UFO od Hyundai budeme vídat často. Test ukázal, že zájem by o něj být měl

V recenzi luxusní verze velkoprostorového vozu Hyundai Staria jsem se zaměřil také na některé chyby v ergonomii. Stále platí, že klasické velkoprostorové vozy jsou vymírajícím druhem. Ovšem výjimky se najdou. Kromě další generace Volkswagenu Multivan o přízeň zákazníků začíná nyní usilovat také zbrusu nový model Staria korejské značky Hyundai. Jeho nejluxusnější verzi jsem zkoušel v redakčním týdenním testu.

Konkrétní zkoušený exemplář si i se všemi detaily můžete prohlédnout v naší galerii s vysvětlujícími popisky.

Hyundai Staria na první pohled upoutá ze dvou důvodů. Tím prvním je jeho velikost, tím druhým pak design. Jak přední část, tak zadní část karosérie se nepodobá žádnému jinému v současnosti nabízenému vozu.

Neobvyklé vzezření ještě více podtrhovala černá barva v kombinaci s měděnými prvky na masce chladiče nebo na dveřních klikách.

Jako klasické MPV má také Staria druhý pár dveří na bocích posuvný, což velmi usnadňuje nastupování do prostoru druhé řady sedaček.

Zde se v této verzi Luxury nachází dvojice masivních kožených křesel. Ty navíc mají v sobě zabudované vyhřívání a ventilování, masáž a možnost sklopení opěradla a naopak vyklopení podložky pro lýtka. Jak jsem vyzkoušel, úroveň cestování je tu opravdu jako v letecké byznys třídě.

Design palubní desky a ovládacích prvků vozu může působit na první pohled trošku neuspořádaně. Displej, který nahrazuje klasické přístrojové ukazatele je poměrně hodně nahoře a blízko čelního skla, naopak multimediální displej umístili tvůrci vozu poměrně dozadu do prostoru kabiny. Odvádí to pozornost od sledování dopravní situace před vozidlem. Má navíc poměrně malou úhlopříčku.

Pod ním je další digitální prvek, na kterém se dotykem nastavuje teplota vyžadovaná od klimatizační soustavy, ovládá navigace a rovněž přepíná jízdní mód nebo spouští automatický parkovací asistent. Klasická tlačítka by určitě byla lepším řešením.

Lidem s menšími postavami může vadit i poměrně vysoká pozice předních sedáků. Musí se pak do kabiny náročně „soukat“. Naopak příjemně překvapila vysoká úroveň použitých materiálů.

Obrovský prostor pro nohy ve druhé řadě se bohužel negativně podepsal na velikosti zavazadelníku. Jeho objem lze sice zvětšit posunutím zadní třímístné lavice, ale ani pak to není rozhodně žádná sláva. Ti, kteří chtějí cestovat s větším množstvím zavazadel nebo třeba sportovních potřeb budou muset zvolit jinou konfiguraci sedaček.

Naopak odkládacích a úložných prostor je v interiéru doslova habaděj. Překvapila mě třeba schránka umístěná před digitálním přístrojovým štítem, který pak po otevření zakrývá. Zřejmě se počítá s tím, že do ní řidič bude sahat až po zastavení a nikoli během jízdy. V předních dveřích jsou hned tři výškové úrovně přihrádek, uprostřed box, do kterého lze uschovat třeba kabelku. Pro zadní cestující se z něho vysouvají držáky nápojů a „šuplík“ na peněženky, klíče a jiné drobnosti.

Líbilo se mi také, že v interiéru je tolik konektorů USB, kolik je uvnitř míst. Každý si tedy může svůj mobil dobíjet tak dlouho, jak jen chce.

Velká karosérie a dieselový motor (pohánějící v našem případě všechna čtyři kola) se samozřejmě projevuje na hmotnosti automobilu. Při nutnosti zpomalit se s tím musí počítat.

Jinak jsou ale jízdní vlastnosti překvapivě blízké větším rodinným SUV. To je dáno zejména tím, že konstruktéři nezvolili techniku z užitkových vozů, ale platformu určenou původně pro velká SUV. Třeba Hyundai Santa Fe. I díky tomu nepůsobí podvozek při přejezdu příčných nerovností „prkenně“ a v zatáčkách se přespříliš nenaklání.

Hyundai zájemcům o tento vůz nedává v případě pohonné jednotky na výběr. Vždy jde o čtyřválcový přeplňovaný diesel se zdvihovým objemem 2,2 litru. Jeho výkon 177 koňských sil a točivý moment 430 Nm je dostatečný i při cestování s téměř plně obsazeným vozem třeba i pro svižné tempo na německé dálnici. Vyzkoušel jsem to při cestě na evropský atletický šampionát v Mnichově. Práci osobě za volantem navíc hodně usnadňuje v tomto exempláři namontovaná bezchybně pracující osmistupňová převodovka.

I ve vyšších rychlostech panuje uvnitř solidní ticho. Jen hluk od kol by mohl být odflitrován o něco lépe.

Kombinovaná spotřeba se podle tempa jízdy, obsazenosti a náročnosti terénu pohybovala při testovacích jízdách v rozmezí 8,5 – 11 litrů.

Plusy:
• design
• prostor pro cestující
• množství odkládacích prostor
Mínusy:
• jen jediná motorizace
• malý zavazadlový prostor
• ovládání klimatizace a dalších funkcí na displeji
• Karosérie: sedmimístné pětidveřové MPV
• Motory/Spotřeba: Vznětový přeplňovaný čtyřválec 2,2/ 177 koní -7,8 litru
• Převodovky: šestistupňová manuální, osmistupňová automatická
• Vnější rozměry: 5253x 1997x1990 mm
• rozvor: 3273 mm
• Zavazadlový prostor: 117-1303 l
• max. Rychlost 185 km/hod
• Zrychlení 12,4 – 13,5 s
• Ceny: od 949 990 Kč