Stále parádní svezení... První jízda se čtvrtou generací Fordu Focus

Jestli se s nějakým autem v kategorii nižší střída v oblasti jízdních vlastností poměřují konkurenti, pak je to určitě Ford Focus. Platilo to během tří dosavadních generací tohoto vozu a platit to bude i o té čtvrté. S tímto hlavním poznatkem jsem po bezmála čtyřech stovkách testovacích kilometrů během mezinárodní novinářské prezentace v okolí francouzského města Nice odlétal zpět do České republiky. Nový focus se postaven na zcela nové platformě s označením C2, která umožnila řadu žádoucích změn. Jednou z nich je poměrně výrazná redukce hmotnosti (v závislosti na jednotlivých verzích to je až bezmála devadesát kilogramů) a rovněž nárůst vnitřního prostoru. A to, prosím, bez zvětšení rozměrů v podélném směru nebo do výšky. Rozvor se ovšem o pět centimetrů natáhl.

Jestliže v minulé generaci byla levá noha, a vlastně i celá dolní polovina spolujezdce na předním sedadle, utiskována rozměrnou středovou částí palubní desky, v novince to neplatí. Místa tu má tento pasažér habaděj. A v ještě větší míře to platí o prostoru pro lidi vzadu. Když jsem si se svojí výškou 186 centimetrů nastavil sedačku řidiče do polohy ideální pro řízení a vzápětí přesedl na lavici ve druhé řadě, měl jsem před koleny ještě osm volných centimetrů a nad hlavou tři. A to ještě šlo o variantu s panoramatickým střešním oknem. Pokud je čalounění stropu v běžné výšce, usadí se sem bez problémů ještě větší jedinci.

To, co ale na focusu bylo vždy nejzajímavější, jsou jízdní vlastnosti. Už po prvním kruhovém objezdu a přejetí prvního zpomalovacího retardéru (a že jich je ve Francii požehnaně), jsem si říkal, že je to nepochybně "nejměkčí" focus historie. Na kruhovém objezdu odstředivá síla karosérii docela citelně nakloní. Naštěstí jsou sedačky (jejich sedák lze prodloužit podobně jako třeba v BMW) pro tyto situace připraveny a mají velmi solidní boční vedení. V jiném autě bych si možná řekl, že o nějakou rychlejší jízdu se nemá cenu pokoušet, ale to by to nesměl být focus. Už o pár kilometrů dále, na silnicích stoupajících serpentinami směrem do vnitrozemí, mi bylo jasné, že měkčí odpružení není rozhodně na úkor sportovních schopností vozu. Sice jsem v daný okamžik řídil variantu hatchback s tříválcovým litrovým ecoboostem a pod kapotou bylo k dispozici maximálně 125 koní, ale i tak to byla náramná zábava. Auto nerozhodí, pokud se v rychlém sledu střídají pravé a levé zatáčky, je velmi jisté na brzdách a na výjezdech velmi ochotně a klidně následuje řidičův záměr daný natočením volantu. Nerovnosti ho nerozhodí ani v oblouku, když je vnitřní kolo velmi mocně nadlehčováno. Přitom v tomto případě byla vzadu namontována takzvaná lehká náprava s vlečenými rameny spojenými torzní příčkou. Je ovšem podobná té, která "jezdí" v nové Fiestě ST, což mluví samo za sebe.

ŘAZENÍ JE JINÉ

Nedotáčivost tu jistě nějaká je. Ovšem až v zatáčkách projížděných rychlostmi, které se už spolujezdcům obvykle moc nelíbí. Řidičskou pohodu umocňuje přesné, i když trošku "mrtvé" řízení, citlivě reagující brzdy a super hladké řazení šestistupňové přímo řazené převodovky. To je teď sice trošku "gumovější", avšak lidé od Fordu nám vysvětlili, že mírná změna charakteru převodovek souvisí se snahou učinit tento úkon co nejtišším. Rychle jsem si na to zvykl a nakonec to i ocenil.

Když už je řeč o převodovkách... Na pár desítek kilometrů jsem si druhý testovací den vyzkoušel i verzi s turbodieselvou patnáctistovkou spojenou s novou osmistuňovou samočinnou převodovkou. Mírně nejistá byl jen po prudkém zabrždění před kamenem, který se ze srázu vyvalil na silnici a následném prudkém sešlápnutí plynového pedálu po objetí této nenadálé překážky. Na placené dálnici, kde je ve Francii povolená rychlost 130 kilometrů v hodině pak udělila motoru otáčky na úrovni 2100. Jízda v takovém režimu si podle palubního počítače vyžádala spotřebu 5,5 litru.

