Test ojetiny v ceně do 100 000 Kč: Škoda Fabia Combi II moc chyb nemá

Jestliže sháníte auto pro začínajícího řidiče a nehodláte vydat z rodinného rozpočtu větší sumu než je zmíněných sto tisíc korun, tak v nabídce tuzemských prodejců ojetých automobilů nemůžete přehlídnout širokou nabídku exemplářů Škody Fabia druhé generace. Kolem stotisícové cenové hranice se pohybují dokonce i slušně zachovalé kousky tohoto škodováckého modelu s karosérií kombi. Právě jeden takový jsme si k testu vypůjčili u jednoho z největších prodejců ojetin v ČR – Auto ESA.

Na to jak vypadal, se můžete podívat v naší komentované fotogalerii.

Jednalo se o modře lakovaný vůz s rokem výroby 2008 a poháněný ne zcela tradičním zážehovým čtyřválcovým atmosférickým motorem s kubaturou 1,6 litru. Spíše u prodejců ojetin narazíte na agreáty 1,4, případně tříválec 1,2 HTP. Dieselové verze samozřejmě existovaly také, ale o nich soukromníci obvykle uvažovat nebudou.

Vůz má pochopitelně pohon předních kol, přičemž točivý moment se na ně přenáší prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky.

Fabia II. generace není sama o sobě zrovna nositelem titulu Miss Auto, přitažlivost tohoto konkrétního vozu v očích zákazníka navíc ještě snižovaly četné škrábance a lehké promáčkliny téměř po celém obvodu karosérie. Odřeniny na zadním nárazníku se ještě kdosi snažil neuměle zakrýt nánosem modré barvy trošku jiného odstínu, čímž celkový dojem vůbec nevylepšil.

Známky většího poškození při nějaké fatálnější havárii jsem však neobjevil. Dojem však vylepšil pohled do interiéru. Vzor látky na sedadlech ani za více než dvanáct let nestihl zastarat, ta navíc vypadala neprosezeně, nezašpiněně a nepoškozeně.

Taktéž na palubní desce, na volantech a pedálu se léta používání v podstatně nepodepsala. Vlastně jedinými zjevnými drobnými vadami byla lehce rozpáraná manžeta řadicí páky a popraskané spínače vyhřívání sedaček.

Ano, i tuto vymoženost vůz měl, stejně jako manuální klimatizaci. Obě zařízení pro navození tepelné pohody navíc fungovala bezvadně. Užitnou hodnotu pak dále zvyšovalo výškově nastavitelné sedadlo řidiče, střešní ližiny nebo zámek řadicí páky.

Výhodou druhé generace Fabie, která po technické stránce vyšla z první, ale rozměrově “nabobtnala”, je na poměry městských aut velkorysý vnitřní prostor. To platí jak o kabině pro cestující, tak rovněž o zavazadelníku. Ten v kombíku odpovídá kapacitě, kterou zpravidla nabízely až o třídu větší vozy.

Na zadních sedačkách můžou bez problémů cestovat dva dospělí lidé. Pokud jsem si nastavil sedačku pro ideální řidičskou polohu a pak se svými 186 centimetry přesedl dozadu, tak jsem měl před koleny ještě tři centimetry volného prostorou a stejně tolik nad temenem hlavy.

Podle údajů prodejců Auto ESA údaj na tachometru více než 133 tisíc kilometrů odpovídá skutečnosti. Auto nejprve sloužilo jako firemní. Během prvních sedmi let své služby tedy najezdilo sto tisíc kilometrů. Druhý majitel pak během šesti let najezdil jen zbývajících 33 tisíc kilometrů.

Motor po nastartování nevydával vůbec žádné nežádoucí zvuky ani vibrace.

Pokud ho bude nový majtel využívat na komunikacích, na nichž jsou rychlostní limity do 90 kilometrů v hodině, pak si určitě nebude stěžovat ani na jeho hlučnost. Při zmíněné “devadesátce” točí na pátý převodový stupeň 2500 otáček.

Na dálnici, kde bylo možné jet až 130 kilometrů v hodině, už o sobě dal agregát přece jen více vědět. Však také ručička otáčkoměru ukazovala již 3700 otáček.

Velmi příjemně mě při testovací dvousetkilometrové jízdě potěšila pružnost motoru. I obce totiž lze bez problému projíždět se zařazenou “pětkou” a agregát proti tomu nijak neptrotestuje.

Také spotřeba se pohybovala ve velmi rozumných mezích. V rovinatějším terénu jsem z palubního počítače odečetl průměr 5,6 litru. Dálniční tempo pak znamenalo 6,9 litru.

Jízdní vlastnosti druhé generace Fabie jsou dobře čitelné a ani začínajícího řidiče nijak neaskočí, Odpružení zejména verze kombi, která občas musí uvézt také těžší náklady, je spíše tvrdší, ale při rozumné rychlosti rozhodně z pasažerů duši nevyklepe. Brzdy měly dostatečný a rovnoměrný účinek, což jsem si ověřil také na parkovišti při prudkém sešlápnutí pedálu bez držení volantu. Výhrady jsem neměl ani k řízení a řazení.

Zejména teď v zimě je ale třeba počítat s tím, že se do takto starých Fabií (ale také většiny konkurenčních aut) ještě nedodával elektronický stabilizační systém, který umí v případě menších chyb řidičů zabránit smykům. Proto je samozřejmě vhodné současně s takovou ojetinou zakoupit také kvalitní nové pneumatiky.

Jinak byla tato zkoušená Fabia v podstatě ihned připravená sloužit novému majiteli. Dokonce rovněž přední stěrače sloužily bez chyb. Nutnou opravu vyžadovalo pouze elektrické stahování okénka ve dveřích řidiče a stěrač zadního okna. Doporučit (stejně jako vždy při pořizování ojetého vozu) lze také výměnu oleje a kontrolu rozvodů motoru.

Tomu, kdo je citlivý na nežádoucí zvuky při jízdě, bych doporučil rovněž výměnu hlavice řadicí páky. Tato konkrétní byla totiž vyrobena ze dvou druhů plastických hmot, přičemž při každém uchopení zaskřípala.

V této třídě vozů je opravdu z čeho vybírat. Mezi ty nejvíce doporučované patří například sice malá, ale velmi spolehlivá Toyota Yaris, dále Ford Fiesta, který nabízí opravdu excelentní jízdní vlastnosti, nebo sice strohý, ale do všech detailů domyšlený Volkswagen Polo. V nabídce prodejců ojetin podle inzerátů na Tipcars.com jsou jich ve slušném stavu v nabídce desítky. Jen je třeba počítat s tím, že na rozdíl od Fabie se žádný z těchto automobilů nenabízí s karosérií kombi. Pokud byste na ní trvali, pak byste mohli vzít do úvahy třeba ještě modely Renault Clio, případně Seat Ibiza.