Toyota Previa - jezdí bez poruch i po 483 tis. km.

Toyota Previa & VW Multivan:

Vozili jsme čtyři děti/tři autosedačky.

Dříve jsme jezdili Multivanem Generation T4. Vypadal sice ošklivě, nebylo v něm tedy moc místa (hlavně v druhé řadě), fungoval ale docela spolehlivě – začal korodovat.

Poté jsem koupil nový VW Multivan T5 Highline. Od počátku stálo auto prakticky neustále v servisu. I když byl v záruce, neustále jsem doplácel ne tisíce, ale desítky tisíc. Vždy po opravě se do 7 – 14 dní muselo zpět na další servis (auto jsme takto vlastně používali 1/2 roku od podzimu do jara). Odtahovka se volala 9× – většinou s dětmi v autě. Perličkou bylo, že jsme sice většinou dostali jiného multivana jako náhradní vozidlo, ale ten se často rozbil také. 3× jsem zažil situaci na horách, vždy v cizině, kdy tehdy 2+4+5+11leté děti nešlo z hor prostě odvézt a museli jsme jet dvěma taxíky najednou. Umíte si představit cenu za přepravu dvěma taxi z Alp. Začal jsem sbírat účty, šedivět, přestával jsem se smát, přibývaly starosti - náklady za servis a nejistota, jestli dojedeme. Hledal jsem na fórech v Německu a nacházel desítky podobně poškozených lidí. Skončilo to soudním procesem (z ČR), kdy jsem zažaloval VW. Dělali si z nás legraci. Od protistrany je to pochopitelné, ale ze strany justice… Poté jsme podali stejnou žalobu prostřednictvím německé firmy… Ve velmi krátké době nám byla mimosoudně vrácena plná cena včetně všech ostatních nákladů, i těch za taxi. Po týdnu od vyplacení přišel dopis od VW z Německa a byl nám nabídnut úplně nový multivan za neodolatelnou cenu.

------ Trochu se vrátím v čase -------
Při druhém odtahu multivanu mi chlap z odtahovky řekl: "Kupte si jako druhé auto previi, budete ji potřebovat (když nás šest viděl), jednu tady mám…" "Haha, my máme nové auto, ty na place nějaký starý vrak, který potřebuješ nějaké kavce střelit," pomyslel jsem si.

Třetí odtah probíhal za čtrnáct dní, v sobotu v noci, byli jsme plně naložení, jeli v klidu na dovolenou, ujeli jsme celých 100 km a něco začalo chrčet při řazení, pak se ozvala rána, pod autem ozubená kolečka.

Přijela známá odtahovka (měla kabinu na spaní, ve které jsme přejížděli). Já mezitím obvolával VW, ale nikoho jsem v sobotu v noci nesehnal pro zařízení náhradního vozu. Chlap z odtahu mezi zuby zacedil: "Mám na place na prodej šestimístné auto, na dovolenou pokračovat můžete." Po příjezdu otevřel dveře jakéhosi neuzamčeného auta, zapadaného listím a sundal celuli "Verkauf" s cenou 2.500 eur se slovy, že jiné auto pro šest o víkendu dohromady nedá, a odešel někam do dílny, zřejmě pro klíče, že se máme přeskládat.

Manželka si z toho sedla na obrubník, že s autem za 2.500 eur nikam nejede. Ukázala mi tu ceduli, ťukala prstem na rok výroby 1993, pak vedle na 226 000 km a pak na čelo, že ji asi bude bolet hlava. No to bych ještě tak potřeboval. Přišel ušmudlaný chlap a řekl: "Co je? Klima funguje." Strčil mi do ruky plechový klíč typu žiguli. Byla tma, moc jsme kromě prachu a listí neviděli, nastartovat to šlo, vešli jsme se všichni, každý měl své sedadlo.

Stěrače fungovaly jaksi podivně k sobě a od sebe, mělo to podivnou palubní desku, místo digitální klimy jakési primitivní páky, no proti VW to celé vypadalo divně, říkal jsem si tehdy. Tak jeli jsme po dálnici 90 km/h, auta nás předjížděla, kamiony blikaly, manželka po najetí do menší díry vyhoukla, že nám upadne kolo, vybuchne to a budeme mrtví, že nemáme závěť ani hrníčky na popel, co po nás zůstane, a něco začala hledat na internetu.

Po nějaké chvíli jsme zjistili, že jedeme 130 km/hod, nedýmáme, nehoříme, nic nevrže, houpeme se, žijeme, dokonce děti usínaly. Taky jsme přišli na to, že rozhodně topí lépe než multivan, ve kterém je na nohy a vzadu chladno. Tak manželka přecházela volně z přední do třetí řady sedadel a svlékala spící děti. Zdálo se, že to auto jede dobře. Objevili jsme před spolujezdcem schránku velkou jako „kýbl“ a na zemi pod palubní deskou byla lednička, která fungovala…

Manželka také usnula, probudila se s děsem po třech hodinách, že určitě hoříme a nemáme hasicí přístroj. Děti pořád spaly - divné.

Auto jsme při tankování umyli a jeli dál… Dojeli jsme v klidu a nic nás nebolelo, ani děti.
Až na místě jsme se vlastně rozkoukávali, co to za 2.500 eur je.

Bylo to kulaté a sloužilo nám to bez jediné chybičky celých čtrnáct dní. Na multivan jsme si vzpomněli až cestou domů. Začal jsem s tím někde na parkovišti já, žena na mne koukla, koukla na děti, jak vzadu řádí, protáčí se na středních sedadlech jako na kolotoči, zadní sedadla složená, děti na nich ležely a koukaly na oblaka obrovským zadním střešním oknem (dvě střešní okna). Neřekla nic, ale koukala jaksi podivně. Taky jsme zjistili, že previa žere vlastě podobně jako multivan, kolem 10 l.

Přijeli jsme domů, vyložili děti, vrátil jsem previi, odvezl multivan, zaplatil jsem 3.000 eur – jakýsi rozdíl v kulanci nebo jak to nazvali… a za týden se zase rozbil.

Asi už tušíte, že jsme si previi nechali.
Měli jsme souběžně multivan, ale jen pro jízdy kolem domu a stejně se zase rozbil. Ta stará mrcha previa z roku 1993 prostě vždy odjela, dojela, děti skákaly vždy do previe, i když vedle stál krásný multivan. Sousedi nám začali říkat, zřejmě podle auta, socky. Jsme šťastnější, z dovolené jsme přivezli zárodek pátého dítěte, ušetřili jsme hodně peněz, jelikož místo druhého auta, kterým měl být původně multivan za 50 tisíc eur, jsem koupil 7místnou previi za 3 tisíce eur. Občas vídám sousedy, jak jim odtahují multivan, ale jejich image je silnější.

Teď máme previe dvě, jednu já a druhou žena. Žádná nevybuchla, nejsme mrtví, nic neupadlo a tu novou jsme předělali na LPG.
Stará má najeto 465 000 km a těším se, až bude mít 500.