Ve městě "nečoudí", na okreskách pobaví: Test Opelu Astra plug-in hybrid

Opel Astra se nabízí už tři desítky let. Nyní vstupuje na trh nová generace. Zájemci můžou volit mezi benzinovou i dieselovou motorizací a v nabídce je rovněž plug-in hybrid. V naší recenzi popisujeme i to, kolik dojede na jedno nabití a za kolik jezdí, když v baterii dojde "šťáva". Některá auta vypadají dobře na fotografii, jiná při reálném pohledu. Design nové Astry se mi však líbí za všech okolností. Designéři zvolili správné proporce mezi výškou bočních skel a plechových částí karosérie, na povrchu vozu nejsou žádné zbytečné hrany či prolisy a příď s úzkou maskou chladiče propojující oba světlomety je „čistá“ a pěkná.

Testovaný kousek si můžete podrobně prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Sportovní vizáž dodávají vpředu agresivní nárazník a vzadu úzké široké svítilny. Zajímavým detailem je také třetí brzdové, na výšku orientované světlo. Testovaný vůz byl navíc vybaven paketem, který začerňuje loga, lišta kolem oken a další drobnosti. Přikoupit se dá za šest tisíc korun k nejvyššímu stupni výbavy a je pravda, že při kombinaci s červenou karosérií, kterou měl testovaný vůz, to přitažlivost nové Astry ještě o řád zvyšuje.

K testu jsem získal verzi poháněnou plug-in hybridním ústrojím. To je nejdražší pohonná jednotka, když zákazník může stále zvolit zážehový nebo dieselový agregát. Plug-in zahrnuje benzinovou čtyřválcovou šestnáctistovku, která má sama o sobě výkon 150 a elektromotor, který je schopen výkonu 110 koňských sil. Dohromady poskytují řidiči k využití 180 ořů. Jejich síla se prostřednictvím osmistupňové automatické převodovky přenáší výhradně na přední kola.

Takovéto ústrojí bohužel musí obsahovat také vysokonapěťovou baterii, která zmenšuje objem zavazadlového prostoru. Ten tak (na rozdíl od klasických spalovacích motorizací, kde je o hodně desítek litrů objemnější) již na nějaké delší rodinné dovolené postačovat nebude. Uprostřed zadního opěradla, které lze sklápět v klasickém poměru 60:40, je otvor pro prostrčení delších předmětů. Je však dosti malý, takže více párů lyží tak uvnitř nepřevezete. Víko zavazadlového prostoru se otevírá tlakem ruky na logo uprostřed. Pokud ale bude karosérie zašpiněná, znečistíte si tak i skoro celou dlaň.

Prostor pro posádku v elektrifikované verzi nijak neutrpěl. I v plug-in hybridu se tedy i na delší cestu může bez problémů vydat čtveřice osob, z nichž každá může měřit třeba stopětaosmdesát centimetrů. Před koleny i nad hlavou budou pak mít tyto osoby ještě přibližně čtyřcentimetrovou prostorovou rezervu.

Na rozdíl od Peugeotu 308, z něhož si nová Astra díky začlenění Opelu do stejného automobilového koncernu bere množství technických řešení, vyznává produkt s tradičním německým logem klasické uspořádání přístrojové desky. Tedy, že se na přístrojové ukazatele řidič dívá skrze volant, pod multimediálním displejem jsou fyzické přepínače pro ovládání klimatizace a nechybí ani „knoflík“ pro nastavování hlasitosti rádia.

Spokojen jsem byl s ostrostí obrazu ze zadní parkovací kamery, displejem rychle reagujícím na dotyk i dostatečnou velikostí údajů zobrazovaných na plnohodnotném head-up displeji.

Volič automatické převodovky na středové konzole je titěrný a je na něm možné zvolit také „dobíjecí“ brzdný režim B. Díky malým rozměrům této součástky je kolem něho dostatek solidně dimenzovaných odkládacích prostor.

S autem jsem polovinu ze šesti stovek testovacích kilometrů ujel na delší trase, zbytek po městě. Před pojížďkami po území hlavního města jsem se snažil baterii poctivě dobíjet z redakčního wallboxu. V takovém případě jsem obvykle nespotřeboval ani kapku benzínu a spotřeba se pohybovala od 15 do 19 kwh. Na plug-in hybridní vůz to není úplně špatná hodnota. Na energii z plna nabité baterie lze tak ujet přibližně 40-50 kilometrů, což je zhruba o deset kilometrů méně než naměřil Opel při homologační zkoušce v laboratoři.

Největším překvapením u nové Astry je podvozek. Konkrétně jeho naladění, protože i v tomto případě jsou komponenty vlastně shodné s těmi z Peugeotu 308. Stačilo jinak nastavit tlumiče, použít tvrdší pružiny, jiný stabilizátor, upravit posilovač řízení a výsledkem je auto, které je radost „vodit“ po zakroucených silnicích. Na nich umí v případě průjezdů „esíčky“ hbitě měnit směr, přesně poslouchá pokyny od volantu a současně zůstává klidné a příjemně poddajné také na nerovné vozovce.

Jedinou výtku mám k chování brzdové soustavy. Ta totiž občas neví, zda má ještě zajistit zpomalování pomocí rekuperace nebo už zapojit do hry kotouče a destičky. Výsledkem je pak „cukání“, přestože jsem měl nohu na pedálu stále ve stejné úrovni.

Lehce mě také štvala snaha o šetření, která se projevovala třeba tím, že možnost otevřít dveře s klíčkem v kapse jsem měl jen při příchodu k místu pro řidiče (a už ne třeba u sedačky předního spolujezdce).

Pohodové je v případě nové Astry ježdění za tmy. Samozřejmě, že jako já máte k dispozici inteligentní LED světla. Ta umí vykrývat třeba protijedoucí vozidla, takže jedete vlastněš pořád na "dálkové". Navíc vidíte opravdu daleko. Úroveň těchto světlometů se dá srovnat i s těmi, které se montují do aut s třeba dvakrát tak vysokou cenovkou. I když laserové světlomety v těch opravdu drahých autech jsou samozřejmě ještě jiná liga.

V dalších týdnech a měsících ještě vyzkoušíme verzi s klasickým spalovacím agregátem a později také karosářskou verzi kombi. Za tu se bude připlácet 30 000 Kč.

Plusy:

-design

-prostorný interiér

-výborné přední sedačky

Mínusy:
• -Nutnost často dobíjet
• -vyšší hlučnost na dálnici
• -zmenšený kufr v této verzi
• Karosérie: pětimístný pětidveřový hatchback
• Motory: Zážehový přeplňovaný tříválec 1,2/110-130 koní – 5,4-5,8 l, vznětový přeplňovaný čtyřválec 1,5/130 koní – 4,3 – 4,6 litru, plug-in hybrid/180 koní – 1,1 litru
• Převodovka: šestistupňová manuální, šestistupňová automatická, osmistupňová automatická
• Vnější rozměry: 4374x1850x1470mm
• rozvor: 2675 mm
• Zavazadlový prostor: 352-422/1339 l
• max. Rychlost 199-225 km/hod
• Zrychlení 7,6 – 10,6s
• Ceny: od 539 990 Kč