Nejpodivnější Lada vznikala před čtvrtstoletím v Německu. Hvězdou se nestala

Úpravce vozů ze severní části tehdejší Německé spolkové republiky využil techniku modelu Lada 2105. Poté svůj výtvor na přelomu osmdesátých a devadesátých let prodával s označením Bohse Euro Star. Výjimečně zachovalý exponát tohoto vozu lze nyní spatřit v Retroautomuzeu ve Strnadicích na Benešovsku.

• Vznik Bohse Euro Star
• VIDEO: Bohse Euro Star v detailech
• Nevalné dílenské zpracování
• Úspěšnější byla úprava Samary

Vznik některých automobilů provází řada pozoruhodných detailů. Jedním z takových je Bohse Euro Star. Dnes je známý jako předělávka Lady 2105.

Jenže, původně model se jménem Euro Star tvořil Johann Bohse v severoněmecké obci Dörpen jako volnočasové plážové vozidlo s technikou první generace Volkswagenu Golf.

Posléze se ale, zřejmě z finančních důvodů, rozhodl využít podstatné součásti sovětského vozidla. Výrobní postup, jak je zřejmé z dochovaných dobových propagačních fotografií, byl následující: Odřízla se celá střecha a dokonce i středový sloupek. Přes zbytek šasi a dokonce i blatníky, které byly u Lady konstrukční součástí karosérie, se pak nasadila z plastu vylisovaná hranatá karosérie. Neměla dveře. Cestující pro případ převrácení chránily dva kovové oblouky, z nichž ten přední posloužil současně i jako rám předního skla. Navzájem byly podélně propojené uprostřed.

Video zachycující vůz při jízdě:

Jako příplatková výbava se dodávala plátěná střecha a dveře. Některé zdroje hovoří o tom, že karosérie byla ze sklolaminátu. Samotný výrobce však v prospektu v německém jazyce hovoří o polyesteru a dokonce dodává, že tento materiál je budoucností automobilového průmyslu. A navíc má podle něho neomezenou životnost, což oceňuje i instituce TÜV.

Vůz měl motor vpředu a pohon zadních kol. V základní verzi zákazník získal čtyřválcovou atmosférickou dvanáctistovku s výkonem 60 koňských sil. Agregát byl spojený se čtyřstupňovou manuální převodovkou.

To, jak Bohse Euro Star vypadá, dokládají snímky v naší komentované fotogalerii.Vozidlo s délkou 4190 milimetrů, šířkou 1670 a výškou 1580 milimetrů dosahovalo maximální rychlosti 140 kilometrů v hodině. To se týká zmiňované základní motorizace. Za příplatek ale bylo možné získat pohonnou jednotku se zdvihovým objemem válců 1,5 litru a výkonem 75 koní.

O spotřebě se technická data nezmiňují, ale tento automobil stejně nebyl určen pro jízdy na dlouhé vzdálenosti. Proto plně postačovala i poměrně malá čtyřicetilitrová nádrž.



Dílenské zpracování nebylo valné, o čemž svědčí široké spáry a špatně lícující díly. Ty ostatně samy o sobě nebyly moc pohledné. Třeba přední maska se zapuštěnými světlomety, která byla kompletně převzatá z Lady, moc neladí s okolím. Stejně tak jsou příliš mohutné oba černé nárazníky a zadní světlomety.

Zajímavým prvkem byla mělká vanička vzadu, která vyvolává dojem jakéhosi nepraktického pick-upu. Jenže jde ve skutečnosti o víko zavazadlového prostoru. Převážený náklad šlo umístit pod něj.

Palubní deska je rovněž z Lady. Oživit ji ale bylo možné sportovním tříramenný volantem za příplatek. V sériové výbavě rovněž nebylo zahrnuto rádio nebo mlhová světla. Zákazník si dále mohl objednat i lakování metalízou, případně větší kola z hliníkové slitiny.

Na tom, kolik Euro Starů nakonec vzniklo, se různé zdroje neshodují. Maximálně jich mohlo být kolem dvou stovek. Po tomto modelu ještě Johan Bohse zkonstruoval další model. Tentokrát si vzal do parády Ladu Samaru a opět ji přetvořil na jakéhosi křížence kabrioletu s pick-upem.

Ta už se s označením Lada Bohse Safari prodávala v oficiální dealerské síti Lady v Německu a vznikly jich údajně zhruba dvě tisícovky.

Tento vůz zatím v Retroautomuzeu ve Strnadicích neuvidíte. Je zde ale možné spatřit další pozoruhodné výtvory socialistických automobilek. Otevřeno zde v létě mají kromě pondělků každý den v době od 10 do 17 hodin. Základní vstupné přijde na 200 korun.