Alfa Romeo 156 1.8TS - podrobné dojmy majitele

V článcích padaly věty o tom, jak vyskakují klikové hřídele do klína nic netušících spolujezdkyň, nebo jak píst s ojnicí vyletí jako kometa i s chvostem nejlépe v období Vánoc, aby ukázal někomu cestu k jedné vesničce na blízkém východě. Auto má taky zevnitř pořádně hlomozit špatně smontovanými plasty, má mít šokující spotřebu a ceny náhradních dílů, podle mistrů slova z nálevny poslední cenové skupiny, jsou zaručeně ty nejvyšší. Řekl jsem si, že jsem ještě mladý a určitě nepatřím k budoucnosti národa, abych jezdil spolehlivou Fabií 1.2 40kW a poslouchal Radiožurnál. Protože byla navíc potřeba obnovit vozový park pracovních aut, tak jsem se skutečně vydal na exkurzi do rozličných severomoravských bazarů.

Pro citlivého a Kafkou nebo Freudem nadopovaného jedince je procházka po tuzemských bazarech hrůzný zážitek. Ono pronajmout si někde bahnitý plácek a vysypat jej štěrkem, nad prostranstvím natáhnout šňury s praporky a vymyslet skvělý název není nic složitého. Některé bazary slouží zjevně jako pračka love, takže tam stojí Cromy, Lanosy, Sierry obvykle pár let, ale za cenu tak deset let nazpět. Prostě není třeba prodávat. Stačí, že pro finančák prostě firma funguje. Jako výbava auta je nejčastěji růženec omotaný kolem zpětného zrcátka, nálepka orla na přední kapotě, nebo stínitka ve tvaru medvídka v bočních oknech. Ačkoli už mají auta osmnáct let, tak mají najeto jen 99 999Km. Osazenstvo takového bazaru přebývá v budce hlídané nějakým 'stafordšírem', dvanáctiletým vlčákem a nejvíc chrání budku od vniknutí cizí osoby skutečnost, že nevíte co za individuum vlastně sedí uvnitř. V takové provozovně se obvykle dozvíte, že auťák jede fak supr, ale fak supr. Že ty italský káry sou vůbec to nejspolehlivější, co může jako být. Že todlencto auto měl nějaký ředitel vysoké školy (!), kerej jako spolupracuje s naším bazarem, dyž potřebuje koupit hustý auťák, tak přinde a nechá ten svůj. Tudlenctu Sierru nechal na protiúčet za Medvěda SLR fplný palbě speciélně dovezený z Rajchu přímo pro něj.
Ještě než se pustím do hodnocení Alfy, tak musím přidat i jednu svoji zkušenost, která stojí zato. V jednom severomoravském autorizovaném salonu Fiat stála totálně odepsaná Alfa 156. Autosalon rychle zvážil všechna úskalí prodeje, udělal si bleskovou SWAT analýzu následné transakce a po poradě se dohodli, že proces prodeje svěří nejzkušenějšímu machrovi na italská auta v celém širém okolí. Přišel exot v plandavé havajské košili, sladký seladon kolem padesátky a zpočátku nepojízdnou (startování zhruba 15 minut) Alfu 156 1.6 zhodnotil jako mimořádný kousek pro lidi, kteří chtějí 'být vidět' No neberte to, když to stojí k devadesáti tisícům, viklají se tomu přední světlomety, byla to bouračka na levou stranu, nejde to nastartovat, nejde řadit, auto ABSOLUTNĚ nebrzdí, z každé škvíry v interiéru se dere na povrch spousta lepidla, když má auto štětkou zatřené kazy laku, když má prahy už komplet bez laku...atd. Na můj dotaz, zda-li cena není trošku nad možnosti regionu a zda-li není auto na tu sumu už taky trochu staré a opotřebené (asi 1997), bylo mi řečeno, že auta zadarmo nedávají. Že prý se mám poohlédnout někde jinde, kde ty auta zadarmo dávají. Tak jsem se tedy poohlédl.

