S Velorexem byl i v Saint Tropez. „Hadráky" jsou mi souzené, říká nadšenec

V životě padesátiletého Miroslava Staníka z Ořechova hraje Velorex hlavní roli. Není pro něj pouze netradičním prostředkem dopravy, ale životní vášní, která ho provází už více než tři desetiletí. Dnes už vlastní Velorexů několik, dva z nich mu dokonce v minulosti někdo ukradl. Oba je ale naštěstí získal zpět. K prvnímu hadráku, jak svým Velorexům přezdívá, se dostal o prázdninách v roce 1991. „Udělal jsem si papíry na motorku a jel jsem si ji do Brna koupit. V inzerátu jsem ale viděl, že někdo z Blanska prodává nepojízdný Velorex za šest tisíc. Tak jsem mu zavolal, motorka se zrušila a já jsem pro hadráka," shrnuje Staník.

Za rok práce a snahy se mu podařilo vozidlo znovu oživit a od té doby je jeho věrným společníkem. „Je to koníček na celý život. Už ho mám třiatřicet let," dodává s úsměvem.

Dnes padesátiletý zámečník z Ořechova si koupí Velorexu splnil svůj dětský sen. „Když mi bylo zhruba pět, bydlel jsem v Brně a na nádraží jezdil pán s hadrákem. Já jsem si s ním hrával a říkal jsem už tehdy, že až budu velký, koupím si ho taky," vzpomíná Miroslav Staník.

Své cesty s Velorexem neomezoval Miroslav Staník pouze na domácí půdu. „Dnes jezdím na srazy, za mlada jsem jezdil po světě. Byl jsem v Anglii, v Saint Tropez, v Monaku," vypočítává. Do francouzského Saint Tropez se letos plánuje po pětadvaceti letech Velorexem opět vrátit, tentokrát i s dcerou.

Cesta jim zabere zhruba pět dní. „Hadrák má spotřebu zhruba pět až šest litrů na sto kilometrů, podle zátěže. Průměrně se jede padesát až šedesát kilometrů za hodinu," vysvětluje Miroslav Staník.

I s dlouholetou péčí a zkušenostmi se ale občas může stát nehoda. „Nejhorší je, když bouchne zadní kolo, to se mi stalo třikrát. Vůz je pak neovladatelný a je devadesátiprocentní šance, že se člověk převrátí,“ přiznává nadšenec.

Dnes už vlastní Velorexů několik, dva z nich mu dokonce v minulosti někdo ukradl. „Jeden mi ukradli v roce 2000, po roce a dvou měsících jsem ho našel v inzerátu o dědinu dál,“ vypráví.

Jiný z hadraplánů Staníkovi ukradli před deseti lety, když ho jednou nechal stát před domem. Ten se pak našel za pár dní. Zase ho zloději nabízeli k prodeji a policisté je dopadli. „Když jsem si šel vůz v Brně vyzvednout na policejní stanici, tak otevřeli hangár, kde byla samá luxusní auta. To bylo nádherné, samý bavorák, mercedes, porsche a mezi nimi můj hadrák,“ říká Staník.

To, že se oba Velorexy nakonec našly, je podle Staníka unikum, většinou prý majitel svůj ukradený Velorex už nikdy neuvidí. „I z toho důvodu, že mi Velorexy dvakrát ukradli a vrátily se ke mně, tak už nemůžu mít nic jiného. Je mi to souzené,“ podotýká.

Ze snu pětiletého kluka se nakonec stala vášeň pro celou rodinu. Na svatbu si Miroslav Staník postavil bílou Velorex limuzínu, poté přemluvil k řízení svou manželku a teď už chystá hadraplány i pro své dcery. „Příští rok začnu dávat dohromady ten pro čtrnáctiletou, protože v šestnácti si udělá papíry a už bude taky jezdit,“ dodává nadšenec.