Mazda 2 1.6 MCD – Motokára na naftový pohon

Mazda 2 druhé generace se veřejnosti poprvé předvedla před dvěma lety na Pařížském autosalonu a loni byla právem zvolena světovým autem roku. Kritiky oceňovaly zvláště nízkou pohotovostní hmotnost vozu, která klesla znatelně pod magických 1000 kg, což nebylo v poslední letech ani u malých aut zvykem. S tím souviselo množství pozitiv od nízké spotřeby, přes výborné jízdní vlastnosti, štíhlý vzhled až po větší ohleduplnost k životnímu prostředí. Vše bez ztráty kytičky v oblasti bezpečnosti a jízdního komfortu. Mazdy 2 byla od počátku dodávána s benzínovými motory o objemu 1,3 a 1,5 litru s různou výkonností a s povinnou vznětovou čtrnáctistovkou s přeplňováním. Dnešní test je ale věnován nejdražší Mazdě 2 na trhu, kterou můžete koupit – turbodiesel 1.6 v provedení GTA se sportovním paketem a fešnou cihlovou metalízou.

Karoserie: Podmanivý originál
Vyloženě povedený design karoserie jakoby svou originalitou a svěžestí navazoval na extravagantní typ 121 ze začátku devadesátých let.Mnoha prolisy prošpikovaná subtilní „dvojka“ rozhodně není žádná šedivá myš a kromě toho se její vzhled líbí skoro každému, což se o vzpomínané „stodvacetjedničce říct nedalo. Vrozeně sportovní naturel vozu ještě zvýrazňoval za příplatek dodávaný balíček sportovních doplňků karoserie zahrnující odvážnější mřížku chladiče, sportovní přední nárazník, efektní projektorové halogeny, sportovní prahy, hezky padnoucí křidélko nad zadním oknem a velmi slušivé zatmavené 16“ ráfky. Poněkud méně sexy působí neobvykle rozměrná zahnutá dieselová koncovka výfuku.

Interiér: Dobrý, ale přesto by se to dalo ještě vylepšit
Testované auto bylo nadáno nejvyšším stupněm dodávané výbavy, skrývajícím se za písmeny GTA. Po nástupu do vozu široce otevíratelnými dveřmi se mi bohužel potvrdilo to, co jsem trochu tušil totiž, že podstatu levného auta ani sebelepšími prvky výbavy nevymažeš. Levně působící čalounění stropu, plechem rámované okolí zadního okna, tvrdého plasty kam oko dohlédne, takhle prostě nevypadá vnitřek auta za půl milionu. Na druhou stranu pominu-li cenová měřítka, vypadá interiér docela sympaticky. Sedačky jsou potažené odolným materiálem, přičemž ty přední mají poměrně zdařilé tvarování. Přesto bych ale u auta se sportovním nádechem očekával více bočního vedení i delší sedák. Vzadu je místa překvapivě hodně a to zejména v oblasti kolen. Ve švech sedadel je veden nenápadný zip a sedadla je tak možné „svléknout“ a potahy vyprat doma v pračce – velmi praktická věc. Kůží obšitý trojramenný volant se dobře drží, ale jeho průměr by mohl být menší. Nelze sice seřídit podélně, ale sedadlo řidiče je díkybohu dostatečně flexibilní. Na levé příčce volantu najdete ovládání rádia, jehož zvuk není ani přes šest reproduktorů příliš oslnivý. Ergonomie ostatních ovládacích prvků je zdařilá, až na páčky pod volantem, jejichž ovládání je na můj vkus trochu překombinované. Výhled z vozu lze obecně charakterizovat jako dobrý. Přední sloupky by tradičně mohly být tenčí, ale tento nešvar na obou stranách bohatě kompenzují nízko se svažující hrany oken. Příjemně velký obraz dění za autem poskytují na pohled nenápadná vnější zpětná zrcátka. Pohled vzhůru bohužel kazí níže na skle přilepené vnitřní zpětné zrcátko spolu se senzorem automatických stěračů. Výhled dozadu není špatný, ale při couvání by jistě přišel vhod parkovací asistent, který bych v nejvyšší výbavě celkem očekával. Červeně podsvícený přístrojový štít obsahuje vše potřebné kromě teploměru chladiva, který suplují modrá a červená kontrolka. Nabídka všemožných odkládacích prostor je dostatečná, za zmínku stojí originální přenosný popelník, či soudě dle tvaru spíše popelnice. Po jejím vyjmutí rázem vznikne otvor pro umístění nápoje. 250 litrů objemu zavazadelníku není žádná sláva, zvláště, když přístup do něj komplikuje vyšší nakládací hrana. Přeci jen bezpečnost především. Více než-li malý kufr, jsem ocenil výkonnou klimatizaci, která v horkých dnech pracovala na výbornou. Přes zmiňované nedostatky, je kultura cestování v malé Mazdě na velmi slušné úrovni, kterou trochu ruší pouze klapot diesel agregátu ve vyšších otáčkách.

