Sedmnáctiletí řidiči na cestách. Program L17 má podle expertů pozitivní výsledky

Program L17, který umožňuje sedmnáctiletým řídit pod dohledem zkušených mentorů, má za sebou první úspěšný rok. Průzkumy ukazují, že tento projekt zvyšuje bezpečnost na silnicích a jsou s ním spokojeni jak mladí řidiči, tak jejich mentoři. Zkušenosti účastníků potvrzují, že přítomnost mentora v autě zvyšuje pocit jistoty a bezpečí. V dvojrozhovoru přinášíme zkušenosti sedmnáctiletého řidiče i zkušeného mentora.  Od loňského roku vyrážejí na silnice sedmnáctiletí řidiči pod dohledem staších mentorů v rámci programu s názvem L17. První průzkumy i zkušenosti ukazují, že jde o krok správným směrem, který pomůže vylepšit bezpečnost provozu.

Na aktuálním průzkumu, který zpracovala Agentura GEN, spolupracovalo Ministerstvo dopravy a BESIP, Asociace autoškol ČR, Platforma VIZE 0 a společnost Nextbase Dash Cams. Jeho výsledky ukazují, že sedmnáctiletí řidiči i jejich mentoři jsou s programem velmi spokojeni. O své postřehy a zkušnosti z těchto jízd se námi po roce fungování projektu podělil mentor Vít Janovský a také mladý řidič Vladimír Adamenko.

Mladí řidiči si pochvalují nejen možnost začít řídit dřív, ale i větší pocit bezpečí, který jim dodává přítomnost zkušeného mentora v autě. Mentoři zase oceňují šanci dohlížet na první řidičské krůčky svých svěřenců a předávat jim cenné zkušenosti. Nikoho asi nepřekvapí, že drtivou většinu mentorů tvoří rodiče začínajících řidičů - a právě ti jsou vděčni za možnost přesvědčit se o tom, že jejich potomek spolehlivě ovládat auto a bezpečně proplout i složitými dopravními situacemi.

„Konkrétní údaje ze Švédska vypovídají o tom, že jízda pod dohledem je zhruba desetkrát bezpečnější, než když novopečený řidič samostatně vyrazí po úspěšně zvládnuté zkoušce do provozu bez předchozí praxe s doprovázející osobou,“ připomíná Roman Budský dopravní expert z Platformy VIZE 0, která vzdělává řidiče a usiluje o dosažení nulového počtu mrtvých a zraněných v silničním provozu v ČR.

Do průzkumu se mimo jiné zapojilo 125 mladých řidičů v rámci programu L17 a 37 mentorů. Jednoho zástupce z každé skupiny jsme se zeptali na detailnější zkušenosti.

Vít Janovský z Kladna je zkušený řidič, dle vlastních slov klidný a respektující dopravní předpisy. Jízdám po boku své dcery neváhal věnovat čas navíc a dnes nemá strach jí svěřit ani odvoz mladších sourozenců. O mentorství se dělil se svou ženou, dívčinou matkou.

Jaké důvody přivedly vás a vaši dceru do programu L17?
Myšlenka mi od počátku připadala skvělá, protože mám možnost se jako rodič přesvědčit, že si potomek s ovládáním auta poradí. V osmnácti už vaše rady může odmítnout, ale takhle nemá na výběr. Se starším synem jsem tuto možnost neměl. Otázku jsem tedy doma otevřel já a byl jsem moc rád, že do toho dcera šla.

Vaše dcera mezitím dovršila osmnáctý rok a vyjíždí i bez vaší přítomnosti. Podepsaly se vaše společné jízdy na vaší víře v její bezpečnost? 
Rozhodně. Nemám strach nechat ji odvážet mladší sourozence na kroužky nebo do školy, vím, že jí můžu věřit. Kdyby v osmnácti jen tak přišla s řidičákem, asi bych byl obezřetnější.

Jak jste volili trasy pro společné jízdy? 
Párkrát jsme vyrazili zkušebně jen ve dvou, ale pak už to byly obvyklé rodinné jízdy - škola, kroužky, nákupy. Občas jsme vyráželi jen kvůli tréningu některých dovedností, třeba parkování nebo jízdy na sněhu.

V jakých situacích jste nejčastěji zasahoval?
Nejvíc asi při parkování, dcera neměla potuchy o tom, co všechno se s autem děje, když točí volantem a přitom couvá. Pak už to byly hlavně věci, které souvisejí se zkušenostmi a takzvanou vyježděností, třeba předvídání situací, představa o tom, v jaké rychlosti je třeba najet do zatáčky, povědomí o celkovém dění na silnici i mimo ni.

Zaznamenali jste nějaké konflikty a problémy v komunikaci?
S dítětem tohoto věku vznikají naprosto běžně. Komunikace byla stejná jako u jiných témat, kde musíte výchovně působit. V tomto případě jen dcera naše názory přijímala s větší pokorou a důvěrou, protože věděla, že ovládat auto už umíme.

Pomáhaly vám při řízení moderní technologie?
Máme deset let staré auto, které má jenom ABS a ASR, modernější technologie už ne. Což je dobře, protože se člověk alespoň naučí na pomoc nespoléhat. Používáme taky palubní kameru, neboť v minulosti jsem měl dvě špatné zkušenosti, třeba když odletěl velký kus ledu z kamionu. Tehdy jsem vinu prokázat nemohl a auto si musel opravit na vlastní náklady.

Co byste doporučil případným mentorům?Určitě by si měli projít aktuální otázky v autoškole a vůbec si osvěžit legislativu, protože se během let změnila. Sám jsem si naštěstí nedávno rozšiřovat řidičské oprávnění o další skupinu, takže jsem si pravidla zopakoval. Pak už je třeba jen zachovat klid, ale to souvisí s výchovou všeobecně.