V jednom nevábně vypadajícím bazaru na frýdecko-místecku jsem našel to, co jsem potřeboval. A byl to šok. Po několika měsících vršících se traumat náhle zázrak. Ale zadarmo to nebylo. Osazenstvo bazaru asi vidělo nejednou majora Zemana nebo slyšelo o praktikách STB, takže i na mě byl nasazen hodný a zlý prodejce. Jeden přeochotně předváděl, usmíval se, komunikoval (však měl taky u jména Bc.) a druhý vyhrožoval obrovskou řadou zájemců, okamžitým zvýšením ceny vozu, prskal na mě rohlík, kterým se ládoval. Nakonec všemožně telefonoval a skutečně před mýma očima cenu auta zvýšil z 68 tisíc na 75 tisíc. Tak jsem prásknul do bot a s představou, že mě tu už neuvidí, odjel. Ale auto jsem doma po internetu neustále sledoval. Vyčkal jsem měsíc. Přijel, cenu zase usmlouval na původní sumu a odjel domů, tedy ihned do servisu, aby na mě náhodou v budoucnu nevyskočila kliková hřídel. A jakáže vlastně ta Alfa 156 je?

První prohlídka v bazaru mě šokovala a při zpáteční cestě domů mi bušilo srdce jako nějakému dítěti, které se zuřivě válí po zemi v hračkárně, protože mu rodič něchce koupit nějakou čínskou věc. Mezi olezlými Golfy IV kombi, drahými a stejně ošuntělými Oktáviemi I (90-180 tis) stála neuvěřitělně zachoválá bleděmodrá Alfa Romeo. Lak zářil do dáli, chromované kliky a plasty svítily a lákaly k prohlídce, na všech kolech originální Alfa poklice v 99 procentním stavu. Vzadu i v předu nechyběly znaky, okna i zadní a přední světla v jedné sérii, hladké lemy, prahy až pod auto s lakem, skla bez prasklin nebo škrábanců, přední maska v 95 procentním stavu. Jenom jsem zíral. Absolutně mě dostalo přesné slícování plechů a malé škvíry. Prostor kolem klik nepoškrábaný, pouze váleček zámku byl po těch letech plný škrábanců. Taky přední světlomety ačkoli nepoškozené, tak to svrchní plexisklo už mělo lehkou patinu a bylo mírně zažloutlé. Přišel ten hodnější i s klíči a šok pokračoval dále. Když bylo auto z venku tak z 75 procent ve stavu nového vozu, tak interiér byl prostě vymydlená funglovka. Plasty absolutně bez škrábanců, originál autorádio Alfa-Romeo (po dlouhé době rádio Made in Japan), všechny popisky a číslice nesmazané, tmavěmodré látkové čalounění jako nové, plasty černé, čalounění stropu bílé bez jediné skvrny, zadní sedadla a sedadlo spolujezdce snad nikdy nepoužité. Kapsy ve dveřích vyložené sametem, v přihrádce spolujezdce manuál, kódová karta k vozu i k rádiu a balíček jakýchsi elektrických schémat. Všude čisto, bez fleků, bez zapomenutých odpadků. Vnitřek byl ještě mimo svoji zachovalost i vzorně uklizený, vysátý a všechny plasty nastříkané cockpit spreyem. Volant šel hladce nastavit výškově i vysunout k řidiči, řadicí páka šla přesně, s minimální vůlí kolem středu, sedadlo řidiče šlo nastavit hladce nahoru a dolů a dalšími, obvyklými způsoby. Vše funkční. I nastavení sklonu světlometů. Zaujaly mě tři kruhové ovladače větrání a klimatizace. Psát o tom, že vypadaly jako nové, by už nemělo smysl. A automatická klima, jak se ukázalo později, byla plně funkční. Elektrické nastavení zrcátek rovněž.