(+) prostor pro nohy vzadu
(+) praktické odkádací prostory
(-) menší zavazadlový prostor
(-) tvrdé plasty

Motor a jízdní vlastnosti: Úsporný „ropák“ dohlíží nad skvělým podvozkem
Nikdy jsem nebyl velkým přítelem vznětových jednotek montovaných do sportovně laděných aut (zvláště těch menších – viz Fabia RS) a hned na začátku musím konstatovat, že jedna šestka instalovaná ve „dvojce“ můj názor bohužel příliš nezměnila. I přes užití pokročilého vstřikování common-rail vykazovala jednotka vlastnosti nezaměnitelně dieselové, počínaje hlasitým rachtáním studeného agregátu, přes typické odfouknutí při každém přeřazení až k nesportovnímu hluku pronikajícímu do kabiny ve vyšších otáčkách. K lepšímu dojmu z motoru by přitom velmi pomohlo pouhé lepší zaizolování motorového prostoru. Popsaný status quo se prostě k označení GTA hodí pramálo. Moje akustické dojmy tedy nejsou nic moc, ale šestnáct ventilů, vstřikování Common-rail, výkon 66 kW/ při 4.000 otáčkách, točivý moment 205 N.m.ve 2.000 nebo udávaná kombinovaná spotřeba 4,2 litru, to už zní o poznání lépe zvláště, povážíme-li malou hmotnost celého vozu.
Příjemně umístěnou řadící pákou s krátkými a precizními drahami řadím za jedna a vyrážíme na cestu. Je třeba si zvyknout, že zhruba do 1.800 otáček působí nafťák dosti mdle a tak je příhodnější praktikovat rychlejší rozjezd, otáčky už se pak drží lépe. Nejefektivnější pohyb směrem vpřed můžete realizovat mezi dvěma a třemi a půl tisíci, tedy v otáčkách, kdy je k dispozici dodstatek točivého momentu pro jízdu svižnou, nikoliv však sportovní. A to je při vší objektivitě trochu zklamání i vzhledem k velmi atraktivnímu zevnějšku auta. Podvozek je Mazdy 2 už dlouho vděčným objektem oslavných ód, a tak jsem byl zvědav jaký vliv na jízdní vlastnosti bude mít těžší pohonné ústrojí. Podle očekávání se jinak příkladné chování na silnici změnilo k horšímu jen opravdu minimálně. Zejména v táhlejších zatáčkách projížděných větší rychlostí byla charakteristická tendence předokolky opustit oblouk po tečně citelnější, ostré pomalejší zatáčky byly naproti tomu bez komplikací, těžší motor zde možná adhezi dokonce pomohl. Vůz ani při agresivním střídání zatáček nevykazoval žádné větší náklony, o nestabilitě by se dalo hovořit pouze vinou zmiňovaného horšího bočního vedení sedačky. Systém řízení jízdní stability DSC nepřišel ke slovu takřka vůbec a když už, tak reagoval velmi citlivě. Řízení je příjemně sportovně strmé, ale pro lepší kontakt s vozovkou bych při ostřejší jízdě uvítal o něco větší tuhost. Brzdy jsou dimenzovány bohatě bez tendence k vadnutí, přičemž na překážku nebyly ani zadní bubny. Jako ryba ve vodě se „dvojka“ cítí ve městě (pokud možno v hlavním:-). Tam se projeví hlavní pozitivum naftového pohonu, kterým je neodiskutovatelně nízká spotřeba. Ta po čas testu nepřekročila v městských podmínkách hranici 5,5 litru na sto, kombinovaně dokázala klesnout i ke čtyřem. Daří-li se vám držet otáčky ve výše vzpomínaném optimálním rozmezí, je pohyb křivolakými uličkami i parkovišti u hypermarketů radostí . O tom, že malé rozměry auta spolu s velkým rejdem jsou pro manévrování ve stísněných podmínkách jako stvořené netřeba diskutovat. Při jízdě po nerovnostech všeho druhu se dvojka navzdory nízkoprofilovým pneumatikám chová nad očekávání klidně bez větších známek nervozity. Je samozřejmě nabíledni, že životnosti tlumících segmentů těžší motor zrovna neprospívá. Na dálnici Mazda ostudu také nedělá, ale její přirozené teritorium to logicky není. Suma sumárum, přestože jízdní vlastnosti zůstaly i s naftovou šestnáctistovkou MCD na velmi dobré úrovni, je zřejmé že brilantně laděnému podvozku se přirozeněji spolupracuje s některou z nabízených zážehových jednotek. Pro testovanou verzi zase naproti tomu jasně hovoří příznivá spotřeba paliva.

(+) nízká spotřeba
(+) skvělý podvozek
(-) zvukový projev motoru
(-) citelný turboefekt

Závěr – Co ta cena?
O kvalitách Mazdy 2 nemůže být pochyb a to ani co se týče testovaného provedení 1.6 MCD GTA, i když užití fortelného vznětového motoru do sportovně laděného provedení lehkého auta může být diskutabilní.Hlavní vadou na kráse je ale přemrštěná kupní cena, která v současné ekonomické situaci osloví asi opravdu málokoho. Škoda i vznětová Mazda 2 GTA si pozornost určitě zaslouží.