Test Toyoty Camry: I světový bestseller to může mít u nás těžké

Značka Toyota vloni obsadila v žebříčku nejúspěšnějších značek na našem trhu třetí pozici. Meziročně prodala podle oficiálních statistik Svazu dovozců automobilů o cca 9 procent osobních aut více než o rok dříve. V současnosti má opravdu velmi širokou nabídku modelů. Pozici vlajkové lodi zaujímá model Camry. Zkušenosti s exemplářem z nejnovější generace s tradičním hybridním pohonem popisuji v následující recenzi. Není pochyb o tom, že Toyota Camry je jedním z nejúspěšnějších vozů automobilové historie. Za čtyři desítky let se jich na celém světě prodalo již více než 21 milionů kusů.

Například v USA se tento model prodává skvěle, ovšem v Evropě nemá úplně na růžích ustláno. Například v Německu, Itálii či Francii se nenabízí vůbec.

Na to, jak nyní tento vůz vypadá vně i uvnitř, se můžete podívat do naší fotogaleie s vystětlujícími popisky

U nás si tento vůz koupit můžete. V žebříčku nejúspěšnějších modelů za rok 2024 podle počtu registrací nových kusů v České republice mu patří solidní pátá pozice. Nicméně v absolutních číslech už to taková sláva není. Zaostal jak za německými prémiovými modely (Audi A6, BMW 5 či Mercedes-Benz třídy E, tak především za tuzemskou Škodou Superb. Pro ilustraci – na jednu prodanou Toyotu Camry u nás připadá skoro šestnáct Superbů.

Škodovácký model, který se vloni začal nabízet ve své již čtvrté generaci, samozřejmě těží z toho, že má dvě karosářské verze, přičemž kombík je úspěšnější než sedan. Také má širokou škálu motorizací, pohon všech kol nebo zdařilý plug-in hybrid. Camry je ale rovněž od loňska zbrusu nová. Podrobil jsem ji týdennímu testu na tuzemských (a částečně i německých silnicích).

Pokud se na Toyotu Camry podíváte zvenčí, pravděpodobně se vám její design bude hodně líbit. Ani já jsem nebyl výjimkou. Auto má nádherný klasický boční profil sportovního sedanu. Hran a prolisů je na karosérii relativně málo. Zřejmě proto, aby vůz neodrazoval ani hodně konzervativně zaměřené zákazníky. Na atraktivitě přední i zadní partii přidávají doširoka roztažené přední i zadní světlomety.



Již při prvním nahlédnutí do interiéru vám bude jasné, že zde jeho tvůrci nastolili hodně konzervativní pořádky. Třeba volič převodovky je na tradičním místě na středové konzole a jde o poměrně masivní páku. Konkurence již vesměs přistoupila k různým kolébkovým přepínačům, případně páčkám na volantu, otočným voličům či knoflíkům.

Klasických ovladačů je tady opravdu hodně. Hlavně v případě přepínačů na panelů klimatizace to kvituji s povděkem. Reálným spínačem si zapnete třeba vyhřívání nebo ventilování sedaček, zvolíte jízdní režim, případně třeba vytáhnete roletku na zadním okně.

Nicméně, kvůli vypnutí nejrůznějších asistenčních systémů již musíte vstoupit do menu palubního počítače a tam příslušnou záležitost vypnout po listování a potvrzování v několika různých souborech. A třeba systém pro sledování pozornosti řidiči nevypnete žádným způsobem. Také vás pravděpodobně v hustém provozu bude rozčilovat upozornění na auto, které jede příliš blízko vzadu. A co s tím já mám ksakru dělat zejména v místech, kde je nějaké rychlostní omezení a navíc i vpředu jsou další auta?

Spíše estetickým problémem je nudná palubní deska. Vlastně jediným ozdobným prvkem jsou čtyři ozdobné prolisy v plastu před spolujezdcem. Jinak tu panuje nuda a šeď.

Na druhou stranu, výbava je velmi dobrá. Posádka najde v interiéru dostatek USB konektorů, v testovaném voze nechybělo indukční dobíjení telefonu, prémiový audiosystém a vzadu šlo prostřednictvím dotykových tlačítek na středové loketní opěrce dokonce nastavovat sklon opěradel. I na zadních sedačkách se tudíž bude pohodlně a se solidní nabídkou prostoru pro nohy a hlavy cestovat též lidem, kteří dorostli do nadprůměrné výšky.

S praktičností sedanu to vždy bývá trošku vachrlaté. V tomto případě lze alespoň využít otvor uprostřed zadního opěradla pro prostrčení delších předmětů ze zavazadlového prostoru do kabiny. Ovšem tím to končí. Na střechu nelze dát nosič, rovněž montáž tažného zařízení je zapovězena. Objem kufru také není rekordní, nehledě na nízkou využitelnou výšku prostoru pro zavazadla a relativně malý vstupní otvor.

Kdo chce Toyotu Camry, musí se v Evropě spokojit s jedinou nabízenou motorizací. Tou je hybrid skládající se ze zážehového agregátu 2,5 litru a elektrických komponent. Vždy jsou poháněna pouze přední kola.

Papírově má tato jednotka skvělou spotřebu a vlastně vyhoví devadesáti procentům motoristů. I když si troufám tvrdit, že u těch evropských bude míra spokojenosti o něco nižší. Hlavně těm, kteří čas od času cestují na delší vzdálenosti a vjedou i na německé dálnice s neomezenou rychlostí. Tam se projeví přece jen stále citelná a pro uši po čase otravná vyšší hlučnost. Ostatně, pocítíte ji od léta také u nás, pokud budete chtít na jihočeské dálnici D3 vyzkoušet nově povolený limit 150 kilometrů v hodině.

Pokud na dálnicích nebudete jezdit příliš často, tak se bez problémů vejdete do dlouhodobé spotřeby v průměru pod šest litrů na sto kilometrů.

Určitě spokojeni budete také s jízdními vlastnostmi na běžných tuzemských komunikacích. I poměrně velké nerovnost zvládá podvozek utlumit s lehkým zhoupnutím a bez nežádoucího zvukového doprovodu.

Karosérie: pětimístný čtyřdveřový sedan

Motory/Spotřeba: hybridní ústrojí 2,5/ 230 koní – 4,8 litru

Převodovky: automatická e-CVT

Vnější rozměry: 4920x 1840 x1445 mm

Rozvor: 2825 mm

Zavazadlový prostor: 493 l

Max. rychlost 180 km/hod

Zrychlení 7,2 s

Ceny: od 1 120 000 Kč