DOTAZ: Dobrý den, momentálně jezdím starým Fordem Mondeo kombi, který dosluhuje. Rád bych něco praktického a spolehlivého. Ideálně v naftě. Známý servisuje Volva, takže bych rád něco od této značky. Na auto mám 70 tisíc korun. Poradíte? Jan Wetter.
ODPOVĚĎ: Dobrý den, v podstatě máte tři možnosti. Tou první je Volvo V70 v ročnících 1998-1999 s pětiválcem 2,5 TDI (103 kW). Na výběr je v autobazarech minimum kousků s cenami od 40 do 70 tisíc korun, všechny s nájezdem minimálně 200 tisíc kilometrů. Motoricky jde o dobrou volbu, jednotka pochází od Volkswagenu, kde dobře slouží i v dalších modelech. Opět platí to, co zde často připomínám - nekoukejte se tolik na nájezd, rozhodující je technický stav vozu a zejména dohledatelná servisní historie, která napoví o kondici motoru. Zde vidím trochu problém - u ojetiny staré sedmnáct let se servisní zásahy a doklady o pravidelné péči ne vždy podaří dohledat. Pro tento motor byl ale nešizený servis poměrně zásadní. Pozor si dejte zejména na pravidelné kompletní výměny rozvodů a na výměnu oleje po 15 tis. km. Pokud má auto čtyřstupňový automat (je jich minimum), měňte v něm převodový olej po 60 tis. km. Na kousek s pohonem 4x4 nejspíše také nenarazíte a kdyby náhodou, vyhněte se mu. Pohon AWD skýtá riziko drahých oprav v případě závady viskózní spojky na zadní nápravě.
Při hledání se můžete zaměřit i na druhou generaci modelu, ceny začínají na 60 tisících korunách a je zde mnohem širší výběr. Zde by se jednalo o motorizaci 2,4 D. Jednotky byly označovány jako D5 s výkonem 96kW (D5244T2) a 120 kW (D5244T). Ty jsou konstrukčně identické, liší se pouze jinou řídící jednotkou, které jsou kupodivu záměnné. Celkově vynikají kultivovaností, tichým chodem, který z kabiny vozu může mylně navozovat pocit, že jde spíše o benzínový agregát. I u silnější verze se drží spotřeba v rozumných mezích. Dle výrobce spotřebuje v průměru 6,8 l nafty na 100km, dosahuje maximální rychlosti 210km/h a z 0 na 100 zrychlí za 9,8 s. S moderní konstrukcí a systémem Common-Rail přichází i problémy. CR motory typicky náchylné na kvalitu nafty vezmou za své i zde. Vstřikovače umí vypovědět službu někde kolem 80 – 150 tis. km a oprava v autorizovaném servisu přibližně vyjde na 40 tisíc korun. Pokud neodejdou zcela, mohou vykazovat závadu nadměrného zpětného toku vstřikovačů – zdlouhavé startování.
Kromě již výše zmíněných potíží může také selhat vodní pumpa, která má za následek přetržení rozvodového řemene, a tím i možné poškození motoru. Další nedostatky jsou například vadná lambda sonda, vadné uložení tlumičů (do 2003), prasklé kapalinové silentbloky přední nápravy, které byly následně měněny za plné, závady snímače dráhy brzdového pedálu, klepající tlumiče vinou axiálních vůlí, selhávající čidla ABS, rychle opotřebené tyče stabilizátorů a defektní vakuová pumpa brzd (po cca 350 tis.km). I tak, co do spolehlivosti je druhá generace skutečně nadprůměrná. Většinu z množství zmíněných závad nebudete muset řešit nijak často, ale spíše zřídka. Kromě součástí motorů se vstřikováním C-R, budete při kvalitní péči řešit problémy řádově za hranicí dvěstěpadesáti tisíc kilometrů. Jako doporučený model bych volil V70 D5 D5244T 120 kW vyráběný od roku 2001 s šestistupňovou manuální převodovkou.
Třetí variantou může být Volvo V40 ročníků 2002-2004. Půjde tedy o poslední ročníky první generace. Cenově se pohybují stejně jako u modelu V70, jako ojeté mají mírně nižší nájezdy, avšak výběr je opět velmi omezený. Pokud preferujete dieselové motorizace, můžeme si připomenout již dříve uvedené informace k těmto motorům. Ze vznětových motorů se jako první u V40 objevil agregát pocházející od automobilky Renault. Jednalo se o předkomůrkovou 1.9 TD s nevalným výkonem 90 koní. U tohoto motoru občas praská hlava válců a nebo dochází k poškození těsnění pod hlavou. V nabídce vydržel čtyři roky, než ho vystřídala další devatenáctistovka 1.9 dTi s výkonem 95 koní opět od Renaultu. Ta již měla přímý vstřik a intercooler. U tohoto agregátu pozor na včasnou výměnu rozvodového řemene (praská) a také často padá řemen pomocných agregátů. O rok později se objevila moderní devatenáctistovka s variabilním turbem a systémem common-rail. Ten byl označován jako 1.9 dCi a byl dostupný ve dvou výkonnostních variantách - 102 a 115 koní při 4000 otáčkách (točivý moment 265 Nm/1750 otáčkách). Tento moderní motor byl tichý a výkonný zároveň. Patřil k velmi oblíbeným a vynikal nízkou spotřebou (průměr kolem 6 l/100km). Bohužel právě u tohoto agregátu je nutné počítat s největšími problémy (vadné vstřikovače a turbodmychadla).
Ze zkušeností a různých přehledů bych nedoporučoval ani starší V40 vyrobené v období 1995-1998, kterým je vytýkána nižší spolehlivost a horší kvalita provedení. U prvních vozů v roce 1997 automobilka musela vylepšit komfort odpružení a změn doznala i zvuková izolace interiéru, když si zákazníci houfně stěžovali na nadměrný hluk (aerodynamický i od motoru). Byl také upraven tlumič torzních kmitů motoru. Bohužel tyto úpravy moc nezabraly. Základní podvozek byl stále měkký a sportovní příliš tvrdý. Vyskytovaly se také problémy s motorky stěračů nebo vlhkost vnikající do světlometů. Zřídka se objevují závady klimatizace nebo přimrzlá parkovací brzda. V roce 2000 Volvo prodělalo slabý facelift, během kterého byly upraveny nápravy i odpružení (nová přední ramena). Rozvor nabral o 12 mm na délce a rozchod přibral 16 mm.
Mé doporučení na závěr tedy bude krátké a jasné. Pokud budete při svém výběru trvat na dieselu, určitě bude lepší volbou zaměřit se na model V70, ať už v první či druhé generaci - záleží na konkrétním stavu ojetiny.