Řídili byste auto jménem Kníže Vladimír? Moskvič měl před koncem bizarní vozy

Auta nevábného vzhledu měla podivná jména. Moskvič stavěl luxusní limuzínu i podivné kupé. Sovětský Moskvič by letos oslavil devadesáté narozeniny. Značka vyráběná závodem AZLK v Moskvě platila za hvězdu mezi socialistickými auty. Vaz ji ale zlomil rozpad Sovětského svazu a nástup kapitalismu. Po privatizaci v roce 1991 totiž marně hledala místo na trhu a nemohla se vyrovnat s konkurencí. Dokládá to i poslední řada vozů, kterou vyráběla až do svého krachu v roce 2002.

Jde o model Moskvič 2142, který se produkoval ve třech provedeních, tedy dvou sedanech a kupé. Celkem za čtyři roky výroby, tedy od roku 1998, vzniklo jen 3500 kusů této řady, potkat ji na silnici je tedy vzácností i v dnešním Rusku. Auto mířilo hlavně na bohatší klientelu.

Základem modelové řady Moskviče 2142 byl Kníže Vladimír. Auto s jménem odkazujícím na historickou náboženskou figuru (v Rusku nese stejné jméno například i ponorka) bylo 4710 mm dlouhé a 1690 mm široké. Mělo sloužit jako rodinný sedan.

Auto by mělo poměrně zapomenutelný design nebýt jedné zvláštnosti – okna ve druhé řadě byla dělená. To autu dodávalo vzhled limuzíny, stejně jako delší záď s klasickým kufrem. Detaily s doplňkovými mlhovkami nebo zpětnými zrcátky na nelakované nožičce ale nepůsobily právě luxusně.


Kněz Vladimír v doprovodu tanečního páru. Geniální propagační materiál jako otisk doby.

Pod kapotou se usídlil motor Renaultu. Šlo o řadový čtyřválec F3R s atmosférickým plněním a výkonem 113 koní získaným z dvoulitrového objemu. To nebylo na ruské auto špatné, zejména ve chvíli, kdy vážilo jen něco málo přes 1,5 tuny. I díky tomu zvládlo stovku za 11,5 sekundy a maximální rychlost 175 km/h, přičemž si řeklo o 8,5 litru benzinu v průměru. Řadilo se manuální pětistupňovou převodovkou. Poháněná byla přední náprava.

Moskvič ho propagoval jako pohodlný vůz s vynikajícími jízdními vlastnostmi, dobrou stabilitou na silnici a se solidním vzhledem. O každém jednotlivém bodě této chvály by šlo asi s úspěchem pochybovat.

Naštěstí měla automobilka další eso v rukávu. Byl to model Ivan Kalita, tentokrát odkazující na moskevského prince ze čtrnáctého století. Ten byl zaměřen na movitější klientelu a propagován jako luxusní manažerský sedan. Napovídala to masivní chromová maska chladiče a ještě delší záď (měřil 4910 mm). Vpředu visící mlhovky ale kupodivu zůstaly na svém místě. Uvnitř byl světle potažený interiér s imitací dřeva na palubní desce i na volantu.

Do tohoto vozu se montovaly dva motory. Slabší jednotka F3R s výkonem 113 koní poháněla i model Kněz Vladimír. Silnější motor F7R dodával Kalitovi výkon 145 koní. S tímto dvoulitrem už auto zvládlo pokořit stovku za 10,5 sekundy a jelo maximálně 187 km/h při devítilitrové spotřebě.


Bylo to luxus. Zejména díky chromu na přídi a pořádným mlhovkám!

Nejrychlejším vozem z nabídky ale bylo kupé Duet. Jediný model Moskviče 2142 s relativně normálním jménem také používal oba motory Renaultu. S tím silnějším už zvládl vystřelit z nuly na stovku za 9,5 sekundy a jet až 190 km/h. Řekl si o 8,2 litru benzinu na 100 km.

Podivně zkrácené auto z některých úhlů připomínalo klasická americká kupé, ale opravdu jen vzdáleně. Ještě krátce před krachem Moskviče prošel Duet drobným faceliftem přídě, ale ani to už nepomohlo jeho mizerným prodejům. Právě kvůli nim Francouzi zatrhli dodávku motorů a bylo vymalováno.

Modely Kníže Vladimír, Ivan Kalita i Duet si můžete prohlédnout v přiložené fotogalerii.