Petr napisał:
Ano, zcela určitě to byl neskutečný vrak s přetočeným tachometrem, pane Jasnovidče. Jenže na těch vašich 160 tkm motor šlapal příliš dobře a podle původního majitele neměl za sebou žádnou generálku.
Brzdová kapalina nebyla "100 let" stará, protože frekvence oprav spojená s její výměnou byla nižší než 2 roky.
V případě svíček jsem vinen, byla to lenost. Alespoň umím přiznat chyby.
Kombinovaná spotřeba 9 litru je u š120 ještě slušná hodnota, kterou mi záviděli majitelé udržovaných favoritů.
S ...
Taky jsem jezdil 6 let se Škodárnou, konkrétně 120 L v "emku" ale ještě 4 rychlostní, prostě byl to nějaký přechodový kus, já nevím, nepátral jsem blíž. Koupena byla jako velmi solidně opravená po 1. majiteli, který na ní po Praze a okolí najezdil bez GO kolem 120tis. Od něj ji koupil majitel servisu jako popojíždědlo pro svůj podnik, dal ji kompletně "do kupy" i včetně vyvaření a tak jsem ji cca po čtvrt roce od něj koupil já za nekřesťanských 40 000!!! Psal se rok 1998, škůdky byly velmi v kurzu. Najezdil jsem s ní skoro 60 000km, než jsem ji postoupil dál. A teď na její vlastnosti:
1 - startování: nabíjecí soustava skutečně neměla šanci utáhnout veškeré sériové vybavení, obzvlášť ve chvíli, kdy se s autem courá po městě a často se startuje studený motor, vysokootáčkový startér s reduktorem dostaly až Felicie, takže jeho odběr proudu dělal s baterií psí kusy. Skutečně dobít baterii za jízdy se mi povedlo párkrát - vždycky to bylo při jízdě delší než 100km v jednom kuse, ve dne a v létě, kdy jsem nemusel svítit, takže zima byla přibarvena vyjímáním baterie z vozu a jeho opětovnou instalací ráno při -20°C po celonočním dobíjení doma, opakováno při téměř nové baterii 1x za 14 dní, při starší než cca 4 roky každý den. Kdo si škůdku "ověsil" přídavnými halogeny nebo mlhovkami, a nepamatoval na dobíjení, obvykle ráno tlačíval. Jednoduchým řešením byla výměna slabého alternátoru za silnější, alespoň 72 ampérový (nejvýkonnější sériový, který jsem viděl ve škoduli, byl 55 A) včetně výměny "regleru" (teď sorry, pánové, ale škodule dostávaly už od prvních polovodičové regulátory, i když jen verze LS a GLS, na ty levnější se dostalo až při 1.face - liftu v roce 1979, takže pozor, nebylo "relé" jako relé), jenže to mělo za následek citelné zvýšení spotřeby.
2 - spotřeba: sériová škodule nikdy nebyla vzor úspornosti, ale výukovým prostředkem ke zvýšení kvalifikace obyvatelstva. Těch takyvynálezů počínaje houbičkou v sání, na kterou se za jízdy přikapávala voda, a konče profesionálně vyrábenými vrtulkami, které po instalaci do difuzéru karburátoru měly způsobovat víření směsi a tím po jejím dokonalejším promísení i dokonalejší spálení, by se nikdy nevymyslelo tolik, kdyby škodule jezdily za 5l/100km. Mým nejosvědčenějším prostředkem byl už zde výše uvedený ČISTÝ KARBURÁTOR a ČISTÝ FILTR VZDUCHU, namazání veškerých pohyblivých spojů u karburátoru, lanek a strun plynu i sytiče, aby nezůstávaly viset, a čisté a správně seřízené zapalování včetně pravidelně kontrolovaných svíček. Karburátor mi čistil taky "děda v garáži" za moje protislužby v elektronice vždycky před zimou, bowdeny plynu a sytiče jsem si mazal sám KONKOREM. Tím jsem také ošetřoval zde ani jednou nezmíněné dveřní zámky proti jejich častému zamrzání, a musel se nastříkat i dovnitř do dveří na vlastní mechanismus, jinak zkondenzovaná vlhkost "učinila svoje" a k otevření byl nutný "pajcr"... Mimochodem, strunu jsem měnil pouze 1x, a to po asi 1000km, pak už jsem jen nastřikoval Konkor, struna byla jako nová i po 5 letech!!! Musí se ale také pamatovat na to, že plynový pedál nevisí, ale trčí z podlahy (tunelu) vzhůru a tudíž veškeré slané sračky, které do auta v zimě nanesete na pravé botě, zatečou do ložiska pedálu a ten zatuhne k nerozhýbání, takže i zde preventivně MAZAT a MAZAT!!!
