Lexus IS200d: Elegán se sportovním nádechem

Prémiová značka Toyoty si od svého vzniku v roce 1989 úspěšně vydobyla místo v segmentu luxusních vozů. Lexus se stal synonymem spolehlivosti, kvalitního zpracování a technické vyspělosti. Zároveň ale byl jakousi konzervativní volbou pro ty, kteří se chtějí odlišit, nebo se jim z nějakého důvodu nezamlouvá německá konkurence. Vzhled jejich vozů tak mnozí považovali za nevýrazný až nudný. Odklon od tohoto trendu začal v roce 2005 s příchodem nových generací modelů IS a GS. My jsme dostali možnost vyzkoušet menší model IS, který prošel v roce 2009 omlazením. Řada IS nemá konkurovat ničemu menšímu, než je BMW řady 3 nebo Mercedesu třídy C, a tak se podíváme, jestli s nimi Lexus dokáže udržet krok.

Stále atraktivní

Předzvěstí změn ve vzhledu Lexusů a příchodu nového designového jazyka L-finesse byl koncept LF-C, který se ukázal v roce 2004 na New Yorském autosalonu. Model IS druhé generace z něho ve velké míře vychází a změna oproti předchůdci je výrazná. Z konceptu je převzata především čelní část, na které zaujme nízce umístěný lichoběžníkový otvor chladiče, šípovité světlomety a prolisy na mlhová světla. Na linie čelní masky tvarově navazuje vystouplá kapota, která tak dává vyniknout blatníkům předních kol. Auto tak díky tomu působí sebevědomým a příjemně agresivním dojmem. Při pohledu zboku zaujme silueta střechy, která je tvarově na pomezí sedanu a fastbacku. Plocha dveří ničím nepřekvapí, ale pozvolna stoupající linka zdařile navozuje efekt dynamičnosti. Na zadní části IS jsou pak dominantní zamračené světlomety. Stříbrná metalíza (příplatek 20 000,- Kč) a 17“ palcová kola (v rámci výbavy executive) vozu sluší a musím říct, že na mě IS udělalo dobrý dojem. Za pozitivní také považuji to, že se zub času nijak neprojevil na atraktivitě jeho designu.

(+) atraktivní design

Staronový luxus

Jestliže při pohledu zvenčí mě IS designově oslovilo, uvnitř jsem již tak nadšený nebyl. Po zkušenostech s interiérem novější CT200h jsem očekával odvážnější tvarování korespondující se vnějškem vozu. IS ale přeci jen bylo přelomové a tak se v něm mísí nový a starý přístup. Ve výsledku tak zaujmou například odvážná madla dveří, která kontrastují s na můj vkus až příliš usedlým středovým panelem. Ale vezměme to popořádku. Přístrojová deska se schovává v kapličce z měkčeného plastu. Najdeme na ní rychloměr s otáčkoměrem vkusně orámované hliníkovými kroužky. Jejich grafika s bílým podsvícením by mohla sloužit ostatním výrobcům jako vzor dokonalosti. Ve dne i v noci jsou ukazatele skvěle čitelné a je radost se na ně podívat. Zajímavým prvkem je také rozsvícení oranžového kroužku po dosažení limitní hodnoty. Otáčkoměr se tak rozsvítí po 4 tisících otáček a rychloměr při překročení nastavené rychlosti. Z palubní desky lehce vystupuje oblá středová konzola, která mě příliš neoslovila. Uprostřed její horní části se nachází 7“ dotyková obrazovka navigace (70 000,- Kč), která značí přítomnost kvalitního 13 reproduktorového audiosystému. Displej kromě map a rádia zobrazuje také údaje o funkci dvouzónové klimatizace, nebo servisní informace. Pochvalu si zaslouží tlačítka a otočné ovladače audiosystému s perfektním chodem. Co mě pobavilo, byla přítomnost digitálních hodinek se samostatnými tlačítky na ovládání. Takové jsem naposledy viděl ve své Hondě z roku 1991 a u o 20 let novějšího luxusního sedanu bych je vskutku nečekal. Na centrální konzolu navazuje středový panel vyvedený v lesklé černé barvě. Nachází se na něm popelník s efektním zavíráním, zavíratelný stojan na nápoje a ovládání vytápění předních sedadel. Náchylnost lesklého provedení na otisky prstů a prach mu tentokrát odpustím pro jeho hodnotný vzhled. Na peněženku a další rozměrnější drobnosti poslouží schránka v loketní opěrce, ve které se nachází i konektory pro připojení audio zařízení. Zajímavý je dvoufázový mechanismus jejího otevírání, kdy je třeba opěrku nejdříve zasunout dozadu a pak teprve vyklopit. Praktické je také podsvětlení ukrytého stojanu nápojů. Další úložné prostory zahrnují skříňku u spolujezdce a výklopné kapsy ve dveřích. Do těch se sice velká PET láhev nevejde, ale i tak jsou příjemně velké. Hůře jsou na tom cestující vzadu, kteří si budou muset vystačit s kapsami v sedadlech, skrytou schránkou ve středové opěrce a výsuvným stojanem na nápoje. Doposud jsem opomíjel kvalitu zpracování a slícování. Ta je až na několik málo výjimek příkladná a například kvalitnější čalounění stropu a stínítek jsem nenašel ani u BMW řady 5.

