Praga Grand vozila i prezidenta Masaryka. Letos slaví 110 let

Automobilka Praga byla založena před 115 lety. Většinu doby trvání první republiky byla nejvýznamnějším producentem automobilů v tehdejším Československu. Dnes už jen málokdo ví, že první oficiální zkratkou budoucí automobilky Praga bylo poněkud legrační PAT-PAF. Ve skutečnosti se ale jednalo o zkratku česko-německého názvu Pražská automobilní továrna - Prager Automobil Fabrik.

Původně se jednalo o společný podník Strojírny Františka Righoffera a První Českomoravské továrny na stroje, v němž oba subjekty měly při založení na konci března roku 1907 přesně poloviční podíl.

Ovšem toto spojenectví trvalo jen dva roky, poté už byla jediným vlastníkem Pat-Pafu První Českomoravská. Zpočátku se vyráběly pouze automobily v licenci, ale po nástupu konstrukéra Františka Kece, začala nabízet vlastní produkci. Právě on měl lví podíl na tom, že značka zvítězila ve výběrovém řízení na dodávku vojenských autovlaků. Zkonstruoval také první osobní automobily. Nejprve se v roce začal nabízet Mignon a v roce 1912 také Grand.

Tento model si v různých podobách můžete prohlédnout v naší fotogalerii.

Ten také využívala rakousko-uherská armáda. Například v roce 1917 se takovýchto Grandů vyrobilo více než 200. Civilní provedení tohoto vozu začalo z výrobní linky sjíždět v roce 1919. Auto postavené na obdélníkovém rámu mělo vpředu i vzadu tuhé nápravy. O pohon se staral vodou chlazený čtyřválec se zdvihovým objemem 3824 cm3. Výkon 53 koní se na zadní kola přenášel prostřednictvím čtyřstupňové převodovky.

Grand byl schopen vyvinout rychlost až 100 kilometrů v hodině, přičemž spotřeba činila více než 20 litrů benzinu na sto kilometrů. Zákazníci si objednávali model Grand s karosériemi šestimístná limuzína, otevřený šestimístný faeto nebo takzvané šoférské kupé (řidič a spolujezdec měli nad hlavou otevřené nebe a vzadu seděli cestující v uzavřené karosérii).

Již od jara 1919 využíval Pragu Grand také prezident T.G. Masaryk. Prezidentská kancelář disponovala dalšími několika exempláři Pragy Grand. Například šlo o zmíněné šoférské kupé či otevřený faeton.

Ještě luxusněji vybavených bylo několik exemplářů pro významné zákazníky, které současně posloužily také jako předváděcí kusy pro výstavy. Jeden z nich, jak uvádí Jan Tuček v knize Auta první republiky, měl například kabinu z leštěného mahagonového dřeva. Vnitřní kování bylo pozlaceno a čalounění ve stropě protkáno zlatými nitěmi.

První zásadnější modernizace Pragy Grand se odehrála v roce 1925. Výkon motoru se zvýšil na 55 koní. Šestimístná verze vozu měřila na délku 480, na šířku 172 a na výšku 206 centimetrů.

Od září 1927 bylo k mání také provedení s osmiválcovým agregátem, který měl ale menší zdvihový objem než původní čtyřválec - jen 3392 cm3. Ovšem také díky dvěma karburátorům poskytoval výkon 60 koňských sil. Praga v něm uplatnila také svůj patent - takzvaný hlídač mazání. V případě poklesu tlaku oleje v motoru byl zablokován plynový pedál, což mělo zabránit zadření.

Mezi technické vychytávky lze řadit také kompresor na huštění pneumatik, centrální mazání podvozku, které bylo možno spustit speciálním pedálem také během jízdy nebo elektrický ukazatel změny směru jízdy. Zákazník si vůz mohl nechat vybavit také autorádiem.

Spotřeba Grandu s tímto motorem poklesla na přibližně 16-20 litrů na sto kilometrů. V roce 1928 se osmiválcová Praga Grand prodávala za základní cenu 120 000 Kč. To v případě verze s otevřenou karosérií. Uzavřené provedení stálo o 20 000 Kč více.

Další úprava přišla v roce 1929. To byl zvětšen průměr vrtání válců, čímž narostla kubatura na 3580 cm3. Výrobce ovšem udával stále stejný šedesátikoňový výkon.

Nejluxusnější verze Grandu se představila na pražském autosalonu v roce 1931. Auto dostalo jednak prodloužený rozvor na 3,60 metru a rozšířený rozchod kol na 1,4 metru a jednak opět objemnější motor. Z objemu 4,4 litru už poskytoval výkon 90 koní. Při výrobě byly používány špičkové technologie. Například hliníkové písty si Praga nechávala odlít až ve Švýcarsku. Řada dílů podvozku byla také kvůli úspoře hmotnosti vyrobena z elektronu, což je slitina 90 procent hořčíku a 10 hliníku.

Ovšem například brzdy byly stále ještě ovládány mechanicky pomocí táhel. Přesto na auto kolegové - motorističtí novináři pěli chválu. "Jízda v tomto lxusním osmiválci je opravdovým požitkem a není pochyby, že se nový Grand stane oblíbeným vozem vybrané československé společnosti," napsal autor článku v Národních listech. 

Byl to ale opravdu vůz jen pro ty nejbohatší motoristy. Proto jich do roku 1935 vznikla jen zhruba padesátka.

Úplně poslední Grandy byly vyrobeny v letech 1934 až 35, tedy po více než dvou desetiletích od prvního uvedení tohoto vozu. Jeden z nich se opět dostal do prezidentské kanceláře a po svém zvolení do prezidentské funkce s ní v prosinci roku 1935 odjel do Lán za svým předchůdcem Edvard Beneš.

Šestimístná limuzína získala zcela novou karosérií s maskou chladiče prohnutou v dolní části kupředu, oblé elegantní přední blatníky, které pak plynule přecházely ve stupaččky a vypouklý kryt zavazadlového prostoru na zádi. Délka vozu již dosáhla 570 centimetrů. Mezi prostorem pro řidiče a zadními cestujícími byla přepážka. Vzadu se pak nacházely třeba také hodiny, zapalovač doutníků, držák novin.  a telefon pro udílení pokynů řidiči. Při otevření zadních dveří se zapnula světla, která osvětlovala venkovní prostor u vozu. Pan továrník či továrníková díky tomu při vystupování nešlápli do ho..a. Podobnou technologii začali moderní výrobci aut používat opět teprve před několika lety. Tentokrát se ovšem osvětluje díky LED světlům ve spodní části zrcátek prostor u předních dveří.

Auto bylo schopné vyvinout maximální rychlost 110 kilometrů.

Ve stejné době, kdy vznikly tyto poslední Grandy, už ale automobilka Praga přecházela na obměnu vyráběných typů. Například představila luxusní limuzínu Golden, což byl vlastně nástupce Grandu, a také model Lady. Brzy poté pak začala nabízet novou generaci typů Alfa a Piccolo.