Zalogowanie
Imię użytkownika / e-mail
Hasło
Registracja
Napisz recenzję na mój samochód  +Vložit inzerát

Škoda Favorit mohla být kratší, ale s větším motorem. První vznikla před 40 lety

Nasz temat
Radek Pecák | 01.12.2024
dalších 9 fotek
První smontovaný Favorit se samozřejmě využil k různým zkouškám a testům | foto: Se svolením Škoda Auto
Veřejnosti se Škoda Favorit představila až v září 1987 na strojírenském veletrhu v Brně. Ovšem již téměř o tři roky dříve, v samém závěru roku 1984, existoval první smontovaný pojízdný exemplář. Okolnosti jeho vzniku byly poměrně dramatické, neboť státní orgány předem stanovily přesné parametry.
V ČLÁNKU NAJDETE
Údajně přesně na Silvestra roku 1984 dokončili pracovníci vývojového oddělení tehdejších Automobilových závodů v Mladé Boleslavi první kompletní a pojízdný kus budoucího vozu Škoda Favorit, který se v kódové řeči označoval jako typ Š 781.

Tento vůz měl poté náročný program. Například se musel podrobit natřásání na speciální stolici určené pro testování podvozkových dílů. Ta se nacházela v areálu pražského Ústavu pro výzkum motorových vozidel a během jediného týdne na ní šlo simulovat zatížení, které odpovídalo stovce tisíc ujetých kilometrů na komunikacích.

Na to, jaká technika se nakonec ve Favoritu použila, se můžete podívat do komentované fotogalerie.Navíc pak další ručně smontované exempláře začaly podstupovat jízdní zkoušky v běžném provozu. Pro tento účel byla zhotovena lehká nasazovací kamufláž z polystyrenu.

Než ovšem k těmto testům mohlo dojít, bylo třeba vyřešit množství problémů. Na to vzpomíná šéf vývojového týmu Petr Hrdlička v knize V Soukolí okřídleného šípu, kterou sepsal Jan Králík: „Po mém nástupu do Škodovky existovaly funkční vzorky vozu Š 781. Ovšem v karosérii od Jaroslava Kindla byl starý motor a nějaká převodovka, naprostá tragédie. Vůz nefungoval, nic nedrželo, životnost žádná..." vzpomíná na začátky projektu.

Na dobovou reportáž o přípravě výroby vozu v automobilce se můžete podívat zde:

Větší a těžší nádrž znamenala problém
Postupně se nedostatky odstraňovaly a ladily konečné parametry.

„Když jsme dělali benzinovou nádrž, prosadili jsme, že se bude vyrábět technologií vyfukování polyetylenu (dosud se nádrže vyráběly většinou z polooloveného plechu - pozn. redakce). Konstruktér Jan Nepomucký šel do dílny, zvedl prototyp na zvedáku a strouhal polystyren tak dlouho, až vyplnili každou skulinku, aby byla nádrž co největší," popisuje proces.

Zde je řez vozem, zdroj: Se svolením Škoda Auto


Jenže to, zač jsou uživatelé vozu vděčni, tedy zvětšení objemu nádrže o pět litrů, znamenalo problémy u vedení automobilky. Ministerstvo mu totiž vymezilo technické zadání, které obsahovalo třeba i to, jaký bude limit pohotovostní hmotnosti.

„A o pět litrů větší nádrž znamená o 3,5 kilogramů vyšší pohotovostní hmotnost. A kdybychom takto limit překročili, tak by mi ministerští úředníci řekli, že jsem nesplnil státní úkol. A já přitom už jednou hřešil - a ohrozil limit hmotnosti. Když jsme totiž u Bertoneho schvalovali design vozu, tak jsem se rozhodl o patnáct centimetrů vůz prodloužit. V návrhu byl totiž velmi malý zavazadlový prostor. Každý přidaný centimetr samozřejmě znamená vyšší váhu a teď ještě nádrž na více než 43 litrů. Prý je to zbytečně moc. S ohledem na ministerské úředníky ano, s ohledem na zákazníka ne. Přece ten nebude čerpat každých čtyři sta kilometrů," uzavírá Petr Hrdlička.

Nový motor se neprosadil
Jenže, zdaleka ne všechno uvažované a připravované v projektu Favorit se nakonec podařilo dovést do sériové produkce. Třeba nikdy nevzniklo navržené designově velmi povedené kupé nebo sedan.

A také se pod kapotu nedostal připravovaný objemnější a výkonnější motor, stejně jako naopak levný pro verzi Favorit 115. Ten měl mít zdvihový objem pouze 1137 cm3.

Ten zmiňovaný větší agregát byl vlastně úplně poslední zkonstruovanou pohonnou jednotkou před připojením Škody do struktur koncernu Volkswagen. Byl to čtyřválcový zážehový atmosféricky plněný OHC s objemem 1596 cm3 a výkonem 74 KW (101 koňských sil). Měl pětkrát uložený klikový hřídel a vícebodové vstřikování. V předsérii se jich smontovalo několik desítek a zabudovány byly do služebních vozů. Využil ho ale také Svatopluk Kvaizar ve voze pro sérii DTM. V jeho případě byl údajně vyladěný dokonce na 160 koní.

V úmyslu bylo tento agregát vyrábět v projektované nové motorárně. Ovšem tento záměr nakonec nový vlastník automobilky zamítl, přestože s ním původně souhlasil.
Ocena artykułu
Oceniano: 0x
Ještě jste nehodnotil/a
Tagy
Dyskusja
do artykułu nie ma żadynch dyskusji
dodać wystąpienie do danej dyskusji
Nejčtenější články předchozích 7 dnů