Plážové vozítko z Československa: MTX Beach Buggy mělo premiéru před 30 lety

Na počátku 90. let se objevovalo množství nejrůznějších nápadů na výrobu vozidel pro nejrůznější využití. Třeba i na plážovou buginu, přestože se u nás žádné písčité mořské pobřeží nevyskytuje. Jedním z pozoruhodných děl, které vzniklo díky designérské dvojici Václav a Jiří Královi, je rekreační vozidlo MTX Beach Buggy. Otec Václav tentokrát přepustil velkou část kompetencí svému synovi.  "Toto autíčko jsme tvořili z gruntu, pro radost z pohybu pod jižním sluncem. A také pro jízdu v terénu, na plážích a v písečných dunách. Zkrátka hlavně pro obtížné podmínky, mimo veřejné silnice. Měli jsme s tím ostatně bohaté zkušenosti. Vždyť jsme se dvacet let věnovali výrobě závodních aut do terénu," napsal po letech o tomto projektu Václav Král.

Jak se to v devadesátých letech stávalo často, i tentokrát projekt provázely nesnáze. Původní objednavatel nakonec "vycouval". Naštěstí se našel další, kterým byla pražská firma Verold. Počítala s malosériovou výrobou.

Vývojové práce trvaly pouze půl roku a v květnu roku 1992 byl na světě první prototyp. Za pár týdnů už měl veřejnou premiéru na prvním ročníku výstavy Autotec v Brně. Tehdy se prezentoval jako Verold Baghira. První jmého bylo logické - definovalo objednavatelskou firmu. Baghira pak bylo tradiční pojmenování vozidel Václava Krále určených pro jízdu mimo asfalt.

Výběr pohonného agregátu nebyl složitý. Tvůrci auta sáhli po agregátu ze Škody Favorit. Ovšem přes převodovku se točivý moment přenášel nikoli na přední kola, jako v produktu mladoboleslavské automobilky, nýbrž na zadek.

Podvozek byl ale zcela originální. K prostorovému trubkovému rámu, v němž byl integrován rovněž ochranný oblouk, byla připevněna příčná ramena se vzpěrami McPherson a vinutými pružinami s centrálně umístěnými tlumiči. Takto bylo tvořeno nezávislé zavěšení všech čtyř kol.

Vozítko dostalo na zadní kola speciální brzdy, které se původně chystaly pro uvažovanou (a nikdy nerealizovanou verzi) GT modelu Favorit. Vpředu byly sériové kotoučové brzdy.

Laminátová karosérie neobsahovala boční dveře. Také střecha chyběla. Počítalo se s jednoduchou stahovací plátěnou střechou, případně s odmímatelnou pevnou laminátovou.

Verze pro sériovou výrobu byla oproti prototypu praktičtější. Za první řadu sedaček bylo možno umístit buď odkládací prostor pro zavazadla nebo lavici pro nouzovou přepravu dalších dvou lidí. Na horní části karosérie se ocitla efektně působící přídavná světla. Hlavní změnou ovšem byla výměna agregátu a rovněž změna koncepce pohonu. Nakonec totiž motor roztáčel výhradně přední kola.

Beach Buggy, jak znělo nakonec jméno produkční verze, na délku měřila jen 3515 milimetrů, šířka 1650 a výška 1375 milimetrů. Rozvor náprav činil 2300 milimetrů a pohotovostvní hmotnost 780 kilogramů. Vůz jezdil na kolech se čtrnáctipalcovými ráfky z hliníkové slitiny.

Místo motoru ze Škodovky se nakonec do buginy montovaly jednotky pro Ford Fiesta. Zákazník mohl volit od základní motorizace 1,1 až po 1,8 litru. Výkon se tak pohyboval v rozmezí od 37 po 96 kW. Maximální rychlost pak mohla činit až 190 kilometrů v hodině. Tuto maximálku si tvůrci auta mohli vyzkoušet také na severní smyčce okruhu Nürburgrig, kde probíhala část testovacích jízd. Přestože světlá výška dosahovala nemalých 210 milimetrů, vůz prý měl dostatečně zábavné a jisté jízdní vlastnosti také na asfaltových komunikacích.

Tyto změny se uskutečnily také proto, že rovněž firma Verold nakonec od projektu odstoupila. Výrobu tedy do vlastní režie převzal Metalex. Poslední vyrobené exempláře už poháněl motor Hyundai. Od této automobilky pak pocházela také palubní deska. Poznat je lze i při pohledu zvenčí. Původní hranatá velká přední světla jsou totiž v tomto případě nahrazena čtyřmi malými světlomety s tvarem kruhu.

Výroba probíhala od poloviny devadesátých letech až do počátku tohoto tisíciletí. Zákazníci platili za hotové auto přibližně 400-500 tisíc korun. Levnější byla stavebnice, kdy si jednotlivé díly majitelé sestavovali ve vlastní garáži.

Přesný počet kusů není znám. Roční produkce se však pohybovala od několika exemplářů po nižší desítky bugin.