Dotaz: Stařičký Civic mi pomalu dosluhuje a uvažuji o novějším voze. Líbí se mi Honda HR-V a jelikož jsme jenom dva, tak mi prostorově bohatě postačí. Mám možnost koupit za 90.000 Kč model s motorem 1.6 a automatem. Za volantem už neblázním, tak mi bohatě postačí. Zajímají mě provozní náklady, zda je automat dobrá volba s ohledem na spolehlivost a na co všechno si mám dát pozor při koupi? Vůz má najeto 171.000 km. Díky, Bohouš
Honda HR-V překvapila solidním úspěchem na českém trhu, a proto se objevují i v bazarech. Bohužel Váš výběr není ideální. Začnu tím nejhorším. Jde o samočinnou převodovku CVT (Continously Variable Transmission). Ta se chlubí plynulou změnou převodu pomocí variátoru, který udržuje otáčky motoru stále v ideálním pásmu otáček. Tato převodovka si žádá pravidelnou výměnu oleje po ujetí 45.000 km nebo třech letech provozu. Pokud tento fakt není doložen pravdivou servisní knížkou, raději se vozu vyhněte. Samotná spolehlivost variátoru je dostatečná. Většina závad je způsobena špatným zacházením. Za vozem není dobré tahat těžké přívěsy. Stejně tak řada odborníků nedoporučuje po startu jízdu na kluzském povrchu s prokluzem kol. Při zkušební jízdě se zaměřte na řazení. Pokud při přeřazení dochází k trhání, může být na vině spojka startéru. Pokud tomu tak není, je nutné koupit nový variátor. Přestože Honda na převodovku CVT poskytovala do roku 2001 záruku v délce 10 let a od roku 2002 sedm let je v obou případech záruka podmíněna 160.000 ujetých kilometrů a řádně vedenou servisní knížkou. Proto raději doporučuji sáhnout po HR-Véčku s manuální převodovkou, která je spolehlivá a přesná. U manuální převodovky je rovněž nutné měnit olej po 45.000 km a používat výhradně materiály předepsané značky.
Co se týče pohonných jednotek, pod kapotou naleznete dvě šestnáctistovky. Ty jsou příkladně spolehlivé, avšak pouze za předpokladu používání předepsaných provozních tekutin. Objevilo se několik případů, kdy nesprávná provozní tekutina mohla za závady hřebenového řízení, převodovky nebo čerpadla chladící kapaliny. HR-V může mít pohon pouze předních kol (2WD) nebo všech kol (4WD). Na první pohled tyto dvě verze těžko odlišíte. Doporučujeme se podívat na automobil zespodu a přesvědčit se o existenci kloubového hřídele. V konstrukci pohonu všech čtyř kol je použita hydraulická spojka, která připojí zadní nápravu při prokluzování předních kol. Tento akt probíhá bez jakékoliv účasti elektroniky díky tomu, že v systému ovládání jsou instalována dvě čerpadla o stejném výkonu a mezi nimi pomocí dvou trubek trvale cirkuluje olej. Jakmile dochází k většímu rozdílu rychlosti otáčení předních kol, v jedné z těchto trubek se zvýší tlak a hydraulika zablokuje spojku. Přes pohon všech kol a velmi slušnou světlou výšku se stále jedná o městský terénní vůz, u kterého není dobré sjíždět z pevného povrchu a pokoušet terén. HR-Véčku chybí redukční převodovka a jakýkoliv způsob aretace pohonu. Při delším používání v těžkém terénu se rapidně snižuje výdrž většiny dílů (praskají těsnění kloubového hřídele, v těsnění náprav prosakuje olej, odchází spojka pohonu kompresoru klimatizace či může dojít k poškození výfukového potrubí, které je vedeno příliš nízko).
Podvozek se může pochlubit solidní ovladatelností. Plynulost jízdy však kazí krátký zdvih odpružení a řešení zadní nápravy, která připomíná spíše vozy typu off-road. Místo mnoha ramen Honda použila tuhou příčku s příčně vedenou panhardskou tyčí a podélně uloženými různě dlouhými rameny. Na nerovném povrchu se vůz citelně klepe a o přejezdu příčných nerovností informuje více než je zdrávo. Samotný podvozek je však velmi odolný. Kolem hranice 100.000 km ujetých kilometrů si o výměnu žádají pouze sloupky a náboje předního stabilizátoru. Exemplářů vyrobených v prvních letech se týká nižší životnost ložiska v nábojích. Tlumiče a přední ramena s kulovými čepy i silentbloky vydrží v praxi více než 150.000 km (samozřejmě záleží na stylu jízdy a daném povrchu). Zadní zavěšení kol vydrží dlouho (odborníci však při zhruba 200.000 km doporučují měnit táhla).
HR-V má pozinkovanou karosérii a zatím velmi dobře čelí korozi. Dobře je na tom i po stránce elektriky. Při pravidelné údržbě je benzínová jedna-šestka velmi spolehlivá. Při uvedení na trh výrobce doporučoval výměnu oleje po každých 10 000 km, později se tento interval prodloužil na 15 000 km. Předepsaná kvalita oleje však musí být dodržena, neboť v případě ucpání vnitřních kanálků přestává fungovat systém proměnlivého časování ventilů. Zvýšená spotřeba oleje (cca 0,2 l na 1000 km) není při dynamickém způsobu jízdy a častém vytáčení motoru důvodem k opotřebení samotného motoru. Zřídka se může objevit opotřebování ventilu volnoběhu, bloku škrticí klapky nebo znečištění trysek. Řešením je pouhé pročištění. Někteří majitelé HR-Véček si stěžovaly na přehřívání motorů. Ve většině případů se jednalo o nečistoty v masce chladiče. Rozvodový řemen se mění po 100.000 kilometrech nebo 8 letech provozu. S výměnou rozvodů doporučuje provést kontrolu vodní pumpy. Po 45.000 km nebo 36 měsících provozu se mění vzduchový i palivový filtr, svíčky a je doporučena kontrola vůlí ventilů (vymezují mechanicky pomocí šroubováku). Vůle se většinou neobjevují dříve než po 100.000 km.