Aerovkou ze 30. let koupil rozloženou v bednách. Teď s ní vyhrál Veterán párty

Za vůz Aero 30 z roku 1934 získal Luděk Platil ocenění na Veterán párty na Chvalské tvrzi. Akci zde již po dvanácté pořádal Klub historických vozidel Horní Počernice. Ze své aerovky měl během posledních pěti let let v rukou každičký díl. Automobil, který oceňuje jako krásný, spolehlivý, rychlý a nádherně jednoduchý, totiž nekoupil vcelku, ale jako hromadu dílů naskládaných v bednách. Automobil má většinu prvků originálních. Nově pořízené jsou pneumatiky – alespoň ty, na kterých se jezdí; rezerva už je ale původní.

Luděk Platil získal ocenění na Veterán párty na Chvalské tvrzi:

Aerovka není první vůz, který dával dohromady. „Má třeba Škodu 130, má kaipana, kterého si postavil,“ uvedla manželka milovníka veteránů a odkázala na vozidlo dodávané jako stavebnice. „Má těch aut víc: jedno rychlé, jedno staré – jak je potřeba. Něco i pro vnučku, kterou už máme,“ prozradila.

Fanda práce s auty Platil v rozhovoru shrnul do několika slov, jak se propracoval až k sobotnímu ocenění: „Bylo na tom plno hodin páce.“

Vlastní práce?
Vlastní. Vlastně jsem to koupil na dílech v bednách.

Kdy?
Bude to pět let. Těch pět let jsem do dával dohromady.

Kdybyste řekl patnáct, věřil bych víc. Pokud tohle auto bylo rozložené v bednách – a dnes je v takovémto stavu…
V podstatě je to jednoduché auto; není tam nic moc složitého.

V jakém stavu díly byly, když jste je získal?
Důležité bylo, že auto bylo kompletní – věci jsem na to nesháněl.



Takže k němu byly třeba i pneumatiky?
Pneumatiky jsem kupoval nové. Ta, která je na rezervě, tam byla a je původní. Ale to, na čem jezdíme, jsme dali nové. Jinak se všechno dělalo odznovu.

Dá se odhadnout, jaká je hodnota toho auta – a na kolik vás přišlo?
Nepočítám to ani neodhaduji. Dělám to proto, že mě to baví. Je to koníček; to člověk nemůže dělat pro peníze.

A odhad, kolik jste do toho vložil práce?
To také nevím. Pět let jsem to dělal ve volných chvilkách – vždycky když byl čas.

Vy jste „od řemesla“, nebo je to jen koníček?
Řemeslu jsem vyučený, ale vlastně je to hlavně koníček. Prostě člověk dělá všechno.

Je to opravdu vlastní práce – nebo pomáhali kamarádi, známí?
Pomáhali s lakem. Ten jsem nedělal.

Co bylo nejobtížnější?
Víceméně to připravit do laku.

Jezdíte teď po srazech, nebo máte tohle auto i na vyjížďky?
Letos jsme to postavili – a vyjeli jsme poprvé. Takže vlastně – první akce…

…a první cena.
A první cena.

Jak se to dělá?
To víte: někdy se to povede.

Chystáte se i na nějaké delší cesty?
Jak bude čas. Podíváme se tam, kam to časově zvládneme.

Je to auto spolehlivé, nebo poruchové?
Musím to zaklepat – je spolehlivé. Jak jsem říkal – je to jednoduché auto. Tam není, co by „odešlo“.