Auta, která se během chvíle umějí proměnit z uzavřeného kupé v otevřený kabriolet, přibývají nevídaným tempem. Vedle Volva C70, Volkswagenu Eos a Mitsubishi Colt, obohatil letní nabídku tuzemských prodejen také malý Nissan Micra C+C a o třídu větší Opel Astra Twin Top.
Milovníci klasických kabrioletů se musí smířit s faktem, že sláva plátěných střech pomalu hasne. Náhrada přichází v podobě kovu nebo hliníku, a to i u značek, které si své minulosti váží. Přechod na nový materiál chystá dokonce i budoucí generace otevřeného BMW trojkové řady, kterou jinak nelze obvinit z překotných změn.
Důvody jsou minimálně dva. Kabriolet se skládací pevnou střechou přestává být sezónní hračkou, kterou je nutné uklidit do garáže nejpozději s první posolenou silnicí. V opačném případě musí jeho majitel investovat další peníze za pevnou střechu (hardtop) pro zimní období, pokud je vůbec k mání. A pak - ocel tolik nedráždí frustrované duše vandalů.
Jak ale ukázala týdenní zkušenost se dvěma zástupci "nové generace" kabrioletů, plechová střecha s sebou přece jen přináší jistá omezení.
Hydraulický baletZatímco složená plátěná střecha zabírá v kufru auta jen nevýznamnou část, plechová jej dokáže zaplnit z poloviny. Na podlaze pod ní pak zbude prostor, kam se vejdou jen přiměřeně placatá zavazadla. Zajímavá zkušenost - pokud jde o velikost zavazadlového prostoru, malý Nissan Micra disponuje o něco větším a skladnějším kufrem než zástupce nižší střední třídy Opel Astra. Oba vozy však mají kufry nadprůměrně velké, pokud právě reprezentují kupé. A skromné, když si vyjedou za kabriolet. Nízký práh kufru micry dovoluje bez větších problémů nakládat či vyndávat zavazadla i při složené střeše. Opel s vysokým zadním čelem by na tom byl o poznání hůř, kdyby neměl tlačítko, které střechu pro tyto účely o několik centimetrů přizvedne, aby ji po naložení zase vrátilo do původní polohy.
Proměna z kupé na kabriolet a zpátky je výhradně v rukou servomotorků a hydraulických válců. Po stisknutí tlačítka nejprve o několik centimetrů sjedou boční okna, otevře se víko kufru a střecha během chvíle jakoby zázrakem zmizí. Nissan k proměně potřebuje 22, opel 30 vteřin.
Samotná akce má příchuť divadelního představení, které spolehlivě zaměstná oči všech přihlížejících. I řidič, jenž netouží po zvídavých pohledech okolí, se ocitne v jednom pytli s pubescenty stavícími na odiv decibely své hi-fi aparatury. Podívaná je to ale fantastická. V případě dvoudílné střechy micry vše probíhá víceméně úspornými pohyby. Větší střecha opelu složená ze tří částí v kufru mizí jakoby tanečními kroky, souhrou připomínající cvičení Sokolů na strahovském stadiónu. Perfektní synchronizaci obstarává pět elektromotorů, osm hydraulických válců a čtrnáct kloubů. Až člověka napadne, co by se stalo, kdyby něco z toho vypovědělo službu. Technický ředitel Opelu Jan Machač tvrdí, že dokončit manévr lze v případě poruchy i ručně. Není to ale zas tak jednoduché, nejprve je třeba vyřadit ze hry hydrauliku, která by se "ručním násilím" poškodila.
Trochu více hluku
Kdo by si snad myslel, že si v případě kupé-kabrioletů pořizuje jen jakousi zábavnější odrůdu běžných modelů, pochopí svůj omyl nejpozději při pohledu do interiéru. Ať se jedná o nissan nebo opel, v obou případech se musí cestující na zadních sedadlech uskromnit. A tady přichází největší rozdíl mezi malou microu a větší astrou. Nissan disponuje jen nouzovými sedadly, kam se ani při dobré vůli nevejde dětská sedačka. Naopak opel umožňuje cestovat vcelku pohodlně, i když s jistými omezeními.
Při otevřené střeše pochopitelně vzadu hodně fouká. Zavřená střecha s výrazně se svažujícím obloukem zase nutí pasažéry opelu s výškou nad 175 centimetrů absolvovat cestu v mírném předklonu. Delší jízda na zadních sedadlech mikry je pro dospělého člověka jen těžko představitelná.
V uzavřeném stavu oba modely statečně sehrávají roli kupé. Od svých hatchbackovských sourozenců je odlišuje jen občasné zachvění bezrámových oken, pazvuky při přejezdu nerovností a také o něco horší akustický komfort - skládací střecha přece jen neizoluje zvuky tak dobře, jako ta pevná. Něčeho tak banálního, jako je svistot vzduchu při rychlé jízdě, se ale obě auta s přehledem vyvarovala.
