Poslední kupé Škoda začali dělat před 40 lety. Rapid býval nejrychlejším modelem

Jméno Rapid automobilka z Mladé Boleslavi používala celkem ve třech historických obdobích. Pouze jeddnou - v osmdesátých letech však sjíždělo z výrobní linky s klasickou karosérií kupé. Tedy s jedním párem dveří na boku a dlouhou splývavou zádí. Závod ve východočeských Kvasinách nebyl jediným, kde se Rapidy montovaly. Pár stovek jich opustilo také brány Bratislavských automobilových závodů Práce na modernizaci vozu Škoda Garde, které vyústily v model s označením Rapid, byly v osmdesátých letech rozhodně rozsáhlejší, než které by odpovídaly faceliftu automobilu v současném významu slova.

Když totiž v srpnu roku 1984 začal sjíždět z výrobní linky pobočného závodu automobilky Škoda v Kvasinách model Rapid, jednalo se o technicky hodně změněný automobil.

Na to, jak Rapid vypadal, se můžete podívat do komentované fotogalerie. Například rozchod předních kol se rozšířil o 70 milimetrů a těch zadních o šedesát. Navíc se do motorového prostoru, který byl tradičně v zadní části karosérie, mohl nastěhovat objemnější a výkonnnější čtyřválec ze sedanu 130 L. Díky němu pak tento vůz s aerodynamičtější karosérií než byly ve velkých sériích vyráběné sedany, mohl uhánět tempem až 153 kilometrů v hodině.

V polovině osmdesátých let se tak jednalo o nejrychlejší typ nabízený typ Škody. Přítomnost pětistupňové manuální převodovky oznamoval hrdý nápis na karosérii 5 Speed.

I nadále byla v nabídce dvanáctistovka s pouze čtyřrychlostní manuální převodovkou. Ovšem zájem o tuto variantu byl malý a definitivně zmizela z nabídky během roku 1985. Většina exemplářů Rapid 120 vznikla v Bratislavských automobilových závodech.

Video představující jeden vzorně udržovaný exemplář Škody Rapid 130 můžete vidět zde:

Vůz, stejně jako některé modernizované klasické sto dvacítky, získal rovněž nové zavěšení zadních kol, které se nepochybně projevilo na lepších jízdních vlastnostech. Čtyřpístkové brzdy na předních kolech zase dávaly řidiči větší jistotu při potřebě razantního zpomalení.



Modernizace se projevila také na vzhledu. Ovšem v tomto případě se pouze přebrala celá příď nové verze sedanu 120 GLS.

Důvod, proč se měnilo jméno, není zcela jasný. Faktem ale je, že v zahraničí se už v dobách výroby Garde toto kupé prodávalo buď s označením Škoda 120 R nebo Rapid. Zřejmě to tedy byla snaha o sjednocení názvosloví.

Nejvíce Rapidů 130 vzniklo v letech 1986 a 1987. To z Kvasin za zákazníky vyjelo dohromady cca 12,5 tisíce kusů. V roce 1987 pak automobilka zahájila produkci modelů Škoda Rapid 135 a 136.

Za změnou označení stál přepracovaný motor. Vlastně se již jednalo o agregát připravovaný pro Favorit. Čtyřválec OHV měl osmikanálovou hliníkovou hlavu. Typ 135, který byl určen především na export do západoevropských zemí, dostal sníženou kompresi a upravená dna pístů. Výkon jednotky, která spalovala bezolovnatý benzin, činil 58 koní.

To verze 136, která jezdila na olovnatý super, disponovala o čtyři koně vyšším výkonem (celkem 62 při pěti tisícovkách otáček). Hodnota zrychlení z nuly na sto se v jejím případě vylepšila již na 14 sekund.

Tyto typy dostaly jiné přístrojové ukazatele, na přídi se objevila nová plastová maska. Ještě na podzim roku 1988 dokázali technici připravit další verzi. Tentokrát šlo o Rapid 135 RIC, který měl vyhovovat nové západoevropské emisní normě. Jeho motor byl doplněný o elektronicky řízené vstřikování paliva, lambda sondu a třícestný katalyzátor. Jeden takový, prakticky nejetý Rapid je k vidění v muzeu Svět Škodovek v Mrači na Benešovsku.

Poslední kupé Rapid smontovali v lednu roku 1990. Zapotřebí byly výrobní kapacity pro Favorit. Od té doby už nikdy Škoda vůz typu kupé nenabízela. Vznikly sice různé koncepty a studie, ale jejich sériová výbava nezačala.

Od roku 1984 jich vzniklo celkem 33 tisíc kusů. Dodnes se dochovaly exempláře v závodníh úpravách a také několik kabrioletů, za jejichž vznikem stály různé firmy například v Kanadě, Velké Británii nebo i tuzemský Metalex.