Tatra 87: aerodynamický zázrak oslnil cestovatele, celebrity a také nacisty

Tatra 87 je jedinečný automobil vyráběný mezi lety 1937 a 1950, který se proslavil nejen díky svému unikátnímu aerodynamickému designu, ale také díky cestovatelům Hanzelkovi a Zikmundovi. Vůz byl poháněný vzduchem chlazeným osmiválcem a dosahoval rychlosti až 160 km/h, což z něj činilo jedno z nejrychlejších aut své doby. Tatru 87 si oblíbila i řada známých osobností a objevila se i v několika filmech, čímž si zajistila trvalé místo v automobilové historii.     Svojí maximální rychlostí 160 kilometrů v hodině se řadil mezi nejrychlejší vyráběné vozy své doby. Osobní automobil Tatra 87, vyráběný v letech 1937 až 1950, proslavili cestovatelé Hanzelka a Zikmund. Vlastnili jej známé osobnosti. Zahrál si i v několika filmech. Auto mělo unikátní celokovovou aerodynamickou karoserii a přezdívku „osmička“.

Unikátní karoserie byla celokovová s výjimkou rámu dveří, které byly dřevěné, což byl trend tehdejší doby. Jejím autorem byl legendární tatrovácký konstruktér Hans Ledwinka, spolu s Erichem Übelackerem. Založena byla na Tatře 77, která byla prvním autem s aerodynamickým řešením karoserie.

Při vzniku karoserie se pracovalo také s návrhy maďarského Paula Jaraye, který například pracoval na vzhledu slavné německé vzducholodě Graf Zeppelin.

Ploutev umístěná na ustupující zádi vozu pomáhala rozdělit proud vzduchu na obě strany auta. Tento nápad později převzal letecký průmysl. Auto disponovalo kryty zadních kol, které omezily víření vzduchu kolem nich. Vůz podle webu Tatraportal vezl dvě náhradní kola.



Automobil měl mít panoramatické čelní sklo, avšak v té době se nepodařilo zrealizovat jeho výrobu. Proto bylo čelní okno rozdělené na tři rovné díly. Jeden hlavní, který doplňoval po každé straně jeden menší. Tatra 87 byla představena na pražském autosalonu v roce 1937.

Testy ale probíhaly už v roce 1936, kdy vznikly první dva prototypy. V roce 1937 vzniklo dalších pět vozů ověřovací série. Oproti svému předchůdci bylo auto užší a výrazně kratší, čímž se snížila jeho hmotnost o, jak se píše na wikipedii, 330 kilogramů. Ostatně právě váha byla jedním ze zásadních nedostatků předchozích modelů Tatra T77 a T77 A.



Auto bylo poháněno vzadu umístěným osmiválcovým 3 litrovým a vzduchem chlazeným motorem, který byl v konfigurac Over Head Camshaft, zkráceně OHC, a válce byly umístěny k sobě v úhlu 90 stupňů.

Tento motor produkoval 85 koňských sil a mohl auto hnát až rychlostí 160 kilometrů v hodině. Tím se Tatra 87 umístila mezi nejrychlejší vozy své doby.

Mnoho designových vymožeností Tatry 87, později prototypu V570 a ještě později T97 bylo okopírováno jinými výrobci automobilů. Například známý tvůrce Volkswagenu Brouk Ferdinand Porsche byl velmi ovlivněn Tatrou 87 a T97 a byl následně podnikem Tatra žalován.

V roce 1940 byly vyrobeny také dva kabriolety pro případné využití v armádě. V období II. světové války byla Tatra 87 vysoce hodnocena důstojníky německé armády, zejména pro vysokou rychlost a ovládání, které bylo vhodné pro jízdu na německých dálnicích té doby, kterým se říkalo Autobahn. Automobil měl lehký předek, a proto bylo jeho ovládání na první pohled snadné i bez posilovače řízení, ovšem při vysokých rychlostech auto nemuselo řidiče poslechnout kvůli váze umístěné v zádi.

Vůz byl proto také známý jako „česká tajná zbraň“ proti nacistům, neboť v sérii autonehod ve vysoké rychlosti v něm údajně zemřelo tolik důstojníků, že nakonec měl být v německé armádě plošně vyhlášen zákaz řídit tuto Tatru. Podle portálu wikipedia má být tento příběh považován za nepodložený.

Příkaz zakazující používání Tatry 87 byl nicméně zaznamenán po několika nehodách bez smrtelných následků. Zmiňují se o něm autoři Ivan Margolius a John G. Henry na straně 232 v knize Tatra - Odkaz Hanse Ledwinky.(Argo, 2020).