Benzín, nebo diesel?Naftový motor v kabrioletech byl dlouhá léta tabu, kterého se některé značky dodnes nerady zbavují. Jiné v tom nevidí žádný problém - dieselové motory jsou oblíbené a není důvod se jim vyhýbat ani u otevřených aut. Moderní diesely s vysokotlakým vstřikováním už se dávno nehalí do oblak dýmu, který by snad posádce mohl vadit.
Opel patří do skupiny výrobců, kterým nafta nepáchne. Vedle čtveřice benzínových motorů nabízí i jediný diesel - čtyřválec 1,9 s výkonem 150 koní. Tenhle živý motor ochotně reagující na pokyny plynového pedálu byl i pod kapotou testované astry. Řidiče odmění nízkou spotřebou jen lehce přesahující šest litrů, pohotovou akcelerací od nízkých otáček a také v rámci možností kultivovaným projevem. Dieselová astra má navíc standardně šestistupňovou převodovku. Šestka je ale i u astry stupněm, který přijde ke slovu jen při jízdě po dálnici.
Nissan se u mikry C+C dieselům vyhnul. Zájemci si tak vybírají jen mezi benzínovým čtyřválcem s objemem 1,4 nebo 1,6 litru. Ve zkoušeném autě byl větší agregát dávající výkon 110 koní, který nemá s lehkou karosérií nissanu velkou práci. Použitý motor navíc patří vůbec k tomu nejlepšímu, co si lze v této kategorii v současnosti pořídit. Ochotně se vytáčí, má plynulý zátah a k tomu je stejně jako naftový opel velmi citlivý na příkazy plynového pedálu. V kombinaci se sedmilitrovou spotřebou je pro malou mikru ideální volbou.
Do zatáček bez krouceníVelký kufr pro velkou střechu si vyžádal u obou aut prodloužení karosérie. Nissan je oproti hatchbacku delší o deset, opel dokonce o dvaadvacet centimetrů. Na jízdních vlastnostech je to trochu znát. Micra si kromě své přirozené nedotáčivosti vyplývající z pohonu předních kol vykoledovala i dosud jí cizí přetáčivost. Zvlášť v případě, kdy střechu vozí v kufru. K přednostem nissanu však patří komfortní pérování a k tomu na poměry malých aut nadprůměrně dobrý posilovač řízení. Ten dává řidiči pocit, že kola skutečně ovládá.
Také Astra Twin Top se v zatáčkách pohybuje s nepatrně menší suverenitou než pětidveřový sourozenec. I přesto, že podvozek opelu je o poznání tvrdší než ten japonský a hlavně krátké příčné nerovnosti mu příliš nesedí. A to si řidič může za 35 000 korun přikoupit interaktivní podvozek IDS Plus a tlačítkem na přístrojové desce aktivovat navíc sportovní režim. Pérování pak ještě o stupínek přituhne.
Společnou vlastností obou karosérií je jejich pevnost. Zvlášť u levnějších kabrioletů bylo kroucení v zatáčkách ještě v nedávné minulosti běžným jevem. Oba modely ho však dokázaly potlačit na bezvýznamnou míru.
Je jisté, že ani jeden z testovaných vozů nelze označit za rodinný. Přesto svému majiteli nabízejí o poznání víc než klasický kabriolet s plátěnou střechou - kromě otevřeného auta dokážou být ještě nefalšovaným kupé. K tomu přidávají porci elegance, která stárne pomaleji než konformní podoba jejich praktičtějších sourozenců.
Technické údaje
Model auta | Opel Astra 1,9 CDTi Twin Top Enjoy | Nissan Micra C+C 160R |
Druh motoru/počet válců/ventilů | řadový vznětový/4/4 | řadový benzínový/4/4 |
Objem cm3 | 1910 | 1598 |
Max. výkon (kW/k) při otáčkách (ot./min.) | 110/150/4000 | 81/110/6000 |
Max. točivý moment (Nm) při otáčkách | 320/2000 | 153/4400 |
Provozní hmotnost/užitečné zatížení (kg) | 1643/332 | 1198/342 |
Délka/šířka/výška (mm) | 4476/1759/1411 | 3806/1668/1441 |
Rozvor náprav (mm) | 2614 | 2432 |
Průměr otáčení (m) | 11,2 | 10,0 |
Objem kufru kupé/kabriolet (l) | 205/440 | 255/457 |
Převod hnací síly | pohon předních kol, 6-st. převodovka | pohon zadních kol, 5-st. převodovka |
Zrychlení z 0 - 100 km/h (s) | 10,2 | 10,6 |
Max. rychlost (km/h) | 213 | 190 |
Spotřeba paliva město/mimo město/kombinace (l) | 7,7/5,2/6,1 | 8,7/5,6/6,7 |
Záruka výrobce | 2 roky | 3 roky nebo 100 000 km |
Základní cena (Kč) | 794 900 | 604 900 |