I automat můžete špatnými návyky poškodit. Vyvarujte se těchto chyb

Velmi často se hovoří o tom, co by člověk měl nebo neměl dělat, aby prodloužil životnost spojky a převodovky u auta s manuálním řazením. Stále více aut, a tedy i řidičů, ovšem přechází na převodovky automatické. Ty mohou mít různé konstrukce a principy funkce, u většiny převodovek nicméně pořád existují chyby, kterými se dá automatická skříň poškodit, případně zkrátit její životnost. Následující rady se týkají zejména dvou typů převodovek – klasických automatů, u nichž se o přenos síly z motoru do převodovky stará hydrodynamický měnič, a potom dvouspojkových samočinných převodovek, které jsou velmi rozšířené u modernějších vozů, jezdících po našich silnicích. Jde o převodovky DSG u koncernu Volkswagen – tedy i ve vozech Škoda, a dále třeba o převodovky DCT, které jsou používány v některých vozech Hyundai a Kia.

U manuálních převodovek je neutrál běžnou součástí řízení. Na neutrál se stojí na světlech, na neutrál se dá neomezeně „plachtit“, když chceme využívat kinetickou energii vozu a nebrzdit motorem. U automatické převodovky ovšem na neutrál úplně zapomeňte. Prakticky nikdo z výrobců nepovoluje vyřazování neutrálu za jízdy, některé převodovky mají dokonce i elektronickou ochranu, takže vás vyřadit nenechají. Mnoho převodovek vás vyřadit nechá, jenom některé ale umí zařadit za jízdy režim D hladce. Pro většinu převodovek znamená řazení za jízdy rázy, které ji ničí. Pokud chcete využívat jízdu na neutrál a plachtit, podívejte se, zda nemá vaše auto (spíš modernější model s dvouspojkovou převodovkou) něco jako EKO jízdní režim. V něm umí převodovka vyřazovat sama, což jí samozřejmě nevadí.

Stejně tak nevyřazujte na neutrál ani tehdy, když stojíte na světlech. Všechny převodovky jsou koncipovány tak, aby mohly neomezeně stát se zařazeným D, jen se sešlápnutou brzdou. Režim D tedy zařaďte na začátku jízdy a pak jej nechte zařazený až do chvíle, kdy budete auto na delší dobu odstavovat.

Kdybyste náhodou potřebovali auto s automatickou převodovkou táhnout na laně nebo tyči, dávejte si velký pozor. Přesně při téhle činnosti jde převodovku velmi snadno zcela zničit. Na rozdíl od manuálních převodovek jsou prakticky všechny automatické převodovky vybavené tlakovým mazáním a výrobce pro ně uvádí velmi striktní instrukce, týkající se tahání s vypnutým motorem. Většinu automatických převodovek lze bez nastartovaného motoru táhnout jen na krátké trase – maximálně desítky kilometrů, a rychlostmi často do 50 kilometrů v hodině. Obecně by mělo být táhnutí auta s automatem tou úplně poslední, nouzovou možností.

Ještě než se do tahání (nebo třeba jen natažení na odtahovku) pustíte, musíte také vědět, jak vyřadit na neutrál – to může být zejména problematické u „mrtvých“ aut, u nichž nejde ani zapnout zapalování. Bez zapnutého zapalování vás totiž auto klasickým voličem vyřadit nenechá, každá převodovka má ovšem metodu, jak v nouzi blokaci parkovací polohy uvolnit. Najdete ji v návodu k obsluze a většinou se jedná o nouzové táhlo, tlačítko nebo páčku, umístěnou pod dekorem voliče nebo třeba pod držákem na nápoje ve středovém tunelu.

Stojíte-li s autem v kopci, vždy jej zabrzděte ruční brzdou a teprve potom zařaďte polohu P. Prakticky u všech automatických převodovek je poloha P řešena takzvanou parkovací západkou, která sice zamezí samovolnému rozjetí, ale když necháte auto v kopci stát jenom na ní, budete silně zatěžovat její mechanismus. Může dojít na její nevratné poškození a můžete mít i problém s opětovným vyřazením z polohy P, až se budete chtít rozjet.

Tohle souvisí s již výše zmiňovanými body. Nebuďte netrpěliví a nesnažte se řadit zpátečku nebo parkovací polohu ve chvíli, kdy se auto ještě pohybuje vpřed. Novější elektronicky ovládané typy převodovek vás to ani nenechají udělat, těm starším ale můžete dost uškodit zvýšeným namáháním spojek nebo parkovacích západek. Než pohnete s voličem převodovky auto úplně zastavte, a během řazení stůjte na pedálu brzdy.

Velmi často výrobce auta v servisním plánu vůbec nepředepisuje výměnu oleje v automatické převodovce. Údajně se jedná o náplň, kterou není potřeba za celou životnost vozu vyměnit. Je ovšem potřeba si uvědomit, že plánovaná a reálná životnost auta se mohou dost rozcházet, a že natahovanými plány údržby jdou automobilky na ruku správcům vozových parků, kteří nakupují auta podle předpokládaných servisních nákladů. Olej v automatické převodovce (ale i té manuální) tedy samozřejmě měňte.

Nemusíte zdaleka nijak často. Třeba u dvouspojkových převodovek v autech koncernu Volkswagen se doporučuje interval 60 000 kilometrů, a ten lze brát jako takové „zlaté pravidlo“. Pokud výrobce výměnu oleje předepisuje, a to třeba po 90 000 nebo 120 000 kilometrech, můžete bez obav měnit i po tomto nájezdu. „Celoživotní“ náplní se však uchlácholit nenechte, a typicky v momentě, kdy si koupíte čtyř nebo pětileté bývalé firemní auto s automatem, nechte olej vyměnit rovnou. Mějte na paměti, že o automatickou převodovku je dobré pečovat vskutku pečlivě. Ceny repasí, nebo dokonce nových kusů, se mohou šplhat do stovek tisíc korun.