Tisíc mladých řidičů se učí zvládat smyk. Školit by se jich ale mělo 100x tolik

Někteří měli řidičský průkaz starý jen čtyři dny, jiní třeba čtyři roky. Další třicítku mladých řidičů proškolili specialisté na polygonu ve Vysokém Mýtě. Mnozí z nich si poprvé mohli vyzkoušet na vlastní kůži, jak vznikne nedotáčivý či přetáčivý smyk a jak takovou situaci vyřešit.. "Přidala bych." Tak odpověděla na otázku instruktora jak zvládnout přetáčivý smyk, jedna zhriba dvacetiletá slečna, která se v pátek společně s dalšími třema desítkami vrstevníků zúčastnila kurzu bezpečné jízdy v projektu Start Driving. Ten je určen začínajícím řidičům.

"Jste odvážná - řítíte se bokem do příkopu směrem ke stromu a budete přidávat plyn..." odvětil jí školitel společnosti Dekra Ondřej Daněk. Správně by samozřejmě bylo včas natočit kola proti směru vybočující zádě vozu a v ideálním případě ještě sešlápnout spojku. "Pokud ale cítíte, že již smyk nevyřešíte, je nezbytné ihned nouzově brzdit. Jen tak se dají zmenšit následky případné havárie," dostala ona i další účastníci návod k řešení zapeklité situace.

Jak to pak vypadlo v praxi, si můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Prakticky všichni účastníci, mezi kterými bylo tentokrát poměrně velké procento slečen, mají o řízení nebo řešení krizových situací zkreslené nebo svérázné názory. Projevilo se to například i při dotazu psycholožky Jitky Bukáčkové. "Po kolika najetých kilometrech si myslíte, že se vás stane takzvaně vyježděný řidič?", zpetala se. Výzkumy podle ní prokazují, že je k tomu zapotřebí minimálně 300 000 kilometrů, avšak mladí řidiči se často domnívají, že již po tisíci, případně deseti tisících kilometrů.

Zajímavé byly také odpovědi mladých lidí, v tomto případě většinou dívek, na psycholožčin dotaz, co je při jízdě nejvíce stresuje. Například se jednalo o obavy z příliš velkých rozměrů rodinného SUV, nervozitu z komentáře rodiče sedícího na sedačce spolujezce, strach z velkých křižovatek nebo třeba rozčilení z ostatních agresivních řidičů, kteří třeba nedávají znamení o změně směru jízdy.

Školení, které organizuje Asociace autoškol, společně s Besipem, policií ČR i asociací dopravních psychologů, je pro účastníky zdarma. Celkem se na osmi polygonech po celém území republiky od konce května do podzimu uskuteční 32 kurzů, v nichž by se měla proškolit zhruba tisícovka řidičů s takzvaně ještě mokrými papíry. Ti za to nemusí nic platit, náklady jsou hrazeny z Fondu zábrany škod.

Mladí lidé by měli přijet na kurz s auty, která v běžném životě skutečně řídí. Někteří již měli vlastní vůz, jiní si jej půjčují od rodičů. Proto byl také vozový park účastníků kurzu, kterého jsem mohl být svědkem, velice různorodý. Vyskytovalo se v něm pouze několik staré Volvo V40, připadně Mercedes-Benz třídy E, či Ford Fiesta ST ale také dvě destiletí staré automobily jako Opel Corsa nebo "různobarevná" Škoda Fabia první generace.

I když se v současnosti často mluví o tom, že mladí lidé nemají o auta zájem, výjimky se přesto najdou. S osmnáctiletým Janem a jeho stejně starým kamarádem Štěpánem jsem se dokonce mohl svézt v autě učitele autoškoly. Řídili oni a učitel jim v cíli sděloval své poznatky o jejich řidičském stylu a případných chybách. V jejich případě jich moc nebylo, přestože oba zatím stihli najezdit jen někiolik tisíc kilometrů s takzvaným béčkovým řidičákem. Zatímco Štěpán totiž od svých šestnácti do osmnácti let řídil takzvané auto pro patnáctileté, Jan zase sedlal skútr i méně výkonnou motorku.