Absolvoval jste kurz pro mentory na polygonu. Jak probíhal?
Půlden se týkal legislativy, dozvěděli jsme se vše o programu L17 a dostali základní doporučení ke komunikaci. Na polygonu jsme si pak s autem mohli vyzkoušet praktické dovednosti a krizové situace - otáčení, couvání, smyk a tak dále. Třeba s couváním mělo dost mentorů trochu problém.

Vladimír Adamenko z Bíliny prošel zkouškami v autoškole se skvělým výsledkem, přesto říká, že na všechny dopravní situace ho připravit nedokázala. K řízení s mentorem využil každou příležitost, teď mu nedělají problém ani dlouhé cesty.

Co vás přivedlo k tomu, že jste se přihlásil do programu L17?
Chtěl jsem začít řídit co nejdřív. Prvotní nápad přišel ode mě, ale rodiče byli pro a od první chvíle mě podporovali. Přemlouvat k mentorství jsem je rozhodně nemusel.

Jak proběhly zkoušky v autoškole? 
V testech jsem měl 50 bodů z 50 možných a i praktickou část jsem dal na první pokus. Byl tam nepříjemný moment, kdy mi  auto chcíplo v křižovatce, ale podařilo se mi z křižovatky odjet na volnoběh s vyšlápnutou spojkou a nakonec jsem i přesto uspěl.

Bylo něco, co vám v autoškole chybělo? 
Měl jsem málo možností trénovat předjíždění a jízdu na dálnici. Nejvyšší rychlost, na kterou jsem se během jízd dostal, byla asi 92 kilometrů v hodině, a nenaučil jsem se, jak bezpečně předjet.

Kolik kilometrů jste zhruba najezdil s mentory?
V režimu L17 jsem fungoval jen asi dva měsíce a za tu dobu jsem najezdil 1500 až 2000 kilometrů. Od osmnáctých narozenin už mám za sebou dalších zhruba 15 tisíc. Nejdřív to byly kratší trasy, nejdelší asi od nás z Bíliny do Prahy, ale těsně po osmnáctinách - v době jarních prázdnin - už jsem si troufl odřídit i polovinu cesty z dovolené.

Jak jste si v období režimu L17 vybírali trasy, které pojedete?
Většinou jsme jezdili stejné trasy jako kdykoliv předtím jen s tím rozdílem, že teď jsem řídil já. Většinou to bylo automatické, každopádně jsem usiloval o to, abych za volantem strávil co nejvíc času. Občas jsme jezdili i jen tak, bez konkrétního cíle. Řízení mě opravdu baví, neberu ho jen jako povinnost.

V jakých situacích jste se cítil nejvíc nejistý a uvítal jste pomoc mentora?
Týkalo se to hlavně předvídání situací a chování ostatních. Pro mě to bez zkušeností bylo těžké, ale mentoři často správně odhadli, že tamhle jede člověk, co mi přibočí do pruhu, nebo chodec, který vstoupí do silnice. Ze začátku jsem byl přehnaně opatrný a leckdy třeba zbytečně čekal na stopce, přestože bych se zvládl zařadit do provozu.

Jezdil jste celkem se čtyřmi mentory, rodiči a prarodiči. Vnímal jste rozdíly jejich přístupu. 
Rozdíly jsem samozřejmě vnímal. Devadesát procent jízd vedle mě seděli rodiče a táta byl o dost přísnější na hrubší chyby, jako je rychlost do zatáčky nebo předjíždění. Máma byla výrazně víc v klidu, ale to mě zase vedlo k tomu, abych se víc hlídal sám.

Mělo mentorství a společné jízdy nějaký vliv na vztahy v rodině? 
Máme mezi sebou velmi dobré vztahy, a pokud tam nějaký vliv byl, pak jedině pozitivní. Třecí plochy samozřejmě vznikaly a občas jsme se o řízení dohadovali, ale nikdo si to nebral osobně.

Pomáhaly vám při řízení moderní technologie?
Jezdil jsem převážně se staršími auty, které mají jen ABS, ESP a kontrolu trakce. Jedno auto dokonce nemělo ani ESP a s tím jsem si na parkovišti vyzkoušel i chování vozu ve smyku. Občas jsem jezdil s palubní kamerou, což jsem vnímal jako velkou pomoc. Měl jsem jistotu, že když se něco stane, budu vědět, kdo je viník. A taky jsme mohli některé záznamy zpětně sledovat a vyhodnocovat moje chyby. Naštěstí bylo nejhorší věci, která se mi za tu dobu stala, odřené kolo při parkování.

Doporučil byste program L17 mladým, kteří o něm uvažují?
Určitě ano, ale pod jednou podmínkou. Člověk musí mít připraveného mentora, ideálně více mentorů, kteří s ním budou jezdit co nejvíce. Pokud si dá řidičák do šuplíku a sedne do auta až v osmnácti, bude nejspíš v provozu nepoužitelný.

• Byl zaveden novelou Zákona o silničním provozu č. 361.2000/ Sb. s platností od 1. 1. 2024.
• Umožňuje řídit vozidlo již od 17 let po absolvování autoškoly a úspěšném splnění závěrečné zkoušky, pokud je řízení prováděno pod dohledem mentora.
• Mentoři musí být zapsání v registru řidičů, mají povinnost sedět na sedadle vedle řidiče, sledovat situaci v provozu a v případě potřeby poskytnout mladému řidiči radu.
• Dalšími podmínkami pro mentorství je získání řidičského oprávnění před více než 10 lety, držení průkazu po více než pět let nepřetržitě a nulový záznam v bodovém hodnocení.