Umí vyžehlit všechny hrbolaté cesty: První test základní verze Renaultu Austral

Všechny Renaulty Austral budou elektrifikované. Ve verzi se zážehovou třináctistovkou a s manuální převodovkou to však řidič vlastně nepozná. V naší recenzi popisujeme třeba také velmi solidní vnitřní prostornost a variabilitu tohoto auta. V segmentu rodinných aut patří Renault tradičně mezi značky, se kterými se musí počítat. Jedinou oblastí, ve které se mu poněkud překvapivě trošku nedařilo, jsou středně velká SUV. Nyní se tato francouzská automobilka rozhodla odstřihnout od minulosti a nabídnout zákazníkům zcela nový model s označením Austral.

Na to, jak vypadal konkrétní testovaný "kousek" a jakých detailů jsem si ještě všiml, se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.

Jeho základní verzi s nejslabší motorizací, která se také jako jediná může pojit s manuální převodovkou, jsem podrobil klasickému redakčnímu týdennímu testu.

Austral je pokračovatelem designového směru, který nastolil již elektrický Mégane. To znamená, že na karosérii nenajdete žádné zbytečné „kudrlinky, přídi dominuje velká maska chladiče a bumerangovitě tvarovaná světla. Stejný motiv je použitý na svítilnách na zádi. Oplastování, kterým výrobci aut tradičně zdůrazňují offroadový charakter svých sportovně-užitkových typů, je poměrně decentní. Zejména na našem testovaném exempláři v tmavě šedivé barvě zbytečně nevyčnívalo.

Interiér je také poměrně novátorský. Počínaje volantem, který je zploštělý na spodní i horní části, přes atypicky tvarované výdechy klimatizovaného vzduchu na straně řidiče až po centrální horizontálně orientovaný multimediální displej.

Naštěstí se tvůrci palubní desky neodvázali přespříliš. A tak jsou vlevo od volantu fyzická tlačítka například pro vypnutí asistenta udržování vozu v jízdním pruhu, klimatizaci lze ovládat přepínači pod displejem a rádio lze ladit nebo ztlumovat také klasickou „renaultí“ páčkou u volantu.

Verze s automatickou převodovkou mají na poměrně mohutné středové konzole speciální posuvnou opěrku pro zápěstí. V tomto případě se řidiči musí trefovat na ikonky na displeji bez této pomůcky.

I když se stále nemůžu zbavit dojmu, že klasické velkoprostorové vozy bývaly pro rodiny lepší volbou (v případě Renaultu konkrétně Scénic), ani Austral není z hlediska praktické využitelnosti špatně zkonstruovaný. Vpředu jsou dostatečně velké kapsy ve dveřích, je kam dát nápoje, peněženky, i základní verze má 4 vstupy USB, indukční nabíjení telefonu, navigaci, posuvné zadní sedačky a na poměry SUV také relativně velkorysý zavazadelník. Kdyby do jeho boků poměrně výrazně nezasahovaly podběhy zadních kol, zasloužil by si jedničku. Navíc, když pod dnem je i místo na dojezdové kolo. Zadní opěradla se dají sklápět zatažením za páčku v kufru. Jen by se mi líbilo rozdělení opěradel v jiném poměru než je zdejších 60:40, případně otvor na prostrčení delších předmětů skrze otvor uprostřed sedadla.

Dozadu se na zadní lavici, která je v tu chvíli posunuta zcela dozadu, bez problémů posadí také lidé s výškou dost přes 180 centimetrů. V případě redaktora vysokého 186 centimetrů, který nastoupil do druhé řady za stejně velkého řidiče, bylo před jeho koleny ještě pět centimetrů volného prostoru a nad hlavou více než tři.

Renault Austral je podle mého zjištění auto vhodné spíše pro rozvážného rodiče. Tomu pak nebude vadit ani poněkud mdlý projev čtyřválcové přeplňované třináctistovky, která je v této základní verzi naladěna na výkon 140 koní. Tento počet nedokáže vůz nějak razantněji rozhýbat ani při obsazení jednou či dvěma osobami, natož, když pak využijete čtyři sedačky a do kufru naložíte pár desítek kilogramů v zavazadlech.

Na druhou stranu, motor je velmi solidně odhlučněn, což platí také o aerodynamickém šumu i hluku valících se kol.

Ty se navíc umí přes nerovnosti přenášet velmi plavně, což se teď na silnicích, které už střídající se jarní a letní teploty zvládly solidně proděravět, velmi hodilo.

Díky světlé výšce 180 centimetrů se navíc nemusíte bát vjet také na cestu s nezpevněným povrchem Samozřejmě tehdy, když není pokryta mazlavým blátem nebo zledovatělým sněhem. Pohon všech kol totiž k dispozici není a nebude.

Vyšší světlá výška pak ale znamená také poněkud větší náklony v zatáčkách. Pokud navíc do nich vjedete podobným tempem jako s autem s nižší karosérií, velmi brzy vás „umravní“ zásah elektronického stabilizačního systému. Ten je možná naladěn až příliš úzkostlivě.

Žádné výhrady jsem si během testování nepoznamenal k činnosti brzd a řízení. Jen řazení mírně drhlo a navíc stehy na koženém obšití řadicí páky trošku tlačily do dlaně.

Spotřeba odpovídá vozům této kategorie s klasickými zážehovými motory. Při svižné jízdě na okresních silnicích jsem na palubním počítači zaznamenal spotřebu 6,5 litru, na dálnici při využívání maximálního tuzemského limitu to bylo o litr více.

Plusy:
• prostorný interiér
• solidní výbava
• dobré tlumení nerovností
Mínusy:
• drhnoucí řazení
• slabší motor
• náklony v zatáčkách
• Karosérie: pětimístné pětidveřové SUV
• Motory/Spotřeba: Zážehový přeplňovaný čtyřválec 1,3/ 140-160 koní- 6,1-6,5 litru
• Převodovky: šestistupňová manuální, automatická typu CVT
• Vnější rozměry: 4510x 1825x1644mmrozvor: 2667 mm
• Zavazadlový prostor: 487-575
• max. rychlost 175 km/hod
• Zrychlení 9,7-10,7s
• Ceny: od 770 000 Kč