Výměna oleje už nemá pevný termín. Škoda vysvětluje, kdy si auto řekne o servis

Nanejvýš 15 000 kilometrů, nebo jeden rok – podle toho, co nastane dříve. Tak zní poučka, podle které jezdí majitelé vozů na servis s výměnou oleje asi nejčastěji. U novějších aut s takzvanými long-life oleji se pak často jedná o dvojnásobný interval – 30 000 kilometrů, nebo dva roky. Málokdo ovšem ví, že dnes už většina aut s long-life oleji bere tento interval jako nejzazší hranici. Reálně si auto o servis řekne samo a termín počítá z diagnostických dat pomocí algoritmu. Škoda Auto nyní poodhaluje, jak to s touto „matematikou pod kapotou“ vlastně je. Podle samotné automobilky se oleje s long-life specifikací – tedy s prodlouženou životností, začaly v mladoboleslavských vozech objevovat už před dvaceti lety. Jde o oleje s normou VW 504.00/507.00, určené pro všechny auta koncernu Volkswagen.

Od roku 2021 jsou již předepsány pro všechny vozy Škoda, a všechny vozy si tím pádem určují proměnný servisní interval na základě vlastních dat. Onen interval 2 roky/60 000 kilometrů je pak maximální možnou hranicí.

Mnoho lidí se staršími vozy (nebo i novějšími vozy, které jezdí k mechanikům ze staré školy), nedá dopustit na staromódní řešení v podobě štítku pod kapotou nebo v rámu dveří. Na něm je zaznamenán termín a stav tachometru při poslední výměně motorového oleje, a také termín příští výměny – většinou již zmíněný jeden rok nebo 15 000 kilometrů.

I když pro mnoho lidí zůstává tento interval jakousi zlatou střední cestou, Škoda říká, že pevně stanovované intervaly jsou z principu kompromisem, nastaveným pro všechny řidiče a všechny způsoby používání auta tak nějak „na půl cesty“. Výsledkem je, že řidiči, kteří často jezdí dlouhé trasy s mírnou dynamikou, mění olej vlastně zbytečně brzy.

Na druhou stranu v autech, která zažívají velké počty studených startů a krátké trasy, způsobující mimo jiné ředění oleje zkondenzovanou vlhkostí a případně i palivem, se mění olej už v posledním tažení.

Řešením je právě proměnný servisní interval, který si auto samo určuje na základě vlastních dat, posbíraných během provozu. Co v nich zohledňuje? Vedle počtu startů studeného motoru je to podle Škody i průměrná spotřeba, dosahovaná teplota oleje, množství oleje nebo okolní teplota.

„Řídicí jednotka motoru průběžně zpracovává vstupní signály. Ve výpočtu se zohledňuje ekvivalentní spotřeba paliva, upravované koeficienty podle teploty oleje, množství olejové náplně. Tak je zajištěna citlivost na různé provozní režimy vozu: na časté krátké jízdy, využití maximální dynamiky vozu nebo jízdu za nízkých nebo vysokých teplot,“ vysvětluje Jan Pícha, vedoucí servisních služeb Škoda na českém trhu.

Tento způsob dopočítávání servisního intervalu by měl zaručit, že auta, která často startují studená a jezdí krátké trasy, budou jezdit na servis dřív. Stejně jako třeba auta, která často jezdí s vlekem – u nich se zase projeví vyšší dosahované teploty oleje a vyšší spotřeba.



Vedle Škody využívá metodu proměnných servisních intervalů, určovaných samotným autem, dnes již prakticky každá automobilka. Prakticky v každém novějším autě si tak lze zobrazit předpokládaný termín dalšího servis a zbývající kilometry, aktuálně vypočtené na základě těchto dat. Některá auta umí na palubním počítači třeba i zobrazovat stav olejové náplně, uváděné v procentech.