Po válce pokračovala sériová výroba vozu s drobnými změnami na karoserii až do roku 1950. V roce 1948 byla zmodernizována přední část karoserie, do většího vyklenutí v blatnících byly zapuštěny světlomety až po úroveň krycího skla. Vozy dostaly nové nárazníky, které s karosérií tvořily kompaktnější celek. Standardně měl tento model i odsouvací část střechy.

Tato modernizace byla dílem návrháře Františka Kardause , který mimo jiné spolupracoval i na vývoji tramvaje T3, trolejbusů Tatra 400 a 401 a nebo modelu Tatry 603. Po modernizaci byl střední reflektor natáčecí a ve standardní výbavě se ovládal na palubní desce, v nadstandardní výbavě byl spojen s volantem. V této úpravě se vůz dodával až do roku 1950 a to pouze pro potřebu státních a stranických orgánů.

Celkem bylo za třináct let produkce, s přerušením výroby v důsledku II. světové války vyrobeno 3 023 vozů tohoto typu. Z toho 1 371 do roku roku 1945, zbylých 1 652 vozů pak po roce 1946.

V roce 1948 bylo vyrobeno nejvíce vozů, okolo 700. Model byl také úspěšně exportován, například do Maďarska, Rumunska, SSSR, Belgie, Německa, Rakouska, Francie, ale i do vzdálenějších destinací, jako například do Jihoafrické republiky, Egypta, Argentiny nebo Austrálie. Pokračovatelem Tatry T87 byl modernější vůz Tatra T603.

Své kvality prokázala Tatra 87 v letech 1947 až 1950, kdy s tímto vozem stříbrné barvy absolvovali cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund cestu do Afriky a Jižní Ameriky.



Tatru 87 vlastnila celá řada známých osobností. Česká automobilová závodnice Eliška Junková, spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu John Steinbeck, básník Vítězslav Nezval, herec a divadelní režisér E. F. Burian, egyptský král Faruk I., britský architekt Norman Foster,americký moderátor a komik Jay Leno nebo arcibuskup Josef Beran. Také dva někdejší českoslovenští prezidenti Gottwald a Zápotocký.

Z německých válečných pohlavárů pak generál Erwin Römmel, který používal i přímého konkurenta Tatra 87, vůz Škoda Superb, zakladatel pracovní organizace Frit Todt nebo letecký konstruktér Heinkel. Po skončení II. světové války dostal podle portálu wikipedia darem první vyrobený poválečný vůz Tatra 87, který se v současnosti nachází ve sbírkách Technického muzea Tatra v Kopřivnici, maršál Rudé armády Jeremenko.

Vůz Tatra 87 dostal darem také dlouholetý konstruktér Tatry Hans Ledwinka. Ve Vídni zrestaurovaný automobil mu daroval jeho přítel Felix Wankel, konstruktér stejnojmenného spalovacího motoru, v době, kdy Ledwinka žil po poválečném věznění v Československu a odchodu z republiky jako penzista v Mnichově. Tento vůz je v současnosti vystaven v Deutsches Museum v Mnichově.

Automobil Tatra 87 neunikl ani pozornosti filmařů, takže si zahrál v několika filmech. Mezi nejznámější filmy z naší produkce patří Šakalí léta z roku 1993, Musíme si pomáhat z roku 2000 nebo Vysoká modrá zeď z roku 1973. Objevila se i v motoristickém pořadu TopGearu.

Podle amerického listu The New York Times, jak o tom píše například portál Za volantem se Tatra 87 stala sběratelským autem roku 2010, když porazila silnou konkurenci a přes celkový počet 651 vozů se probojoala do finále 30 aut. A anketě mělo hlasovat na devět tisíc lidí.

„Mezi přihlášenými vozy figurovaly takové kousky jako nádherný Packard Roadster z roku 1928 nebo americky typický Checker Taxi z konce první poloviny 20. století. Vítězný model Američana Paula Greensteina Tatra T87 pochází z roku 1941 a byl plně zrenovován rukama kopřivnických techniků za velmi úctyhodných 1,2 milionu korun,“ píše se na webu Za volantem.

Portál Za volantem také uvádí, že do „Top Ten“ v hlasování čtenářů New York Times o sběratelské auto roku se dostalo ještě jedno československé auto. Na osmém místě skončila Škoda 110R z roku 1979.