Svíčky jsem kupoval kuproniklové BRISK, a měnil je po 20 000km s tím, že jsem je na jaře a na podzim vyndal, očistil, seřídil na 0,8mm a našrouboval zpátky. Že jsem přitom hadrem namočeným do technického benzínu otřel i víčko rozdělovače a cívky, přimáznul "filc" pod palcem rozdělovače a zkontroloval kontakty přerušovače, a otřel i kabely a "fajfky", už nezmiňuji, protože to udělá každý normální člověk, když cokoliv kontroluje. S takto ošetřovanou zapalovací soustavou jsem neměl problémy natočit škodulku ani při zmiňovaných -20°C, navíc čistota veškerého traktu sání a dobře pracující zapalování mělo nezanedbatelný efekt i na spotřebu a dynamiku jízdy, takže když byla lehká noha na plynu a jela se dlouhá štreka, spotřeba šla stlačit i pod 7 litříků, naproti tomu když se couralo po městě se studeným motorem a na křižovatce se vytáčel motor kvůli rozjezdům šla spotřeba až někam ke 12 l...
3 - koroze a ŠKODOVKA : kapitola sama pro sebe, chybějící protikorozní úprava plechů před lakováním byla všeobecně známá bolest, odcházelo VŠECHNO - prahy, blatníky, kapoty, masky, .... spíš je jednodušší vyjmenovat to, co nerezlo.
4 - chlazení a topení ve škoduli: opět kapitola sama pro sebe. Stručně řečeno, autorovi tohoto řešení bych nakopal do pr...e zepředu, táhnout pod autem trubky ke chladiči v čumáku a zpátky, a další pár trubek toutéž cestou k topení, pro změnu vnitřkem auta, to chce opravdu vyšší dívčí. Když k tomu dáte 90% řidičů, kteří se o hustotu (=mrazuvzdornost) chladicí kapaliny začnou starat v prosinci, máte jednoznačně zaděláno na zamrznutí těchto rour. Rosol z fridexu neprotlačí takovým ropovodem Družba ani pumpa z BMW, natož čerpadélko velké asi jako to, kterým si tiráci sprchují čelní sklo - naprosto jasné nevhodné konstrukční řešení do našich klimatických podmínek.
5 - drobnosti: kvalita sedadel a interiéru byla poplatná době jejich vzniku a společenským potřebám, které na to byly nasazeny jako kritéria.
6 - spolehlivost všech zmiňovaných dílů a konstrukčních skupin byla závislá na více faktorech - na kvalitě použitých materiálů při výrobě (a to se všeobecně uplatňovanou snahou ušetřit za každou cenu byla asi největší bolest škodovek z AZNP), na způsobu a četnosti údržby a v neposlední řadě na tom, zda auto znalo garáž, nebo ne.
7 - jízdní vlastnosti: někdo zde trefně poznamenal, že naprosto stejnou koncepci pohonu a uspořádání podvozku mají i jiná, mnohem úspěšnější auta, takže si připomeňme, že přetáčivost je škodulkám vrozená, lehký čumák byl příčinou citlivosti na boční vítr, a že vyjedou všude - to je také jen druhotný účinek těžkého zadku. Poruchy podvozku souvisí spíš s kvalitou dílů, než s jejich konstrukčními nedostatky.
Sečteno, podtrženo: škodovka řady 105/120/130 byla (naštěstí) posledním článkem řady typů, trefně označovaných DoDo, neboli Dodělej Doma, protože měla spoustu nedostatků přímo z výroby, řešitelných pouze stabilní péčí. Jestli byly zaviněny už při návrhu a potom pouze zanedbány, nebo jejich vznik souvisí s připomínkami a "inovacemi" v době pozdější, je dnes už pasé. Naučila se s nimi jezdit většina dnešních řidičů starších 30 let, takže zase až tak špatné auto to nebylo. Kvalita konstrukce a výroby také souvisela s dobou, ve které se nedalo pomýšlet na lepší standarty. To, že škodovky vyžadovaly péči majitele - řidiče, je také známo, jen by si všichni dnešní kritici měli uvědomit, jakou lhůtu výměn a preventivních kontrol mají dnešní vozidla, a jaká byla tehdy, a pro zajímavost si srovnat, co všechno je jim na jejich moderním plechovém miláčkovi měněno nebo kontrolováno při pravidelné prohlídce - ono se to od té zavrhované škodule mnoho neodlišuje!!! Jen je prostě větší životnost, odvozená od jiných materiálů, spolehlivost způsobená i menšími tolerancemi ve výrobě a při montáži a také MOŽNOST dát auto do servisu a nemuset vedoucího uplácet svíčkovou od řezníka nebo podpultovou detektivkou!!!
Určitě jsem na spoustu nedostatků zapomněl, nebo jsem se s nimi nesetkal, ale souhlasím s názorem: Škoda 105/120 byla na svoji dobu použitelné vozítko se spoustou much, odpovídající době a stavu společnosti, a proto dnes patří na veteránské značky nebo do muzea. Bohužel, ne každý si může dovolit ji vyměnit a proto dokud nebude náš průměrný občan mít průměrný měsíční příjem srovnatelný s průměrným měsíčním příjmem průměrného západoevropského občana, budeme dál na našich cestách potkávat i tyto pozůstatky minulého režimu. Já na tu svoji vzpomínám jako na školu péče o auto, protože mne naučila očekávat nečekané a být jako skaut VŽDY PŘIPRAVEN...!