Neméně důležitá je také ergonomie. Přední kožená sedadla jsou nastavitelná elektronicky v osmi směrech a jsou jednoduše skvostná. Jedinou výtku by cestující mohli mít při ostřejší jízdě, kdy neposkytnou mnoho bočního vedení. To mě přivádí k ovládání stahování oken, které je vzhledem k tvaru madla dveří umístěno níže, než je obvyklé. Pří rychlejším průjezdu pravých zatáček jsem tak kolenem nevědomky otevíral okénko u spolujezdce. Nic ale nelze vytknout tříramennému anatomicky tvarovanému volantu a vyloženě se mi líbila řadicí páka. Ta perfektně padne do ruky a díky kombinaci kůže a kovu působí hodnotným dojmem. Opravdovým překvapením pak pro mě na místě řidiče bylo uspořádání pedálů, které umožňovalo snadné meziplyny při podřazování. Prostor na zadních sedadlech mě příliš nepotěšil. Když jsem si sedl „za sebe“, opíral jsem se koleny o přední sedadlo. Křesla jsou však srovnatelně pohodlná jako tak přední a místa na hlavu je překvapivě také dostatek, takže si u cestujících průměrného vzrůstu dovedu představit i delší komfortní cestování. IS je skromné také v oblasti zavazadlového prostoru, který se svými 398 l při porovnání s konkurencí neoslní. Jeho nakládací otvor je navíc úzký a tak se jeho využití dále omezuje.

(+) kvalitní zpracování
(+) pohodlná sedadla
(+) kvalitní ovladače
(-) starší design
(-) místo vzadu
(-) podprůměrný zavazadlový prostor

Lexus a diesel?

Kromě designového posunu byl model IS pro Lexus důležitý i v oblasti motorizace. Japonský výrobce v něm totiž vůbec poprvé ve své historii představil dieselový agregát. Vzhledem k vysokým nákladům na vývoj vlastní motorizace si pánové z Lexusu půjčili vznětový čtyřválec o objemu 2,2 litru z Toyoty Avensis. K mému zklamání musím konstatovat, že to příliš úspěšný krok nebyl. Po stisknutí startovacího tlačítka jako bych se vrátil o desetiletí zpátky. Ozve se nevábné klapání podobné traktoru a do volantu a řadicí páky se přenáší nepříjemné vibrace. Motorizace mě nepotěšila ani dynamicky. Motor o výkonu 150 koní a točivém momentu 340 Nm pomalý není, je na něm ale znát zub času. Pod dva tisíce otáček se nic neděje a když už se agregát probudí, dojde mu ve 3 500 ot./min. dech. Tomu nepomáhá ani převodovka, která má sice příjemný chod, ale je dlouze zpřevodovaná. Při 50 km/h tak mám zařazený třetí rychlostní stupeň a točím dva tisíce otáček. Ještě absurdnější situace pak přichází při dálničních 135 km/h, kdy na šestý rychlostní stupeň nedosahují otáčky ani hranice 2000 ot./min.. Motor pak při změně rychlosti nemá dostatek síly a interiérem se šíří nepříjemné dunění. Dlouhá převodovka by měla mít za následek nižší spotřebu, ale udávaných 5,1 l kombinovaně se mi dosáhnout nepodařilo. Reálná kombinovaná spotřeba se v testu při mírném zacházení pohybovala okolo 7,5 l/100 km.

(+) příjemný chod převodovky
(-) nekultivovaný motor
(-) úzké rozmezí použitelných otáček
(-) dlouhé zpřevodování

Komfortní a schopný

Podstatně lépe si inženýři poradili při ladění podvozku. Dopředu umístili dvojité lichoběžníky a dozadu nápravu Multi-link. Výsledkem je podvozek, který nabízí vynikající kompromis mezi pohodlím a ovladatelností. Od náprav se neozývají žádné rány ani na špatných českých okreskách a potěší i nízký hluk od pneumatik. V kombinaci s komfortními sedadly si dokážu představit pohodové několikasetkilometrové cesty. Jízdní vlastnosti jsem ale se rozhodl otestovat v okolí Karlštejnu a ani tam mě IS nezklamalo. Pneumatiky o rozměru 225/45 R17 vepředu a 245/45 R17 vzadu pomáhají vozu udržet neutrální chování. Stačí ovšem ve správném rozsahu otáček přidat plyn a záď ochotně pomůže auto dotočit. V případě zapnuté stabilizace se o řidiče postará pečlivá stabilizace, která zadní nápravu nechá vybočit pouze krátce a dále udržuje podvozek v neutrálním chování. Pakliže se ovšem stabilizace před jízdou zcela vypne (dlouze podržet tlačítko při zastaveném vozidle), odvaze jezdce se meze nekladou. Přechod do přetáčivosti je pak o něco rychlejší než u BMW řady 3, ale stále čitelný. Řízení sice příliš komunikativní není, má ale přiměřený odpor a působí přirozeně. Podobné je to s brzdami, které mají dostatečný výkon a příjemně progresivní účinek brzdového pedálu. Za zmínku stojí ještě parkovací asistent, který využívá zadní kameru. Ten dokáže předvídat umístění vozidla při podélném i kolmém parkování. Jeho využívání mi ale přišlo komplikované a tak jsem raději parkoval podle citu.

(+) komfortní a schopný povozek
(-) složitější parkovací asistent

Závěr

Lexus i u svého nejmenšího sedanu dostál své pověsti. Od prvního precizně znějícího zabouchnutí dveří až po jízdu přes rozbitou okresku je z auta cítit pečlivost a kvalita. Tedy až na onu dieselovou motorizaci, která je o generaci starší než u konkurence a jinak schopné auto tak zbytečně sráží. Příjemným překvapením je ale vzhled vozu, který osloví širší skupinu zákazníků. A za kolik lze IS200d pořídit? Námi testované provedení Executive stojí 959 000,- Kč, což je lehce pod cenou Mercedesu třídy C s odpovídajícím výbavou. S nepříliš povedeným dieselem tak na kokurenci nemá, za úvahu však stojí IS250 s benzínovým šestiválcem. Ten autu zajistí lepší dynamiku a zároveň poskytne sametový chod, který k Lexusu zkrátka patří.