation.

V období let 1915, kdy se začal vyráběl REO Speed Wagon a ve hře byly i další typy osobních aut, až 1925 byla firma velice zisková, jenže přechod na nový výrobní program a velká hospodářská krize způsobily úpadek. Od roku 1936 se REO soustředilo pouze na výrobu náklaďáků.



Společnost REO vyrobila dva památné modely osobních vozů, a to REO Flying Cloud představený v roce 1927 a REO Royale 8 z roku 1931.

Flying Cloud - Letící mrak - byl prvním vozem, který používal nový hydraulický brzdový systém Lockheed a vyznačoval se stylem, který mu vtiskl designer Fabio Segardi. Píše o tom v článku na portálu Motorcities automobilový historik Robert Tate. Navíc název auta v zákaznících evokoval představy o rychlosti a lehkosti.



REO Royale, který byl představen roku 1931 byl pro svůj design Beverly Rae Kimes, editorkou Standardního katalogu amerických vozů, nazván nejbáječnějším REO ze všech.

V éře po II. světové válce byla společnost nestabilní, což vedlo k bankrotové reorganizaci. V roce 1954 byla jako slabá prodána společnosti Bohn Aluminium and Brass Corporation z Detroitu. O tři roky později se výrobní závod REO stal dceřinou společností White Motor Company. White v roce 1967 sloučil REO s Diamond T Trucks a vytvořil Diamond REO Trucks.

V roce 1975 vyhlásila tato společnost konkurz a většina jejího majetku byla zlikvidována. Volvo později převzalo White a v současnosti tak podle portálu wikipedia vlastní práva na značku REO.

• Některé modely vozu REO Speed WagonModel z roku 1915 se vyznačoval hmotností 1 tuny, čtyřválcovým motorem, třírychlostní převodovkou a chtěl být rychlejší jeho souputníci, tedy 16 až 24 kilometrů v hodině.
• Model z roku 1917 se vyznačoval hmotností 3,25 tuny a plátěnou horní částí a stranami a stál 1 125 amerických dolarů.
• Model z roku 1925 měl šestiválcový motor.
• Model z roku 1929 představoval REO s šestiválcovým motorem Zlatá koruna – Gold Crow.
• Model z roku 1933 byl BN a měl šestiválcový motor REO Gold Crown a kombinaci dílů z luxusních vozů společnosti Flying Cloud a Royale. V tomto případě se jedná o vzácný, poměrně rychlý dodávkový vůz s dřevěnou korbou

...společnost REO v době II. světové války vyráběla v licenci náklaďáky Studebaker. Její verze měly jiné kliky dveří a silnější motor. Odhaduje se, že REO vyrobilo kolem 20 000 těchto nákladních aut a na rozdíl od původních nákladních vozů Studebaker, které používala hlavně americká armáda a její spojenci, verze REO šly pouze na export v rámci Zákona o půjčce a pronájmu (Lend – Lease Act) do tehdejšího Sovětského svazu.