Nejluxusnìjší auto 20. let tuzemské výroby dìlali v Plzni. Užíval ho i Masaryk

V areálu plzeòské Škodovky se kromì lokomotiv, dìl a dalších výrobkù ve dvacátých a tøicátých letech vyrábìly také nákladní a osobní automobily. Stejnì jako mnohé jiné firmy v bývalém mocnáøství se také zbrojovka Škoda Plzeò po skonèení první svìtové války a vzniku samostatného Èeskoslovenska potýkala s velkou ekonomickou krizí.

Obrázky "automobilové vlajkové lodi" plzeòské Škody si prohlédnìte v naší fotogalerii.

Díky investici francouzské firmy Schneider et Cie (dnešní Schneider Electric)  mohly být zavádìny do výroby nové produkty. Nejdøíve lokomotivy a poté také automobily. Vùbec prvním vozem, který z bran plzeòské Škodovky vyjíždìl, byl nákladní automobil Sentinel. Energii potøebnou pro jeho pohyb dodával parní motor. Nešlo ale o žádnou masovou produkci. Celkem se jich v letech 1924 až 1935 vyprodukovalo 161 kusù.

V roce 1925 si ale Škoda Plzeò troufla na "majstrštyk". Ještì pøedtím, než se stala v èervnu stejného roku majitelem mladoboleslavské automobilky, vystavila na jarním pražském autosalonu podvozek a ètyøi karosované vozy Hispano-Suiza H6B. Tenkrát se ale jednalo o kusy, které ještì vznikly ve francouzské továrnì této pùvodnì španìlské znaèky.

Hned v tomto roce však zaèala v areálu Škodových závodù v Plzni výroba první padesátikusové série tohoto vozu. Vùz mìl klasickou koncepci - tedy motor vpøedu a pohon zadních kol. Šestiválcový øadový agregát s hliníkovým blokem a litinovými vložkami válcù byl vodou chlazený a mìl zdvihový objem 6 597 cm3. Jeho výkon èinil rovných sto koòských sil. Motor byl spojen s tøístupòovou pøevodovkou. Maximální rychlost mohla pøesáhnout až sto dvacet kilometrù v hodinì. Vzhledem k pomìrnì znaèné hmotnosti (podle typu karosérie dosahovala 2,1 až 2,5 tuny) neudiví ani pomìrnì znaèná spotøeba kolem 20 litrù na sto kilometrù. Vzhledem k objemu nádrže 110 litrù tak bylo možné na jedno natankování ujet nìco pøes pìt set kilometrù.

Karosérie spoèívala na robustním ocelovém rámu, která tvoøily podélníky u ocelového profilu a ètyøi pøíèky. Pøední náprava byla odpružena tøecími tlumièi, na zadní se mohly montovat buï také tøecí nebo dokonce kapalinové. Bubnové brzdy byly na všech ètyøech kolech a mìly posilovaè.

Technická úroveò tohoto vozu byla na svoji dobu opravdu velice vysoká. Napøíklad motor mìl zdvojené zapalování. Zážeh smìsi v každém z válcù obstarávaly dvì zapalovací svíèky. Øidiè mohl pøepínaèem zvolit, zda použije levou nebo pravou øadu svíèek, pøpadnì obì naráz. Také dvamáctivoltové akumulátory byly dva a pøi startování se dala elektøina odebírat z obou.

Hned první vyrobený vùz zaèal využívat prezident T.G. Masaryk. Vùz s karosérií limuzína pøevzal na poèátku kvìtna roku 1926. Témìø každý vyrobený automobil mìl specifický design. To proto, že v Plzni se vyrábìly jen podvozky opatøené motorem. Èást jich byla opatøeba karosériemi v Mladé Boleslavi, desítky dalších "oblékly" renomované karosáøské firmy. Hodnì v plzeòské karosárnì Brožík, dále pak v pražských firmách Jech a Uhlík a tøeba také v karosárnì Patera Vrchlabí.

Vznikly tak roadstery, sportovní kabriolety, faeony, velké kabriolety se šesti místy, sedany i kupé. Témìø tøetina vyrobených vozù byla exportována do zahranièí. V jednom dokonce jezdil také hlavní akcionáø spoleènosti Škoda Plzeò - Francouz Eugene Schneider. Celkem šestnáct jich zamíøilo do Polska, devìt do Nìmecka. Jedn pak jezdil také v argentiském Buenos Aires.

Ceny tohoto vozu nebyly nízké. Už samotný podvozek vyšel u Škody Plzeò na 149 500 Kè a hotový automobil od Brožíka se mohl dostat až na témìø dvojnásobnou cenovku. Pro ilustraci - za podobné peníze bylo možné ve druhé polovinì dvacátých let získat v Èeskoslovensku pìt rodinných domù.

Po první padesátikusové sérii následovala druhá se stejným objemem výroby. Vùbec poslední Škoda Hispano-Suiza opustila plzeòský výrobní areál na poèátku ledna roku 1930. Kvalita prý byla výteèná. Dokonce i sami technici originálního výrobce museli konstatovat, že je lepší než u kusù francouzské provenience.

Produkce probíhala v budovì, kde nyní sídlí planetárium v areálu Techmania Science Center. Nejdøíve byl tento objekt postaven v jihovýchodní èásti areálu Škody Plzeò jako kantýna pro zamìstnance, v roce 1926 však byla pøemìnìna na montážní dílnu. Ke svému pùvodnímu úèelu se opìt vrátila v roce 1948.

Více se výrobì automobilù v Plzni budeme vìnovat v nìkterém z pøíštích èlánkù.