Jaká spotřeba oleje je „zdravá“ a jak olej správně kontrolovat

V ideálním případě bude čtyřtaktní motor pracovat tak, že nebude spotřebovávat vůbec žádný olej. A skutečně velká spousta motorů nemá mezi plánovanými výměnami spotřebu prakticky žádnou, případně je na samé hranicí měřitelnosti. I tak je ale dobrou praxí olej alespoň jednou za pár měsíců zkontrolovat. Kdyby byl svět ideální, všechny automobilové motory světa by jezdily s nulovou spotřebou oleje. Jenže ideální situace nastává málokdy a je poměrně běžné, že motory – zážehové i vznětové – nějakou spotřebu oleje mají. Některé typy agregátů jsou na ni náchylné více, některé méně.

Když pak vedle sebe postavíte dvě auta se stejným motorem, může se stát, že jedno z nich jezdí od výměny k výměně bez dolévání, to druhé potřebuje první litr už po pěti tisících kilometrech – a přitom jsou oba motory vlastně „zdravé“.

Spotřeba motorového oleje je velmi individuální, a do toho, jak které žere olej, vstupuje spousta různých faktorů. Na spotřebu oleje má vliv už samotný prvopočátek životnosti motoru, potažmo jeho zajetí. Pokud byl první majitel při první tisícovce kilometrů svědomitý, dá se říci, že se šance na budoucí spotřebu oleje snižuje.

Vliv má ale i charakter používání auta – pokud jezdíte krátké trasy s mírnou dynamikou, může mít motor karbonem zalepené stírací kroužky na pístech a spotřeba oleje se zvýší. Paradoxně vůbec nemusí platit, že čím klidnější jízda, tím nižší spotřeba oleje.

Za spotřebou oleje může stát i závada nebo opotřebení některých komponent – typicky třeba gufer ventilů nebo turbodmychadla – a svou roli hraje samozřejmě i nájezd v kombinaci se svědomitostí údržby. Motory, které často jezdily na „přejížděný“ starý olej, budou svou olejovou náplň spotřebovávat spíš, než ty s časnými výměnami.

Jenže kde je ta hranice, kdy už se dá hovořit o vysoké spotřebě oleje? Jak bylo řečeno, hodně záleží na konkrétním typu motoru. Pokud vám v servisu řeknou, že „tenhle motor nikdy nikomu olej nežere“, a vy doléváte co pět tisíc kilometrů, něco není správně, a i při téhle spotřebě můžete mít problém, zejména máte-li vůz s částicovým filtrem, který zplodiny ze spáleného oleje ucpávají.

Na druhou stranu jsou motory, které olej prostě trochu žerou, ví se to o nich a nejde o nic zvláštního. Někdo může mít spotřebu litru oleje na deset tisíc kilometrů, někdo na pět, někdo třeba i na tři. A všechno může být v normě.

VIDEO / Jak zkontrolovat motorový olej:

Je mimochodem zajímavé, co ke spotřebě oleje říkají samotné automobilky. Hranice toho, kdy už začíná být spotřeba oleje problematická, a jde o důvod k oprávněné reklamaci, je často stanovena velmi alibisticky. Dozvíte se třeba, že spotřebovaný litr oleje na tisíc kilometrů je ještě stále v pořádku, i když zcela očividně není.

Jakmile stoupne spotřeba hranice zhruba nad jeden litr na tisíc kilometrů, začínáme se bavit o tom, že má váš motor skutečně problém. Jednak se neustálé dolévání oleje stává v této fázi otravným a leze do peněz, ale auto už začne projevovat celou řadu problémů. Při přidání plynu už může viditelně kouřit, odchází katalyzátory a další díly emisního systému, na výfukových koncovkách se objevují mastné saze, a právě z příštích emisí vás také pravděpodobně vyhodí.

Pak je ovšem velkou otázkou, co je v motoru špatně, a co by stála oprava. Proto občas vidíme jezdit po silnici stará auta, která kouří jako darebná kamna. Jejich oprava se s ohledem na zůstatkovou hodnotu prostě nevyplatí, a tak je majitelé prostě jen „dojíždí“.

Pokud už máme motor bez olejové měrky (tedy klidně starší auto prémiové značky, nebo i novější masové), spoléháme se výhradně na to, co ukáže palubní počítač či infotainment. Tam není moc co poradit – podívejte se do uživatelského manuálu.

Většina motorů má však stále klasickou měrku, kterou si olej změříte pěkně ručně. Měrka, která má v motorovém prostoru většinou vyčnívající žluté nebo červené „ouško“, se vytáhne, její konec se otře do čistého hadru nebo papírového kapesníku, a měrka se zasune zpátky až na doraz.

Potom se opět vytáhne, a hladina oleje musí být viditelná mezi dvojicí rysek, které označují spodní a horní hranici. Oleje nesmí být nikdy více, ani méně. Je dobré vědět, že u většiny aut je mezi ryskami zhruba jeden litr, a ideální je udržovat hladinu oleje v horní polovině.

Až na výjimečné příklady stanovené výrobcem se hladina oleje vždy kontroluje při zhasnutém motoru. V ideálním případě výrobce v manuálu stanovuje i to, zda máte kontrolovat olej studený, nebo zahřátý. Pokud budete kontrolovat olej za studena, bude hladina o kousek níž, protože olej se s teplem rozpíná.

Nejpřesnější hodnotu tedy dostanete tehdy, když budete kontrolovat olej zahřátý na provozní teplotu (alespoň deset minut jízdy), ale jakmile motor zhasnete, musíte před samotným měřením alespoň pět minut počkat, aby mohl olej roztahaný po motoru stéci zpátky do olejové vany.