Hned mi bylo jasné, že když je takové neuvěřitelně zachovalé auto za 68 000 v českých, i s novou technickou a veškerými doklady a kompletní přepisem v ČR nemůže být jen tak..Takže musí být chyba jinde..třeba v motoru? Otevřeli jsme kapotu držící na dvou plynových vzpěrách (stejně jako kufr) a bazarník nastartoval. Motor naskočil ihned. Sice prvních pár sekund dieselově klapal a elektronika si hledala chvilku vhodné otáčky, ale nakonec se ustálil v 1100 o/m. Fungoval naprosto rovnoměrně a bez kolísání. Apropos motor. Další šok. Díky rozměrnému krytu pod motorem byl vzhledově skoro jako nový. Jediná patina byla na hliníkových krytek svodů a motorku ventilátoru. Jediná! Jinak všude čerň zánovních plastů, neporušené laky vnitřku karoserie, kryt motoru jako nový bez sesedlého prachu ve škvírách, tlumící hmoty jako nové, vzorně upevněná a zakrytovaná baterie italské značky, vše naprosto precizně uklizeno a hadice, kabely pospojované plastovýmí nebo kovovými objímkami. Nikde stopa špíny nebo oleje. Tak takový motor, ať už mírou čistoty nebo technologicky, jsem už dlouho neviděl a to jsem už nakoukl pod ledasjakou kapotu. V pozdějších dobách mi nikdo nevěřil, že jsem nekoupil nové hadice, spojky, že jsem nevyleštil kryt. Poslední poznámka k čistotě pod kapotou. Zaujal mě lesklý a nově vypadající lak na spirále tlumiče torzních kmitů posilovače řízení. Jako by jej nastříkal někdo včera...Auto jezdilo dlouho v Římě a taky mi u Alfy v Ostravě prolustrovali, že jezdilo dlouho do Alfa servisu pouze s drobnostmi jako chrastící čalounění dveří..atp. Takže slunce Říma a asi i péče nedala kazům na vzhledu šanci. Motor si stále předl tu svoji písničku a já začal kalkulovat, přidat na Oktávii nebo něco srovnatelného v podobném stavu a ve stejném ročníku (98) padesát tisíc nebo ty ušetřené peníze použít třeba na repas motoru?

Přemýšlím si a ještě omrknu kufr a stav podvozku. Z mých kalkulací mě vytrhl opět vzorně čistý kufr s kompletní výbavou, rezerva s uloženým příslušenstvím v doknalé čistotě, lícující koberce a čalounění. Letmo zkouším tlumiče a světe div se! Auto se po propružení okamžitě ustálilo nahoře. Tlumiče tak zhruba ještě v půlce života. No, cesta domů byla hodně vzrušená.
Tak co? Vždyť tomu lítají ty ojnice blokem. Prý té 1.8 zas tak moc ne, ale kdo ví?

Alfa na zvedáku: Prohlídku provedl zarytý mercedesař, takový postavou golem a názory neústupný čtyřicátník. Auto šlo nahoru a opět se budu opakovat s nadšením. Zadní podvozek bez jakékoli investice. Ramena i jejich silentbloky v 100 procentním stavu. Kotouče bez opotřebení a zcela nové destičky, které na sobě ještě měly jakési nálepky. Zadní nápravu tvoří pro každou stranu dvě tenká ramena a jedno trubkové podélné. Čili šest ramen celkem. Vzadu jsou plné kotouče menšího rozměru. Vpředu už nějaká ta investice je. Klasicky povrzávají horní ramena, která jsou uložená na dvou místech v podběhu a jsou zasunuta svým čepem do horní části vysoké těhlice. Mechanik právě v čepu horních ramen našel vůle. A světe div se, šlo o jedinou investici na podvozku. Dolní ramena, silentbloky, táhla stabilizátoru, i čepy dolních ramen v pořádku. Pouze čepy tyče řízení měly velmi lehkou vůli někde v počáteční fázi. Náprava je lichoběžníková, čili se neotáčí tlumič v horním ložisku uložení v 'hrních' tlumiču viditelných v motorovém prostoru. Nápravu tvoří menší horní ramena téměř trojúhelníkové tvaru, okroucená těhlice, která dole a nahoře spojuje oboje ramena, dolní rameno je perforovaný odlitek subtilnějšího vzhledu, tlumič je uložen do jakési vzpěry, která taky dosedá na dolní rameno. Mezi tím se kroutí stabilizátor a táhla. Všude se člověk může dočíst o předních kotoučích a la Felicie od souseda. Je to nesmysl. Ano, kotouč sice není zdvojený a chlazený vnitřkem, ale...je tu ale...ten kotouč je jako kolo od trakaře. Je skutečně velmi rozměrmý a relativně hrubý. Jeho rozměr zaujal i onoho 'mercedesaře'. Výfuk je tvořen podlouhlým trubkovým katalyzátorem, plechovými svody, středovým dílem bez tlumiče a koncovým tlumičem. Na všech dílech byly vyraženy německy znějící nápisy. Výfuk byl rovněž bez
investic, pouze držák středového dílu už byl zralý na nové přivaření k trubce, což se po 5000 Km projevilo upadnutím toho držáku, který se tak volně kýval v úchytu. Výfuk ale zůstal na svém místě. Další pozoruhodností je rozměrný dolní kryt motoru, držící na celé řadě šroubů a velmi slušná antikorozní úprava podvozku. Nejde o typickou černou terovitou hmotu, ale o něco, co má hrubý povrch jako kdysi variopaint na zdech nebo flaušová tkanina. Mimo to je ještě podvozek jaksi plechově zakrytován a tyto díly jsou nastříkány právě tou hrubou hmotou. V motorovém prostoru dochází k drobnému průsaku oleje (olej ale nekape) mezi olejovou vanou a blokem motoru skrze těsnění. Zajímavé je žebrování olejové vany, Materiál bych podle vzhledu typnul na hliník.

