Renault Mégane CC 1,9 dCi - test spotřeby

Vozy konstrukce Coupe Cabriolet jsou pro mnohé ideálním druhým vozem. Za slunného počasí si v nich lze vychutnávat šelest větru ve vlasech, a jakmile se počasí pokazí, ochrání řidiče pevná střecha spolehlivě od nepříjemných podmínek. Zástupcem Renaultu v této populární kategorii je Mégane Coupé Cabriolet, který své majitele navíc hýčká panoramatickou střechou. Zatímco sportovněji založení řidiči sáhnou spíše po benzínových agregátech, Megane CC uspokojí i milovníky pružného zrychlení a nízké spotřeby. Vybírat lze ze dvou naftových motorů o výkonu 110 a 130 koní. My jsme se podívali na spotřebu silnější motorizace o objemu 1,9 litru.

Podmínky testu: Ve voze cestoval pouze řidič. Teplota vzduchu se pohybovala v rozmezí 20-22°C a po dobu testu nepršelo, takže jsem se rozhodl ho absolvovat se staženou střechou. V hlavním městě začínala odpolední špička, mimo něj ale byla doprava plynulá. Na dálnici panoval běžný provoz. Vůz měl v době testu najeto 4875 kilometrů a tankovaným palivem se stala běžná motorová nafta. Tankování probíhalo u stejného stojanu na stejné čerpací stanici, vždy až po okraj nádrže. (Naměřené údaje porovnám závěrem testu s údaji palubního počítače). Při snaze o nízkou spotřebu jsem řídil plynule, v mezích dopravních předpisů a rychlostní stupně jsem řadil podle pokynů palubního počítače. Při ostřejším okruhu jsem pak maximálně využíval dynamiku motoru a na volných okreskách jsem volil rychlejší tempo.
Popis trasy: trasa začíná u čerpací stanice na Plzeňské ulici směrem do centra. Po úplném dotankování palivové nádrže trasa pokračuje cca 500 metrů dále směrem do centra, kde na světelné křižovatce odbočuji doprava do Jinonické ulice. Následuje Klikatá, Karlštejnská, Řeporyjská. To se již dostávám na Jeremiášovu ulici, ze které zanedlouho odbočuji Smíchovskou ulicí do městské části Řeporyje. Odtud "frčím" Dalejskou pod železniční viadukt na obec Zadní Kopanina, před kterou opět odbočuji prudce doprava a směřuji na obec Ořech. Následuje Chýnice, Kuchař, Vysoký Újezd, Lužce a Loděnice, kde najíždím na dálnici D5. Po ní pokračuji až na její konec, kde sjíždím Bucharovou ulicí zpět do Motola na Plzeňskou a posléze končím na místě výjezdu.
Celý okruh měří 48 km. Podíl dálnice, obce a komunikace mimo obce je vždy zastoupen přibližně třetinovým podílem.

Okruh I. aneb s rozvahou a šetrně – po stažení pevné střechy následuje dotankování nádrže, což se vzhledem k bezvíčkovému hrdlu ukazuje jako nadlidský úkol. Tankovací pistole si s ním totiž nerozumí a i při pomalém tankování se sama odpojuje. Nakonec se mi daří palivo doplnit doslova po okraj a mohu vyrazit. Řadím podle citu a rad palubního počítače, takže se motor drží kolem 2 tisíc otáček. Po napojení na Plzeňskou ulici nás čeká popojíždění v hustém provozu, které naftový agregát zvládá na volnoběh. Konečně mohu odbočit do Jinonické ulice a uniknout tak nepříjemné koloně. Jedu klidně a striktně dodržuji městských 50 km/h. Silnice tu není nejkvalitnější a dává tak vyniknout pohodlně naladěnému podvozku. Megane se staženou střechou se trochu kroutí, ale díky slunnému počasí mi to kompenzuje jízda na čerstvém vzduchu. Městská část našeho okruhu probíhá klidně a palubní počítač ukazuje spotřebu 9,2 l/100 km. Na okreskách se pohybuji v rámci povolených limitů a nikam nespěchám. Zde si Megane zaslouží pochvalu, jelikož ani při 90 km/h do interiéru příliš nefouká. Klidně pluji krajinou až do Loděnice, kde zaznamenávám spotřebu 8,3 l/100 km, což mě vzhledem ke klidné jízdě příliš netěší. Provoz na dálnici je normální a udržuji tedy plynulou cestovní rychlost 130 km/h. Tady už by se střecha hodila, ale alespoň mi trochu pomáhá větrný štít. Na konci dálnice D5 již je spotřeba na úrovni 7,6 l a po dojezdu k čerpací stanici se zastavuje na výsledných 7,4 l/100 km. Od výjezdu po zastavení mi klidný okruh trval 53 minut.

Okruh II. aneb pro radost z jízdy – po zdlouhavém dotankování opět usedám za volant, resetuji palubní počítač a vyrážím na druhé kolo, tentokráte s těžší nohou na plynovém pedálu. Provoz v Praze mezitím zhoustl a tak mi nezbývá než trpělivě popojíždět. Motor sice není bůhvíjak výkonný nebo točivý, užívám si ale alespoň příjemného pružného zrychlení. Rychlejší starty na křižovatkách s hustým provozem si vybírají svou daň a na konci Prahy tak ukazuje palubní počítač spotřebu 10,5 l/100 km. Opouštím Prahu a mohu Megana trochu protáhnout. Mrtvé řízení a neochotná převodovka mě k zábavě příliš nevybízejí, ale trochu to zachraňuje podvozek a pochopitelně i stažená střecha. I přes vyšší hmotnost má auto přilnavosti na rozdávání a udržuje si neutrální charakter. Motor točím až za výkonovou špičku v 3750 ot./min. a tak se není čemu divit, že mi PP před nájezdem na dálnici ukazuje spotřebu 11,1 l/100 km. Na dálnici volím tachometrových 140 km/h a pokračuji bez komplikací až do Prahy. Na konci dálnice zaznamenávám 9,5 l/100 km. K benzinové pumpě se pak vracím vzhledem k hustšímu provozu za 53 minut s výslednou spotřebou 9,3 l/100 km.

V další tabulce se podíváme na odchylku průměrné spotřeby naměřené palubním počítačem ve srovnání s námi naměřenou spotřebou pomocí dotankování do úplně plné nádrže.

Závěr:
Jak se ukázalo, není Mégane v testované motorizaci tak spořivý, jak by sám výrobce chtěl. Rozdíl spotřeby v městkém provozu by se zčásti dal vysvětlit hustším provozem, i tak se mi ale přes veškerou snahu nepodařilo dosáhnout udávaných 5,0 l/100 km. Nutno podotknout, že jsem se na podobné úrovně nedostal ani při zavřené střeše po dobu delšího testovacího období. Zcela věřit se nedá ani palubnímu pořítači, který je zejména při ostřejší jízdě optimistou. Dynamicky nejsilnější nabízený diesel stačí na pohodovou až lehce svižnou jízdu, zázraků jsem se ale nedočkal. Inu, 130 koní a váha 1615 kg leccos napovídají. Pro mě osobně byla spotřeba testovaného provedení spíše zklamáním. Nejen že motor postrádá zábavnější charakter, ale navíc neoslňuje ani provozními náklady. Cílovou skupinu tak dokáže uspokojit jen zčásti, a to především příjemným pružným zrychlením a pohodlným podvozkem.