Alfa Romeo 166 - Extravagantní, ne však dokonalá

Zatímco ve střední třídě tak má tradiční italská značka skutečný prodejní šlágr, tak její model vyšší střední třídy je úspěšný zejména v Itálii – jinde zapadá v konkurenci německých a francouzských vozů.

U velkého automobilu se designérům nepodařilo vytvořit tak přitažlivé tvary, jakými disponuje model 156. Zejména k tvarování pření části vozu mají mnozí výhrady. Změnila to až zcela aktuální modernizace, která dodala přídi výrazný retro-styl. V souladu s jeho reprezentativním posláním jsou jízdní vlastnosti spíše komfortní, což ne všichni příznivci značky schvalují. V zatáčkách se vůz ještě chová dost dobře, ale při brždění se mu výrazně ponořuje příď a odlehčuje záď. Při potřebě současné rychlé změny směru může záď vybočit a výsledkem je obtížně kontrolovatelný smyk. Proto je od roku 2001 nevypínatelný systém jízdní stability (VDC) součástí standardní výbavy. Podstatně lépe se stabilitou v zatáčkách i při brždění na to jsou vozy vybavené originálním sportovním odpružením – červenými péry. Po nedávné modernizaci výrobce nabízí originální sportovní úpravu Tourismo Internazionalle.

Brzdy jsou nezpochybnitelnou slabinou modelu, zejména ve spojení s motorem 2,4 JTD. Ten má totiž podobně malé kotouče, jako základní zážehový dvoulitr, ty se snadno zkroutí či popraskají. Zvlněné brzdové kotouče jsou však i u výkonnějších verzí zřejmě první závadou, kterou budete při předváděcí jízdě pozorovat.

V alfě 166 lze mít výhrady také k pozici sezení – pokud máte opěradlo téměř kolmo, jak je správné, tak se hlavou skoro dotýkáte stropu. Většina lidí tak ve velké alfě jezdí s rukama nataženýma na volant při poklopeném opěradle, což není zrovna bezpečné.

K tomu, aby automobil mohl na poli „top-class“ sedanů konkurovat značkám Audi, BMW a Mercedes-Benz, mu schází též širší paleta motorů. Zatímco zmíněné značky nabízejí jakožto vrcholné pohony čtyřlitrové osmiválce, alfa má na vrcholu „jen“ třílitrový šestiválec o výkonu 166 kW (po poslední modernizaci jednotku 3,2 litru s výkonem 177 kW). Kupující ojetých vozů však bude s touto nádherně znějící a čile běžící rychle reagující a mimořádně pružnou jednotkou spokojen, jde spíše o image. Základním pohonem je dvoulitrový čtyřválec 2,0 TS s proměnným časováním ventilů, který opravdu není špatný, ale pozornost zákazníků příliš nevzbuzuje. Nejlépe prodejnou ojetou Alfou 166 je ta poháněná vznětovým pětiválcem 2,4 JTD (Common-Rail). Ten měl od začátku výkon 100 kW a byl spojen s šestistupňovou převodovkou. Později výkon stoupnul na 103 kW, či dokonce na 110 kW (150 koní). Při nedávné modernizaci se na scéně objevila jeho supertichá a neuvěřitelně výkonná varianta 2,4 JTD 20V o výkonu 125 kW. Je nabízena i ve spojení s pětistupňovou automatickou převodovkou, ale s tou je její obrovský točivý moment 385 N.m snížen na 330 N.m. Vznětové motory jsou sice populární, ale kupující většinou nepočítá s dalšími náklady, danými třeba nespolehlivými vstřikovači systému Common-Rail. Ty při kvalitě české nafty často selhávají (poznáte podle tvrdého, nepravidelného chodu motoru či podle svítící kontrolky vstřikování – jeden vstřikovač stojí patnáct tisíc) a také selhávají měřiče hmotnosti vzduchu – jeden stojí kolem pěti tisíc. Prostě stojí za zvážení, zda stylový zážehový motor není lepší volbou i ekonomicky.

SPOLEHLIVOST průměrná

TECHNICKÁ ÚROVEŇ průměrná

CENY OJETIN nízké

PROVOZNÍ NÁKLADY průměrné

SERVIS dostupný, středně drahý

+ atraktivní design
+ pružné a výkonné zážehové šestiválce s krásným zvukem
+ útulný interiér
+ výkonné a pružné pětiválcové vznětové motory
+ nízké ceny ojetin

- slabé brzdy, ztráta brzdného účinku při opakovaném namáhání
- rázy do řízení při přejezdu nerovností v zatáčce
- řidičské chyby trestá vybočením zádi (do 2001)
- nedostatek prostoru vpředu
- ponořování přídě při brždění

Historie modelu

1998: Nový model 166. Motory 2,0 l Twin Spark, 2,5 l V6 24V, 3,0 l V6 24V, 2,0 l V6 12V turbo a pětiválcový turbodiesel se vstřikováním Common Rail 2,4 l JTD (100 kW).

2000: Výkon motoru 2,4 JTD zvýšen na 103 kW.

2002: Výkon motoru 2,4 JTD zvýšen na 110 kW. Ukončena výroba motoru 2,0 V6 12V turbo.

2004: Modernizace modelu. Nové motory 3,2 V6 24V a 2,4 JTD 20V.

Časté závady

· závady elektroniky
· výrazné opotřebení zážehových motorů vlivem nedostatku oleje
· nefunkční palivové čerpadlo
· prasklý rozvodový řemen (zejména diesel a zážehové šestiválce)
· ohnutá kliková hřídel po havárii (2,4 JTD)
· vůle v podvozku
· zkroucené či popraskané brzdové kotouče
· vadné vstřikovače Common-Railu
· vadné měřiče množství vzduchu

Doporučený model

3,0i V6 24V
Vidlicový zážehový šestiválec 3,0i V6 24V (166 kW), zrychlení z klidu na 100 km/h: 7,8 s, maximální rychlost 243 km/h, kombinovaná spotřeba paliva 12,5 l/100 km.

Důvody: Neskutečně pružný a výkonný motor, se kterým při správné údržbě (výměna rozvodových řemenů) nejsou větší potíže. Ještě lepší je varianta 3,2 V6, nabízená však až od roku 2004.

Nebrat

2,0i V6 turbo
Přeplňovaný zážehový vidlicový šestiválec 2,0i V6 12V turbo (151 kW), zrychlení z klidu na 100 km/h: 8,1 s, maximální rychlost 237 km/h, kombinovaná spotřeba paliva 11,7 l/100 km.

Důvody: Přeplňovaný dvoulitr vznikl kvůli vysokému daňovému zatížení větších motorů v Itálii. I u nás jich pár jezdí a celkem není důvod, proč si tento relativně choulostivý a málo úsporný motor pořizovat.