První plastový předchůdce Trabantu slaví 70 let. Prý měl radši parkovat ve stínu

Před 70 lety začali dělníci v bývalé Německé demokratické republice v automobilce ve Cvikově montovat model P70. Jednalo se o malý lidový vůz s dřevěnou karosérií. Její povrchové panely už však vznikaly z kompozitního materiálu Duroplast. Vůz poháněl stejně jako pozdější Trabanty dvoudobý dvouválec, tentokrát ještě ale s kapalinovým chlazením. Model P 70, který se začal vyrábět na jaře roku 1955, byl takzvaným mezitypem. Tedy modelem, který měl překlenout období potřebné k dokončení vývoje zcela nového modelu osobního vozidla. A tím byl P 50 - kulatý přímý předchůdce historicky prvního auta s obchodním názvem Trabant.

Ten se nakonec začal vyrábět až v roce 1957. Model P 70 byl po technické stránce poměrně zastaralým automobilem. Prakticky všechny mechanické díly byly pro něj převzaty z vozu IFA F8, což bylo pro změnu modernizované předválečné DKW Meisterklasse.

Na všechny karosářské verze východoněmeckého produktu P70 se můžete podívat v naší fotogalerii

Podvozkový rám měl ovšem zkrácený rozvor a zúžený rozchod zadních kol. Karosérie měla dřevěnou kostru a na ní byly připevněné povrchové dily z duroplastu. Z dnešního úhlu pohledu se jedná o kompozitní materiál, který vzniká za tepla lisovaným bavlněným odpadem smíchaným s fenolovou pryskyřicí.

Zpočátku toto řešení způsobovalo majitelům vozů nemalé problémy, jak v knize Auta východního bloku popisuje publicista Jan Tuček. Vyslechl si totiž stížnosti tuzemských vlastníků vozu P70, který se ve druhé polovině padesátých let dovážel i do Československa v tom smyslu, že lak se z duroplastu odlupoval. Zejména tehdy, když vůz byl vystaven slunečním paprskům a tento materiál se teplem rozpínal. Prý si tedy pro zaparkování museli vybírat stinná místa.

Vůz se začal vyrábět s karosérií sedan, přičemž zvláštností bylo zpočátku chybějící víko zavazadlového prostoru. Uživatelé byli tedy nuceni nakládat a vykládat zavazadla či jiné předměty vnitřkem vozidla, což rozhodně nebyl jednoduchý úkol, neboť chyběl také pár zadních dveří.

Auto na délku měřilo 374 centimetrů, na šířku 150 a na výšku 148 těchto délkových jednotek. Pohotovostní hmotnost činila rovných 800 kilogramů a dovnitř šli naložit lidé a náklad do hmotnosti 320 kilogramů.

Pohonný agregát byl také v zásadě převzatý z vozu IFA F8. Jen ho konstruktéři umístili před přední poháněnou nápravu. Díky nové hlavě z hliníku a jinému karburátoru stoupl výkon vodou chlazeného atmosférického řadového dvouválce se zdvihovým objemem 690 cm3 na 22 koňských sil. To postačilo na udělení maximální rychlosti 90 kilometrů v hodině.

Z nádrže, která byla umístěna v motorovém prostoru a šlo do ní natankovat 32 litrů směsi benzínu a oleje, ubývalo každých sto kilometrů kolem 8-9 litrů paliva.

První sedany sjely z výrobní linky v dubnu 1955. Za dalších čtrnáct měsíců začala automobilka nabízet také praktičtější verzi kombi. Do ní už se náklad umisťoval o poznání snadněji. Součástí zadního čela byly totiž do strany otevíratelné třetí dveře. Zadní lavice šla sklopit, takže pak šlo využít ložnou plochu s délkou půldruhého metru.

Třetí a rozhodně designérsky nejvíce podařenou verzí bylo kupé. Začalo se vyrábět na jaře roku 1957. Karosérie vznikaly v Drážďanech v karosárně KWD. V jeho případě bylo duroplastu využito v menší míře. Třeba přední kapota s jiným tvarem než u sedanů a kombi vznikala z ocelového plechu, stejně tak střecha a víko zavazadlového prostoru.

Kupé je dnes rozhodně sběratelsky nejvíce ceněno, protože jich navíc vzniklo nejméně - jen něco málo přes tisícovku. Celkem v letech 1955 - 59 vyrobili v NDR 36 800 kusů vozu P70. Dvanáct set z nich se skrze podnik Mototechna dostalo také do rukou Československých motoristů. Vesměs se jednalo o kombi.

Trabant P 50, který pak P70 ve výrobních halách postupně vystřídal, již byl po technické stránce zcela jiným vozem. O něm ale zase někdy jindy...