Tolik tedy k prohlídce. Během ní a nebo velmi krátce po ní došlo k výměně oleje (4,5 L Selenia 10w-60 360 Kč/l + filtr, asi 150Kč), vzducho vého filtru, který je uložený v rozměrné 'pixle' dole vpravo. Rozvody komplet i s kladkami (4500 kč materiál), chladící kapalina růžová (kolem 5 litrů), nejdřív jsem ale udělal proplach s Liquy Moly a destilovanou vodou, výměna převodového oleje Valvoline 75w/90 (550 Kč 2l), nakonec došlo k výměně svíček. Auto jelo slušně, ačkoli už některé svíčky nefungovaly, takže třeba během nějaké poruchy daleko ve Španělsku nebude problém dojet domů nebo někam do servisu. Originál jsem vyměnil zase za originál a to za NGK Platinum TS 8ks (malé + velké) za 3900 Kč. Takže malé shrnutí: Olej Selenia Racing už nestojí 1000 Kč za 2l a svíčky už nestojí 10 000 za sadu. Olej jsem koupil přímo u Alfy a na internetu se dá dostat za Racing na nějakých 350 Kč/l. Samotná výměna
svíček je asi na dvacet minut. Je třeba sundat plastový kryt. Poté odšroubovat tři šrouby na desce zapalování, odpojit čtyři krátké kabely vedoucí k malým svíčkám a poté s větší silou vysunout celou desku zapalování i s cívkami. Cvakne to a celá věc i s konektory svíček se dá zvednout. Pak jen vyšroubovat osm svíček a je to. Došlo k změření tlaků a na všech válcích je nějaký ten dílek nad deset. Čili motor už má něco za sebou, ale ještě dost před sebou. Kritické opotřebení by mělo být podle mechaniků kolem hodnoty osm. A tím skončila první servisní akce.

Dojmy po třech měsících a 5000 Km:

1) Spotřeba oleje: Podle různých časopisů i diskusních fór na internetu prý není nic nenormálního, když Alfa konzumuje třeba i litr na 1000Km. No, moje taky konzumuje ten jeden..jeden mililitr na 1000km. Koupil jsem pět litrů Selenie, nalil 4,5 litrů a ten zbylý půllitr čeká. Čeká a čeká. Možná na další výměnu oleje. Při první výměně a zajetí sahala ta průsvitná tenká hranka oleje na meřící tyčce oleje asi milimetr nad horní rysku. Teď po 5000 sahá těsne, nebo spíše se dotýká spodem té horní rysky. Tyčka je dobře přístupná vpředu a zajímavé je na ní, že se musí před měřením opravdu dobře otřít, zejména její jakoby pružinová část, protože pak neukazuje z nějakého důvodu správně. Další zajímavost je hlavička tyčky ve tvaru čtyřlístku, který už jsem viděl na starém Spideru. Dobře to padne do prstů při vytahování.

