Škoda Octavia SLX 2.0 - moje nejoblíbenější auto

Za 2 roky a 5 měsíců jsem se svojí Octavií najel skoro sto tisíc kilometrů a dokud bude šlapat motor, nechám si ji. Ale jak se znám, tak i když ten motor "došlape", okamžitě budu shánět jiný, který přehodím s původním a s autem budu jezdit dále.

Značka:	Škoda
Model:	Octavia
Typ:	AQY
Bližší označení:	SLX 2.0
Karoserie:	limuzína
Objem motoru:	1984
Palivo:	benzin
Rok výroby:	1999
Typ řazení:	manuální
Najeto km při koupi:	250.000
Najeto km nyní:	343.000
Koupen jako:	ojeté
Jak dlouho vůz využívám:	téměř 3 roky
Průměrná spotřeba:	7
Poruchy:	opotřebení úměrné stáří a nájezdu, závady pravidelně opravovány
Předchozí vozidlo:

Vůz jsem koupil jako ojetý před rokem a půl, v březnu 2017.

Po předchozí zkušenosti s dieselem jsem se mu již radši obloukem vyhnul, a pořídil si Octavii v motorizaci 2.0 l 85kW (revize AQY, maximální točivý moment již při 2400 ot/min, motor notoricky známý spotřebou oleje - ano, je to pravda).
Byla vyrobena v listopadu 1999 (motor v dubnu 1999 dle ojničních ložisek), sloužila jako firemní vozidlo od ledna 2000 (první majitel, najeto skoro 200 tis. km), následně jako soukromé vozidlo (druhý majitel) a poté jako taxi (třetí majitel).
Po posledním majiteli jsem se stal již posledním majitelem já, stále v originálním technickém průkazu, protože auto mi natolik přirostlo k srdci, že jsem si nikdy během vlastnictví neřekl, že ho prodám. Jeho následující osud je buďto vrakoviště, případně stodola a následná renovace jako hobby projekt na večery.
Za 2 roky a 5 měsíců jsem se svojí Octavií najel skoro sto tisíc kilometrů a dokud bude šlapat motor, nechám si jí. Ale jak se znám, tak i když ten motor "došlape", okamžitě budu shánět jiný, který přehodím s původním a s autem budu jezdit dále.
Neuvěřitelně se mi líbí před-faceliftový design vozu (m.r. 1996 - 2000), který přední maskou připomíná starší vozy z 50. let. Skleněná světla, šedý interiér, staromódní polstrování sedadel, robustní plechařina - pro mě naprostý ráj.
Jedná se jednoznačně o moje nejoblíbenější auto, které jsem kdy měl.
Za dobu provozu jsem do auta "vrazil" přibližně přes dvojnásobek kupní ceny (ta byla 27.000 Kč), což ale činí servisní náklady pod 1 Kč/km a vzhledem k tomu, že vůz nikdy nepotřeboval odtah, to považuji za výborné.
Na vozidle jsem za dobu vlastnictví opravoval převážně věci drobnějšího charakteru, které ostatní majitelé ignorují, ale z vlastní zkušenosti (platí nejen o autech) jsem tyto opravy udělal často i svépomocí, protože pokud něco zanedbáváte, často se to kaskádovitě sečte v jeden mnohem větší problém.
Mezi větší závady patří "rozletění" vypínacího ložiska spojky a její následná výměna - nejednalo se o vadu vozu, spojka nevydržela ani záruku - poučením pro příště bylo, že "nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné díly".
Dalším, poměrně nepřehlédnutelným problémem bylo klepání motoru na klikovém hřídeli, k čemuž došlo následkem vydření ojničních ložisek při testu maximální rychlosti v Německu (tachometrových 230 km/h, kdyby byl někdo zvědavý).
Jakmile uslyšíte zvuk klepající ojnice, budete si to pravděpodobně pamatovat navždy.
První moje přání bylo, abych se dostal z centra Drážďan na okraj města. Když se mi to povedlo, najel jsem na Německou dálnici a snažil se udržovat kompromis mezi otáčkami a zátěží motoru - příliš vysoké otáčky a motor se rozletí - ojnice praskne, příliš nízké otáčky a motor se také rozletí - nízký tlak oleje, motor se zadře.
Finální rozhodnutí bylo točit motor na 2000 ot/min při rychlosti cca 70 - 80 km/h - tímto postupem jsem ujel 200 kilometrů a dostal se zpátky domů.
V servisu mi nikdo nechtěl věřit, že auto přežilo takovou vzdálenost s nejvážnější poruchou motoru a přesvědčení mechanika přišlo až v momentě, kdy jsme sundali olejovou vanu, která byla plná pilin.
Kliková hřídel byla naštěstí (zázrakem) bez škrábanců, takže jsme vyměnili jen zcela rozmlácené ojniční ložiska a jelo se dál, od "incidentu" najeto přes rok - takže "asi dobrý".Celá příhoda byla pravděpodobně způsobená nekvalitním olejem, kterému se přetrhl olejový film.

Při 320.000 km začalo lehce cvakat zdvihátko ventilu, tzv. "hydroštel", aktuálně řešeno ignorací již 23 tisíc kilometrů, bude řešeno výměnou, případně výměnou celého motoru vzhledem k výše zmíněnému problému s ojnicemi.
Často jsem také řešil problémy s "plaváním" auta a řízením jako ze starého Cadillacu, často se problém skrýval v uložení nápravy, které se na našich fantastických silnicích odporoučelo skoro přesně po roce každoročně.
Poměrně záhadným problémem, který jsem řešil sporadicky přibližně přes půl roku, byla pofidérní elektroinstalace ve vozidle, která se projevovala skákáním ručiček budíků, pohasínáním světel, vypínáním rádia, lupáním ABS a pípáním kontrolky brzd.
Řešeno výměnou alternátoru (originální Bosch nabíjel po 19 letech/300 tis. km už "jen" na 13.5V) a baterie - problém na chvíli vyřešen, ale následně se objevoval znova - tentokrát byl příčinou zoxidovaný kontakt na plus kabelu baterie, což nešlo poznat jinak, než náhodným rozebíráním auta svépomocí.
V srpnu 2019 jsem se s Octavií vydal do Rakouska, Slovinska a Chorvatska, kdy jsem celou dobu poklepával na volant, aby ještě běžela dva tisíce kilometrů.A přestože to může znít podivně, Octavie si spokojeně letěla Alpskými tunely, brázdila Slovinské dálnice a stoupala do Chorvatských serpentin až na reviéru podél moře.

Klady	Zápory
nadprůměrná spolehlivost	vzhledem k cenové kategorii nejsou
kvalitní zpracování a vysoká jakost konstrukce vozu
perfektní motor
"staromódní" design exteriéru
zvládne jak tichou a klidnou, tak svižnou jízdu

Spolehlivost	1
Provozní náklady	1
Cena náhradních dílů	1
Dostupnost náhradních dílů	1

Koupili byste si automobil od stejné značky znovu? - ano