Nejvíce jsem si užil jízdu v horském terénu s červeným exemplářem focusu ST kombi, který byl navíc v provedení ST Line. Jednak se mi tento vůz líbil už od pohledu, a jednak se s ním i velmi příjemně jelo. Od papírovných parametrů nového tříválce s kubaturou 1,5 litru (134 kW) by člověk sice možná v některých okamžicích vyžadoval lepší dynamické schopnosti), ale faktem je, že s tímto autem bylo opravdu příjemné svezení. To, že je podvozek u ST line o centimetr snižený, jsem v podstatně nezaznamenal, také zadní náprava, která byla v tomto případě víceprvková, se za podobných situací chovala podobně jako její lehčí sestřička. Pouze na úsecích s vlásenkami byla občas cítit určitá setrvačnost zadní partie auta. Kombík má totiž o 29 centimetrů delší převis než hatchback, a to prostě musí být znát. Navíc, kufr byl v našem případě zatížen jen poměrně lehkými cestovními taškami mé maličkosti a kolegy. Jelikož jsme na testování měli samé hodně vybavené verze (Titanium, ST Line nebo Vignale), k dispozici byl i tlačítko pro přepínání mezi třemi jízdními módy (Sport, Normal a Eco). Tak, jak je to dnes obvyklé, upravují chování plynového pedálu, posilovače volantu a u automatické převodovky i řazení. Ford ale nabízí za příplatek i adaptvní tlumiče. V takovém případě je zmíněných režimů dokonce pět. Takto vybavený vůz se mi ale zatím do ruky nedostal, takže o jejich chování logicky referovat nemůžu.

Ford Focus vybavil i dalšími technologiemi, které dosud nenabízel. Například průhledovým výsuvným štítkem, který plní roli klasického head up-displeje. Viditelnost zobrazovaných údajů je velmi dobrá, ale docela komplikovaně se nastavuje sklon štítku, pokud jsem na sedadlo řidiče přesedl po menším kolegovi. Nejprve je třeba stisknout samostatné tlačítko na středovém tunelu, a posléze tlačítky na volantu operaci dokončit. Kdo hodně jezdí po dálnici, ten určitě využije adaptivní tempomat, který umí sám zastavovat a zase se rozjíždět a v noci zase adaptivní LED světlomety. Vypadají ale dobře i za dne.

KONSTRUKTÉŘI SE POUČILI

Na rozdíl od některých konkurentů naštěstí většina důležitých funkcí ve voze (nastavování stanic rádia, teploty klimatizace, zapínání vyhřívání zadního či předního skla (a dokonce i volantu) zůstala zachována pomocí klasických tlačítek. Ford se navíc poučil a původní krátké kulaté voliče nahradil o poznání delšími. Ty se dají dobře uchopit a díky pogumovanému povrchu nekloužou z prstů.

Líbilo se mi, že Ford nešetřil a snímač pro bezklíčkové odemykámi instaloval i do klik zadních dveří. I když cestuji sám, mám obvykle ve zvyku pracovní tašku před usednutím za volant položit na podlahu před zadní lavici. Pokud nejdříve musíte otevřít dveře u řidiče a pak se vrátit k těm zadním, je to určitá komplikace....

Naopak jsem u kombíku trošku proklínal složitou manipulaci s roletkou. V tomto ohledu je na tom třeba Škoda s Octavií Combi o hodně dále. Alespoň že roletka, pokud ji nepotřebujete, jde uschovat pod podlážku. Také, a to platí i pro hatchback, je možné si dopřát pod dnem kufru společně subwoofer hudební soustavy B&O Play a dojezdovou rezervu.

Na český trh má nový focus vstoupit ještě během letošních letních prázdnin. Kombík bude následovat zhruba s dvouměsíčním zpožděním. Jeho ceník zatím odtajněn nebyl. Za delší zá´d se ale pravděpodobně bude připlácet částka kolem třiceti tisíc korun. Příští rok se zájemci dočkají i o Focus Active se zvýšeným podvozkem. Pohon všech kol ale ani u něj nedostanete.