2) Spotřeba benzínu: Dal jsem si tu práci a vzal Alfu na testovací jízdu do Alp. Ujel jsem 2050 Km v rámci okruhu Ostrava, Vídeň, Krems, Linz, Salzburg, Berchtesgaden, Wels, Pasov, Šumava, Plzeň, Praha, Hradec Králové, Mohelnice, Olomouc, Ostrava. První test: Plná nádrž a dvojí vypnutí čerpací pistole po plném načerpání. Čerpal jsem v Ostravě na nedokončené dálnici a poté v Pustiměři před Brnem (normální 95). Chvilku jsem bloudil v Ostravě a hledal výjezd na příborskou cestu, čili větší spotřeba...brzda-plyn. Poté už jen klidná cesta až před Brno. Ujeto 156 Km (dle tacho, dle měření v Google-Earth 151Km). Dotankoval jsem (pak dva cvaknutí přes plnou) 10 litrů (!!!) benzínu. Při ustálené rychlosti kolem 115 Km/h (tacho 120) v noci a při teplote asi 15 stupňů jsem jel za nějakých 6,4 litrů na sto. Nebýt plné nádrže, plného kufru (zhruba kolem 20 Kg) a asi 8Km městského provozu v Ostravě, mohla být spotřeba ještě o něco nižší.
Druhý test: Od Pustiměře klidně po okreskách a dálnicich až k cíli. Zhruba 75 procent dálnice ekonomicky kolem 120 Km/h, 20 procent cesta po obcích Berchtesgadenských Alp (50-80 Km/100 na trojku/ čtyřku) plus divoká vsuvka, kdy mě nalákalo starší Porsche 911 do kopcovitých serpentin. Zhruba 20 km ve stylu brzda/plyn, otáčky neustále kolem 5000 - 7000. Poté při návratu zase spousta okresek i s předjížděním Fabii 1.2, nebo občas ujíždění stříbrným Oktáviím, které tak rády tlačí slabé vozy před sebou. Rezerva začala svítít v nějakých 800 Km. K pumpě jsem dojel s hodnotou 855 Km ujeté vzdálenosti od posledního tankování u Pustiměře. To znamená, že jsem jezdil celé dva dny na jednu nádrž. A spotřeba na sto v tomto případě? Zaokrouhleno na 7,2 l/100Km. Pánové, myslím si, není třeba další komentář. No a poslední test na závěr 'benzínového odstavce'. Zajímal mě i extrém. Parkrát jsem zkusil maximální rychlost (210km/h dle GPS), párkrát jsem nechal zasáhnout omezovač, párkrát tlačil TDi zázrak do kopce, spousta města, ale i trocha okresek kolem 90-120 Km/h. Opět šlo o dotankování plná - plná. A spotřeba? 9,7 l/100km. Myslím si tedy, že opravdové maximu u tohoto auta stojí někde u 12,5litrů. A jak je to možné? Motor Euro II, hmotnost auta muších 1230 Kg...auto není výkonově poddimenzované,..užší gumy a rozumný rozměr kol (195/60 15 nové Dunlop SP Sport).

3)Jízdní vlastnosti: Posilovač s degresivním účinkem. Čili ve vyšších rychlostech volant výrazně ztuhne. Větší strmost řízení a citlivost na nerovnosti ve volantu. Agilnost díky menším rozměrům (rozvor průměrných 1595 bez převisů) a nižší váze. Tužší karoserie, absence kroucení v běžných situacích. Auto vehementně zatáčí (ale ne lépe než třeba Peugeot 406, můj miláček), zadek drží dobře, ačkoli jsem se dočetl, že prý u starších 156tek ustřeluje. Auto se při brždění a akceleraci minimálně zanořuje. Velmi příjemné! Komfort je slušný, ale s opravdu
velkými nerovnostmi si poradí hůře než třeba Peugeot 406. A na dálnici D1 vyloženě trpí jak auto, tak osádka. Navíc to neustálé povrzávání horních ramen na příčných spárách D1čky. Jizdní vlastnosti velmi příjemné, sofistikované (vezmeme-li v úvahu menší rozměry a rozvor) až na katastrofální poloměr otáčení. Bez zpátečky to většinou nejde. Řazení tužší, ale přesné a jasné. Ani při řazení zpátečky se nepočítají zuby. Chod pedálů tuhý a delší. Spojka už zabírá více nahoře, ale plně funkční. Brzdy jsou výborné. Brzdový pedál nevibruje, auto si nezaklekává a brzdy jdou dobře dávkovat, Jde o starou školu, kdy ještě brzdy neznaly režim buď maximum nebo nic. Má cesta do Tater s posledním Cliem byla horor. Buď maximální brzdný efekt nebo uvolněný pedál. Nic mezi. Výhled z vozů dobrý. Zvláště při do výšky nastaveném sedadle je přímo skvělý. Kapota za jízdy přehledná. Horší je výhled vzad, kde je jaksi zvláštně a plasticky tvarované zadní plato. Už se mi ale stalo, že při rychleji projeté zatáčce na novém a hladkém asfaltu Alfa klouzala přes přední kola rovně vpřed.

