Mé auto je šatna, koncertní síň i kočár pro kočky, říká modelka Natálie Kotková

Myslíte si, že je Volkswagen Taigo jen městská nákupní taška? Surfařka a česká Miss World Natálie Kotková by vás rychle vyvedla z omylu. Do svého auta naloží pár surfů, nezbytnou večerní garderobu i dvě kočky úctyhodných rozměrů. Na Instagramu má sympatická blondýnka širokou fanouškovskou základnu díky dobrodružné povaze, módním inspiracím a hlavně fotkám a videím z destinací, kam jezdí se svým surfovacím prknem. Možná si ji ale pamatujete i ze soutěže Česká Miss, po které v roce 2016 reprezentovala Česko na Miss World v americkém Marylandu. Loni přidala ke svým mnoha zájmům a aktivitám ještě další - stala se ambasadorkou značky Volkswagen

Partnerství často vznikne tak, že si automobilka vytipuje osobnost, která zapadá do její filozofie. U vás to ale bylo trochu jinak…
Já jsem si Volkswagen našla sama. Když jsem se odstěhovala za Prahu, začala jsem být aktivní řidička a shánět vhodné auto. Řidičák mám sice od devatenácti, ale dřív jsem jezdila z Liberce do Prahy autobusem a pak jsem bydlela v centru Prahy, takže jsem neměla velkou potřebu používat něco jiného než hromadnou dopravu. I tatínek mě strašil, že v Praze řídit nechci, že je to hrůza. Jenže s bydlením na vesnici už auto potřebuju. Navíc mě lákalo vytvářet nějaký zajímavý obsah například o bezpečnosti na silnici, protože lidi v provozu mě neustále překvapují. A tak jsem začala hledat.

Proč zrovna Volkswagen?
Nechtěla jsem jen tak nějaké auto. Volkswagen mi byl odjakživa blízký, protože pro mě má díky Californii zvuk surfařského brandu. Přes Lukáše Hejlíka, který byl rovněž ambasadorem, jsem si sehnala kontakt. Moc jsem si od toho neslibovala, ale ono to dopadlo! Nakonec jsme se našli tak nějak vzájemně.

Čím tedy právě jezdíte?
Teď mám pana Hráška, je to Volkswagen Taigo s velice zajímavou barvou.

Vejde se do něj surfařské prkno?
Představte si, že vejde. Už jsem párkrát jela na letiště se surf bagem, který má přes dva metry. A když jezdíme s holkama v létě pádlovat, můžeme hodit náklad i na střechu.

Takže jste s autem spokojená?
Líbí se mi jeho uhlazený styl. Ne že bych byla nějaký znalec designu, ale dost dám na takzvaný obličej auta, na to, jak je mi sympatické. Nepotřebuju nic velkého, nemám tři děti a dva psy, které bych do auta musela nacpat. Je to pro mě hlavně jezdící kufr a kancelář. Když mezi cestami někde zastavím, posílám maily nebo volám. Slouží taky jako koncertní místnost, při jízdě si hodně zpívám. A někdy ho používám i jako šatnu.

Dá se v Taigu převléknout?
Jasně že dá. Dokonce i v centru Prahy a nikdo si ničeho nevšimne. To si teda vlezu na zadní sedačky, kde jsou tmavší okna. Už se tam dělo hodně převlékání z tepláků do velké večerní.

Dokážete řídit v jehlových podpatcích?
To ne, vždycky mám v autě připravené tenisky.

Co dalšího musíte v autě mít?
Vždycky vodu, protože pořád piju. Když si ji nevezmu, jsem fakt nervózní. Mám tam ale i hřeben, pilník na nehty, kapesníčky a gumičku na řadicí páce. Ještěže je to jen moje auto, vím, že chlapi tohle zabydlování většinou moc nemají rádi. (smích) Samozřejmě nechybí hadřík na okna a škrabka. A teď vozím i heliový balónek s Grumpy cat, který jsem vezla bráchovi a on s ním pak odmítl jet autobusem.

Jaké bylo vaše první auto?
Úplně na začátku jsem jezdila s tátovým, ale později jsem měla Ford Puma. Líbil se mi ten název, miluju totiž kočky.



Na instagramu jsem si všimla, že máte doma dvě. Jezdí s vámi někdy autem?
Většinou na veterinu, to jezdí spolu v přepravce. Ale když jsme ještě měli jen jednu, jezdila připoutaná v kšírkách, to seděla na sedačce, koukala z okýnka a byla v klidu. Vadilo to jen kvůli chlupům. Takže mám pořád v autě i odchlupovací váleček. Občas bereme kočky i do lesa vyvenčit na procházku. Moc daleko sice nedojdou, ale mají zážitek.

Jaké asistenty v autě využíváte?
Rozhodně hlídání slepého úhlu. Ne že bych mu věřila stoprocentně, ale je to velká pomoc. Mám docela ráda i držení v pruhu, hlavně když jedu hodně unavená, mám pak větší pocit jistoty. Tempomatu jsem na chuť nepřišla, i když přítel na něj nedá dopustit. Ale on jezdí dálky, já moc ne.

V Praze jste se nakonec jezdit odhodlala, nebo dáváte za pravdu tatínkovi, že je to peklo?
V tomhle s ním nesouhlasím, měl by si to někdy vyzkoušet. Myslím, že v Praze jezdil naposledy s papírovou mapou. S Android Auto a navigací v Googlu je to na pohodu, snažím se jen vyhýbat dopravním špičkám. Potíž je občas s parkováním, ale i to se dá. Člověk si hlavně nesmí přiznat, že nebude moct zaparkovat. Jedu na jistotu. I proto jsem chtěla Taigo a ne nic většího, pan Hrášek se vejde všude. V centru Prahy si stačí dát pozor na koně a na vesnici zase na traktory. Já si vždycky radši počkám, až když je předjetí bezpečné.

Jste tedy spíš klidná řidička?
Určitě. Kupodivu jsem klidnější sama, než když někoho vezu, to mám pak pořád potřebu zajišťovat, aby se ten člověk cítil bezpečně. V zásadě jsem ale megaklidná řidička.

Nic vás na silnici nevytočí?
Nemám ráda rychlíky, kteří na mě na Vinohradech zezadu troubí, když jedu padesát nebo nechci na úzké silnici předjet cyklistu. Takové radši pouštím, když to jde, ať si jedou. Zatím mám ale spíš štěstí, že se ke mně lidi na silnici chovají slušně. A taky jsem ještě nebourala.

Jak by vypadala vaše garáž snů, kdyby peníze nehrály roli?
Byla by to velká garáž někde u oceánu a měla bych tam určitě starou Californii, ani by nemusela být pojízdná. (smích) Ale nevadil by mi ani nový elektrický ID.Buzz. Přála bych si s ním někdy vyjet s holkama k vodě. A pak by v mé garáži byly mraky surfů, výbava na cvičení a samozřejmě ráj pro kočky se spoustou prolézaček!