Mazda 5 - Japonské linie pro rodinu

Rodinné MPV Mazda 5 přišlo do nového modelového roku s faceliftem. Ten se týká nejen vzhledu, ale i pohonných jednotek. Hlavní atributy tohoto japonského vozu však zůstávají - hodně místa pro cestující a pohodlný přístup přes posuvné dveře.

Až donedávna byla Mazda 5 jediným kompaktním MPV, které na českém trhu nabízelo boční posuvné dveře. Nyní ale přišla konkurence v podobě Fordu Grand C-Max. Ten je o něco levnější a disponuje nadprůměrnými jízdními vlastnostmi. Mazda se bude muset hodně snažit, aby na svého konkurenta vyzrála.
Jedním z trumfů japonského rodinného vozu je jeho vzhled. Tedy hlavně pro ty zákazníky, kterým je asijské pojetí auta bližší než evropské. Facelift přinesl sjednocení designu s ostatními modely značky, pětka tedy dostala na příď výrazný "úsměv". Vůz tak trochu připomíná postavičku z japonského komiksu a zbytek jeho tvarů je opravdu odvážný. Kapota s prolisy přechází do boků, které brázdí několik vlnitých linií. Škoda jen, že boční pohled kazí rýha pro posun dveří, která je daní za tento druh otevírání. Zadní světla jsou k velikosti vozu trochu disproporční, uvítali bychom klasické sloupkovité svítilny, jaké měl vůz před faceliftem.
Uvnitř čeká na posádku velmi příjemné prostředí. Nejvyšší výbavu doprovází pohledné kožené čalounění, sedačky jsou navíc velmi pohodlné a komfortní i na dlouhé trasy. Vpředu je místa dostatek ve všech směrech, díky tvarům palubní desky ani nedochází ke kontaktu kolen se středovým panelem. Druhá řada sedadel opět nabídne dvě pohodlná křesla s vlastními loketními opěrkami. Prostřední sedadlo je hodně úzké, proto je doporučujeme nechat schované pod sedákem levé sedačky, kam se sklápí. Místa jsou posuvná v podélném směru a mají také individuálně sklopná opěradla. Třetí řada sedadel je spíše nouzová, potěší hlavně nejmenší cestující.

Lidé, nebo zavazadla?

Pokud hodláte cestovat v plném obsazení, pak musíte zapomenout na větší množství zavazadel. Do kufru se vejde v tu chvíli jen 158 litrů. Když sklopíte třetí řadu, získáte 426 litrů, druhá uvolní místo na 780 litrů. U kufru jsme kvitovali velký nákladový otvor i hranu v rovině se dnem a nízko nad zemí. Uvítali bychom ale elektrické otevírání, které jsme si mohli užít u bočních dveří (i pomocí tlačítek na dálkovém ovládání).
Palubní deska vypadá na pohled příjemně, volant má ideální rozměr a dobře se drží v ruce. Na malá tlačítka na jeho ramenech si budete muset chvíli zvykat. Mazda se nebála použít větší množství tvrdých plastů, které v Evropě nejsou právě "in", na kvalitě zpracování, které je téměř na prémiové úrovni, to ale neubírá. Přístroje ve dvou samostatných tubusech jsou přehledné, místo digitálního zobrazování stavu paliva v nádrži bychom měli raději klasický budík. Doporučujeme dokoupit vestavěnou navigaci s velkým barevným displejem, příplatek 18 tisíc korun se ve voze s cenou 714 900 Kč ztratí.

Zatím tři na výběr
Mazda na českém trhu zvolila strategii postupného doplňování motorů. V tuto chvíli jsou tak v nabídce tři motorizace - dvě zážehové a jedna vznětová. Na rozdíl od Fordu, který nasadil přeplňovanou šestnáctistovku EcoBoost, Mazda zvolila atmosférickou cestu za větším objemem.
Testovaný dvoulitr s přímým vstřikováním nabízí papírově slušný výkon 110 kW (150 koní) v 6000 otáčkách za minutu a maximum točivého momentu 191 Nm při 4000 ot./min. V praxi jsme ale měli pocit jako ze slabšího agregátu. Svůj podíl na tom nese dlouhé zpřevodování manuální šestistupňové převodovky, která ovšem v krátkých drahách chodí přesně.
Pohonná jednotka není příliš lačná po otáčkách a chybí jí výrazná výkonová špička. Její naladění vybízí spíše k defenzivnímu stylu jízdy a tomu odpovídá i zrychlení z nuly na 100 km/h za 11 sekund. O to méně potěší spotřeba. Na konci testu jsme napočítali 9 litrů paliva na 100 km. A to i přesto, že byl vůz vybaven systémem start-stop.
Je to trochu škoda, protože Mazda 5, stejně jako ostatní modely ze stáje této japonské automobilky, je autem zaměřeným výrazně na řidiče. Tomu odpovídá nejen tužší naladění podvozku, které zaručuje podporu při svižnějších průjezdech zatáčkami a potřebnou stabilitu při vysokých dálničních rychlostech. Myšlenku na sportovnější svezení podněcuje také řízení, jež je příkladně ostré a přesné.
I když benzin patří v tomto segmentu mezi nejčastější volby, doporučujeme raději počkat na motory řady Sky-D. První v podobě 1.6 MZ-CD určitě potěší nízkou spotřebou, z hlediska dynamiky ale zaostává (0-100 km/h za 13,7 s). Ideální volbou proto bude zatím nezařazený naftový dvoulitr.

Klady a zápory
+ neobvyklý vzhled
+ elektricky posuvné dveře
+ tichý motor
+ kvalitní podvozek
+ komfortní sezení
+ vysoká kvalita zpracování
- slabý výkon motoru
- vyšší spotřeba
- naftový dvoulitr zatím v nabídce chybí