"Je vidět, že jste už poměrně vyježdění. Vytknout by se dalo vlastně jen jedno prudší brzdění téměř na poslední chvíli před přechodem pro chodce a také jste si v jednom připadě mohl lépe najet do křižovatky," uvedl učitel autoškoly Pegas z Litomyšle Josef Dalík.

Navíc jsou to oba absolventi učňovského oboru automechanik a auta je opravdu zajímají. Jan třeba před odjezdem na kurz vstával ve čtyři a od pěti ráno dvě hodiny pomáhal svému známému ve specializovaném servisu vozů značky BMW. Dalšího účastníka - jedenadvacetiletého Jakuba sem pro změnu přivedla osobní neblahá zkušenost. "Už jsem měl docela naježděno - tak zhruba padesát tisíc kilometrů a náhle jsem v jedné zatáčce dostal smyk. Vletěl jsem do příkopu a obrátil se dokonce přes střechu. Naštěstí se mi nic nestalo. "Nechci se na nic vymlouvat, byla to moje chyba. Jel jsem tam prostě moc rychle," svěřil se. Od té doby prý už jezdí podstatně opatrněji.

Zatímco dopoledne se s výjimkou těchto "prověřovacích" jízd s učitelem autoškoly účastníci kurzů setkávali s výkladem na učebnách - ať už od policistů, instruktorů bezpečné jízdy nebo zmíněné psycholožky, odpoledne je čekalo řízení na polygonu.

I když nácvik krizového brzdění je samozřejmě důležitý a většina účastníků kurzu si poprvé až zde uvědomila, jak dlouhou vzdálenost i z městských rychlostí potřebuje auto k úplnému zastavení, nejvíce zábavné bylo určitě řešení smyků v zatáčce pokrytou speciální fólií a smáčenou vodou. To potom do značné míry simuluje silnici pokrytou vrstvou ujetého sněhu. Ať do ní vjelo moderní auto či starší, všechny se minimálně do nedotáčivého smyku (při něm směřuje přídí po tečně ven z oblouku) dostaly už při rychlostech lehce nad třicet kilometrů v hodině. Špatný nájezd, brzdění nebo trhavé pohyby volantem pak mohly vyvolat i smyk zadní nápravy, neboli otáčení auta kolem své osy. Tak se také několikrát stalo. Někomu se z této situace podařilo "vybruslit," jíní skončili třeba i otočení proti původnímu směru jízdy.

"Hlavním smyslem tohoto cvičení je, aby se naučili vnímat limity svého vozidla tak, aby ještě bezpečnou rychlostí mohli nějaké kritické místo přejet, a pokud nastane krizová situace, tak aby ji byli připraveni náležitě řešit," vysvětlil instruktor Ondřej Daněk.

Problém je, že letos se podaří proškolit  pouze zmíněná tisícovka těchto rizikových mladých řidičů. "Řidičské oprávnění ve věku od 18 do 24 let má ale zhruba sto tisíc lidí. Aby měl tento projekt dlouhodobý smysl, museli by se proškolit všichni," uvádí Aleš Horčička z Asociace autoškol. Zájem o něj podle něho mladí lidé opravdu mají. Kapacita byla naplněna velice rychle.

"Naštěstí se příští rok bude pokračovat a budeme schopni nabrat více zájemců," uvedl. Nejen podle jeho názoru mají takováto školení mladých řidičů smysl. "V Rakousku, kde je něco obdobného povinností, se po zavedení kurzů snížila nehodovost této rizikové skupiny o třicet procent.

Zda to i u nás jednou bude povinné, si zatím netroufá odhadovat. "Jsem rád, že se daří alespoň něco takového na bázi dobrovolnosti. Až dosud byla vlastně jediným subjektem, která na řidiče po autoškole působila, Policie ČR," uzavirá Horčička.