Test modernizovaného Hyundai i20: modernizace může občas i maličko uškodit

Hyundai i20 není, jako je tomu již obvyklé u evropských značek, nejmenším modelem v nabídce korejského výrobce. Ještě pod ním se nalézá i10, který je ale minivozem určeným spíše jen pro dvojici lidí. O třídu větší i20 již může plnit roli jediného vozu v menších rodinách, které toho nepotřebují vozit s sebou příliš mnoho. V recenzi se zaměřuji i na reálnou spotřebu a komfort ovládání. • VIDEO: Oficiální upoutávka na modernizovanou verzi Hyundai i20
• Klasický způsob ovládání zůstal
• Horší odezva centrálního displeje
• Hyundai i20 občas cuká a drncá
• Hyundai i20 - plusy a mínusy
• Základní technická data
Automobilky, které chtějí u nás prodávat malý městský vůz, to mají věru velmi těžké. Na českém trhu totiž jasně vládne jeden produkt. Fabia si pro sebe bere celou polovinu tohoto tržního segmentu. Všichni další hráči (a jsou mezi nimi i těžké kalibry jako například Dacia Sandero, Renault Clio nebo Peugeot 208) se musí podělit o tu zbývající polovinu.

Velmi úspěšným modelem v tomto zbytku startovního pole je už řadu let Hyundai i20. Nyní přijíždí na trh v modernizovaném provedení.

Na to, jak nyní Hyundai i20 vypadá, a jakých detailů jsme si během testování všimili, se můžete podívat do komentované fotogalerie:



I po faceliftu si tento typ korejské značky drží svůj charakter. I v tom nejobyčejnějším provedení se tváří velmi sportovně a lze si ho zcela správně spojit s rallyovým speciálem z té nejvýkonnější kategorie WRC.

Při modernizaci se měnila vizáž vozu jen velmi decentně. Při detailním zkoumání si lze všimnout změn v masce chladiče i na obou náraznících. Jiné úpravy zapotřebí nebyly. I tak vypadá současná generace i20 stále hodně šmrncovně. Líbí se mi například motivy blesku v zadních světlech nebo ostré šípovité zlomy na mnoha dalších částech auta.

Platí to i interiéru, který navíc v testované nejvyšší výbavě Style Premium, doplňovaly detaily ve stejném limetkově zeleném odstínu jakou byly nalakovány povrchové díly karosérie. Linie na palubní desce jsou však v porovnání s vnějšími tvary o něco oblejší.

Drtivá část uživatelů bude spokojena, že se při faceliftu nepřistoupilo ke změně konceptu ovládání velké části té části výbavy, která zajišťuje komfort na palubě. A tak nadále zůstává přímo vedle centrálního displeje knoflík na úpravu hlasitosti audiosoustavy a klimatizaci si uprostřed palubní desky nastavujete pomocí klapek a dalších fyzických ovladačů.

Vlevo od volantu najdete spínač pro vyhřívání volantu a třeba tlačítko na vypínání systému start&stop, na středové konzoli zase volič jízdních režimů a ovladač vyhřívání sedaček. Trošku překvapilo, že i v takto vybaveném voze zůstala zachována klasická mechanická páka parkovací brzdy.

Potěší, že ten, kdo si chce připojit telefon, může využít oba v současnosti nejhojněji využívané typy konektorů USB a rovněž dostatek odkládacích prostor kolem předních sedaček. Když už je o nich řeč, jsou dostatečně velké a se solidním bočním vedením. A ještě je zkrášlovalo obšití nití, která měla (jak jinak) opět stejný odstín jako plechy a plasty venku.



Jako jeden z největších problémů současného provedení Hyundai i20 vidím horší odezvu centrálního displeje, nutnost propojit telefon s kabelem tehdy, když chci využít aplikace Apple CarPlay nebo Android Auto nebo velmi složité vypínání dodatečně přidaných asistenčních systémů, zejména toho, který hlasitým pípáním upozorňuje na sebemenší překročení rychlostního limitu platného v tom kterém místě. Pokud ho chcete vypnout, musíte tak učiníte čtyřmi kliknutími na obrazovku. A po každém dalším nastartování znovu. Otravné….

Silnou stránkou vozu, například v porovnání s francouzskou konkurencí, je solidní prostor pro cestující vzadu. Pokud se nejedná o opravdové čahouny, tak můžou za průměrně velkými dospělými cestovat i na poměrně dlouhých trasách bez otlačených kolen nebo vršků hlavy.

Už horší to je s objemem zavazadlového prostoru. Jeho praktičnost zásadně snižuje v jeho nejspodnější části instalovaná baterie osmačtyřicetivoltového hybridního systému. Na to, že je v autě instalován, ostatně upozorňuje také štítek na předních blatnících. Jiné automobilky na tuto pozici umisťují třeba název výbavy, ale proti gustu….

Kufr je potom nízký, nehledě na nemožnost vozit s sebou náhradní kolo. Na druhou stranu oceňuji nápad s možností zasunout plato zavazadelníku těsně za opěradla zadních sedaček.

Pod kapotou pracovala výkonnější ze dvou nabízených verzí litrového přeplňovaného tříválce. Kromě toho je u dealerů ještě možné získat atmosférický čtyřválec s objemem válců 1,2 litru, který hraje roli základní motorizace.

Ve zkoušeném exempláři byl navíc agregát s výkonem 120 koní spojený s automatickou sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou. Ta má zejména při pomalém popojíždění v koloně tradiční nectnost těchto ústrojí. Tedy občas cuká.

Také má (v porovnání s dobře ovládanou manuální převodovkou) lehce negativní vliv na spotřebu v reálném provozu. V průběhu testu jsem zaznamenal dlouhodobou kombinovanou spotřebu 6,6 litru. Na dálnici to už ale bylo poněkud vysokých 7,7 litru.

Konstruktéři se snažili, aby auto nejen vypadalo, ale také sportovním stylem jezdilo. Proto je podvozek při srovnání s hlavními konkurent naladěn tvrději. To opravdové řidiče na silnicích s kvalitním povrchem potěší, ale na těch horších jim budou vadit časté otřesy i rázy. O něco příjemněji by se s vozem jezdilo, pokud by na nápravách byla namontována menší kola než ty v tomto případě použité sedmnáctipalcové.

Karosérie: pětimístný pětidveřový hatchback

Motory/Spotřeba: Zážehový atmosférický čtyřválec 1,2/84koní- 5,2-5,6 litru, zážehový přeplňovaný tříválec 1,0/100-120 koní – 5,1 – 5,8 litru

Převodovka: pěti a šestistupňová manuální, sedmistupňová automatická

Vnější rozměry: 4 065/1 450/1775 mm

Rozvor: 2580 mm

Zavazadlový prostor: 262 - 1165 l

Max. rychlost 173-190 km/hod

Zrychlení 10,1-13,1 s

Ceny: od 339 990 Kč