Ukazatel teploty vody v chladiči je ještě stále nedílnou součástí přístrojového štítu většiny vozů. Mnoho řidičů si ovšem jistě všimlo, že hodnoty na něm jsou trochu podezřelé. U většiny novějších aut je totiž teploměr během jízdy stále ve stejné poloze.
Zejména u benzínových aut, která se ohřívají rychleji, stačí chvilka jízdy, aby se rafička teploměru posadila na střed a tam zůstala po celou dobu jízdy. Není to ovšem proto, že by chladicí systém auta pracoval natolik dokonale, aby udržel teplotu přesně v jednom bodě.
Důvodem, proč teploměr ukazuje pořád stejně, je jeho korekce na střed. U velké spousty aut se teploměr drží uprostřed, jakmile je teplota vody v určitém rozsahu. A ten rozsah bývá hodně velký – často je to třeba od 70 do 95 stupňů Celsia, případně i víc, má-li motor přetlakový chladicí systém, ve kterém se voda neuvaří proto, že je pod tlakem.
Důvod této korekce je veskrze prostý. Aby nebyl řidič znepokojován neustále se pohybující ručičkou teploměru, je teploměr při všech provozních teplotách ve stále stejné pozici. Zároveň z toho však vyplývá, že jakmile se teploměr vychýlí mimo střed a ukáže vyšší teplotu, je už něco špatně.
Za všech normálních okolností by se měl totiž motor bez problému udržet v rámci provozní teploty. To samé platí, pokud začne teplota za jízdy klesat. V tu chvíli se totiž docela určitě jedná o nefunkční termostat, který dovolí, že teplota vody padá mimo provozní.
Starou „pohyblivou“ ručičku, která se za jízdy aktivně hýbe podle opravdu aktuální teploty vody, už dneska prakticky žádné auto nemá. Najdeme jí spíše u aut z devadesátých let, případně z přelomu milénia.
Závěrem ještě jedna připomínka. Je dobré mít na paměti, že teplota vody nevypovídá o zahřátí motoru tolik, jako teplota oleje.
To, že se rafička teploty vody vyšplhá na svoje obvyklé místo, tedy ještě neznamená, že je motor v provozní teplotě a může se vytáčet a využívat plný výkon. Zahřátí oleje trvá zpravidla kolem deseti kilometrů a teprve poté je ohřátý celý motor. Některé automobilky proto dávají místo klasického teploměru vody právě teploměr oleje (případně oba), což je ve výsledku mnohem lepší a více vypovídající.