Tatra 138 se nevyrábí již 50 let. Přesto je mnohde stále připravena zachraňovat

Za 12 let, kdy se Tatra 138 v Kopřivnici vyráběla, jich vzniklo necelých padesát tisíc kusů. Mnohé z nich dosud věrně slouží svým majitelům. Například sborům dobrovolných hasičů v řadě obcí. Nákladní vozy většinou nejsou přiliš krásné. Mají prostě sloužit svému účelu - buď převážet náklady z místa A do bodu B, případně jsou v podstatě jen nosiči speciálních nástaveb a vybavení.

Tatra 138, která se přestala vyrábět před 50 lety, je ale něco jiného. Posoudit to můžete sami při prohlížení naší komentované fotogalerie.

Zejména při porovnání s jeji přechůdkyní, což byla Tatra 111, působí její tvary velmi přitažlivě a nadčasově. Přitom se nic neubralo z terénních schopností a odolnosti vůči všemožným přírodním nástrahám.

Její konstruktéři opět použili klasické tatrovácké řešení s centrální nosnou rourou a nezávisle zavěšenými výkyvnými polonápravami. "To se hodí, když se musíme dostat k ohni například po lesní cestě....," uvádí.... ze Sdružení dobrovolných hasičů v Bezděkově na Klatovsku. Zde mají cisternu, která původně sloužila v armádě a měla tudíž zelené lakování, dosud ve svém vozovém parku. Kromě ní pak třeba ještě novější Tatra 815.

.......

Dnes samozřejmě působí kabina pro řidiče a spolucestující hodně spartánsky, avšak na konci padesátých let, kdy se začala vyrábět, to byla malá revoluce.

Například výhled je v porovnání se "stojedenáctkou", kde čelní sklo dělila uprostřed široká vzpěra, vynikající. Zlepšilo se také odpružení, odhlučnění a řidič se při ovládání vozu zdaleka tolik nenadřel. Mimo jiné i díky posilovačům řízení, spojky elektropneumatickému řazení. Sedačku řidiče bylo možno nastatavovat podélně i výškově a tepelný komfort v kabině zajišťoval nezávislé naftové topení.

Pro tento typ nákladní "dvanáctituny" s uspořádáním pohonu 6x6, případně 4x4, vyvinuli v Tatře také nový motor. Šlo opět o vzduchem chlazený čtyřdobý vznětový agregát se zdvihovým objemem 11 762 cm3. Válců bylo osm a byly uspořádány do písmene V. Agregát poskytoval výkon 180 koňských sil a spotřebovával zhruba 35 litrů nafty na sto kilometrů. Maximální rychlost činila 71 kilometrů v hodině.

Tatry 138 se exportovaly do mnoha desítek zemí. Téměř dva tisíce jich sloužily ve velmi těžkých podmínkách v tehdejším Sovětském svazu.

Kromě nejrozšířenějších verzí, což byly valníky a sklápěčky, sloužily podvozky Tater 138 jako nosiče jeřábů, cisteren, míchaček cementu či vojenské speciály.

V kopřivnickém technickém muzeu mají také jeden kus expediční Tatry. Jedná se o vůz, který v roce 1968 posloužil studentské expedici s názvem Lambaréné. Smyslem byl dovoz léků do nemocnice doktora Alberta Schweizer v gabunském městě Lambaréné.

Cesta, která začala 1. ledna 1968 v Praze a skončila o osm půl měsíců tamtéž, ovšem nevedla po nejkratší trase. Tatra tehdy musela zvládnout 35 000 kilometrů.

Nástupcem Tatry 138 se stal typ 148, což byla vlastně jen evoluce původního vozu. "Stoosmačtyřicítka" měla motor s výkonem zvětšeným na 202 koní. Právě úpravy motoru si vyžádaly také změny na kapotě. Otvor pro přístup vzduchu k motoru je tak více obdélníkový a je vyplněn vodorovnými žaluziemi.