4) Motor: 1.8TS 106 Kw (144koní), 169Nm v 3500 otáčkách. Osm svíček, cívky nasazené přímo na velkých svíčkách. Od cívky vede malý káblík k malé svíčce sousedního válce. Litinový blok, hliníková hlava se šestnácti ventily a dvěma vačkovými hřídelemi. Na sací vačce je nasazen válcový variátor na hydraulickém principu, kdy ventil pouští motorvý olej dovnitř válce. Dochází tak k posunům vnitřních částí s vývrtem. Při posunu dojde k pootočení sací vačky vůči fixní výfukové vačkové hřídeli. Čili nejde o proměnné časování ventilů, kdy se mění délka otevření nebo výška chodu ventilů jako mají třeba některé vyspělejší Hondy s třemi vačkami v sestavě na dvojici sacích ventilů. Dále pak ještě motor disponuje proměnnou délkou sání, kdy se přepíná větev s delším a hrubším potrubím nebo s kratším a užším. Oboje napomáhá ekonomice provozu, výkonu i ekologii než by tomu bylo u fixně nastaveného motoru. 1.6 TS proměnnou délku sání nemá, stejně jako nemá 1.8 dvě vyvažovací hřídele. Bohužel se mi nikde nepodařilo zjistit, která část motoru 1.8 je stejná jako známá 1.8 od Fiatu (Barchetta, Coupe..). Někde píšou, že pouze klikovka, jinde že jde o celý blok. V jakých otáčkách přepíná sání a v jakých natáčí vačkovou hřídelí variátor mi neřekli ani mechanici.

5) Jak jede motor? Jsou to vlastně dva motory v jednom. Pro běžný provoz stačí 2500-3500 otáček, kdy se auto chová jako starší dvoulitr. Plynule zrychluje, sbírá se už od 2000 zcela bez protestů. V 3500 dosahuje na pětku tachometrových 120Km/h. Tady bych mohl skončit. Slušně pružný motor s průměrnou silou, plně dostačující pro běžný režim. Člověk ale nabyde dojmu, že je auto silné, protože tak pěkně reaguje už kolem těch 3000. Ano, ale když člověk sešlápne plyn z jeho horní třetiny (rozsah plně dostatečný pro běžnou jízdu), tak zjistí, že auto dále nezrychluje. Takto mě v počátcích dýchaly na záda ambiciózní High Torque Power zázraky o čipovaných Tdi nebo nečipovaných Tdi (od hodnot 81Kw - 100Kw) ani nemluvě. Brzy jsem ale přišel na něco zajímavého...Když se nechají otáčky na dvojku, trojku doputovat těsně pod pět tisíc, tak se NĚCO stane! Asi přepne ten variátor, nebo se změní větev sání za tu kratší, to nevím, ale stojí to za to. Již v 3500, kde je maximální točivý moment auto ožije, ale pak od 4000-4900 zmalátní, a dokonce tam cítím v určitém okamžiku (asi 4500) malou výkonovu díru. Auto škubne a jako byse mu už nechtělo. Pak ale v 5000 začne peklo. A tím větší je, čím lépe se vyspí elektronika auta, čím lepší je benzín, nebo povětrnostní podmínky. Auto citelně škubne, ručička trhaně poskočí v několi záškubech od 5000 k 7500 (omezovač). V těchto místech otáčkoměru má auto nejlepší tah, a jakoby šlo o jiný motor. Navíc se ještě jednotka v tomto režimu projevuje tak, že se člověku nezdá, žeby se trápila. Jenom v těch 7500 otáčkách dojde k rychlým jemným vibracím pedálu plynu. Nechci si ani představit jaký by byl ten 2.0TS s vyvažovacími hřídelemi. Nebo dokonce hliníkový šestiválec (141 Kw). Čili motor se umí chovat jako běžný, starší středně silný osmiventilový dvoulitr, vhodný pro každodenní provoz i jako taková splašená vosa, která vidí v dálce otevřenou pusu nějakého zívajícího seniora. Napíšu rovnou, že pro závody do kopce to není. Tam chybí nadstandartní síla přebytků newtonmetrů. Jde spíše o takový ten divoký kilowaty obtěžkaný motor v japonském stylu. Točivý, agilní, ale nikoli extra silný ve smyslu průraznosti z jakýchkoli otáček. Než se vyhoupnou otáčky, tak má ambiciózní řidič ve stříbrném Tdi pocit nadřazenosti...to chvilku trvá. Ale jakmile tam je těch 5000 a více otáček, tak ani silnější 1.9 Tdi nestačí. Ověřeno, vyzkoušeno, zažito, tečka. Nakonec ještě pár dat. Zkoušel jsem pružnost na pětku z 80 na 120 Km/h a dostal jsem hodnotu střídavě od 13-14 sekund. Zrychlení na sto se mi nepodařilo pod 12 sekund (tovární údaj 9,4). Nechtěl jsem trápit spojku a synchronizaci. Maximum leží dle GPS někde u hodnoty 210 km/h. Pozvolná akcelerace začíná zhruba od hodnoty 180 km/h. Do této rychlosti ručička tachometru stoupá plynule a svižně.

6) Interiér: Po všech těch skocích na zvlněných cestách, po jízdách městy, po tisícím přejezdu kanálu už začíná vnitřek trošku žít vlastním životem. Obklad dveří vpravo začíná z útrob trochu chrastit. Horní ramena začínají více vrzat. Ale překvapivě se mi podařilo, asi tou Selenií, rozchodit variátor. Dřívě klapal při studeném startu déle, teď někdy vůbec a někdy maximálně první dvě sekundy. V nejbližší době mě čekají ty horní ramena, které se dají sehnat v rozmezí od 1300 - 2400 Kč za kus. Kolem Vánoc přijde výměna oleje a filtru a zatím, musím to zaklepat, další investice jsou zřejmě daleko. Uvažoval jsem ještě o tom variátoru, ale přece jen jde spíše o pracovní auto. V poslední době mě Alfa natolik zaujala (překvapivě slušnou kvalitou), že uvažuju o rozbití prasátka a o koupi GTA verze, nebo modifikovaného Euro III dvoulitru (110Kw) se Selespeedem. Ty vyvažovací hřídele mi nedají spát. A proč druhá Alfa 156? Protože auto, které po 11 letech provozu umí vypadat takto, nemůže být nekvalitní!!! Ty plasty, ten lak, ten motor! Ty vychytávky jako plynové vzpěry, držák uzávěru nádrže (blbůstka, ale už jsem si zvykl), ta funkční klimatizace, to pohodlí, to slušně kvalitní čalounění uvnitř, to zpracování příslušenství motoru (všude Bosch...ach, ta italská plechovka..), ten kultivovaný design... K designu se dá říct toto: V době žraločích tlam nasávání, diodových vánočních stromečku, půlmetrových chromových masek už není 156ka to, co byla. Ale třeba v té mé zvláštní bleděmodré barvě jde o šílené retro. Jakoby obživla stará Giulia. A s Oktávii II 1.9 Tdi (77Kw) se vám nestane, aby k vám přišel na jednom německém parkovišti v Alpách děda (asi kolem 75) a řekl...ach ja, Der 156er, mámo, přeparkujem tady naší Alfu, protože tady má bleděmodrou kamarádku a já tu mám kolegu....(měli Alfu Sportwagon 1.9 JTD) nebo aby na vás v serpentinách před Červenou Vodou (na hranici Východních Čech a Severní Moravy) poblikávaly Spidery nebo další 156ky. Že by oblíbená destinace těchto vozů?

TIP: Jak majitel hodnotí provoz tohoto vozu po dalších 10 tis. km?