Před 20 lety nastal konec SPZ. Víte, co všechno předcházelo registrační značce?

Nejprve se v Československé republice používal rakouský systém označování vozidel, později se podoba tabulek umísťovaných na jednostopé či vícestopé dopravní prostředky mnohokrát měnila. Zatím poslední zásadní změna týkající se registračních (dříve státních poznávacích) značek v dějinách tuzemského motorismu nastala právě před 20 lety. Od počátku roku 2002 totiž již úřady mohly vydávat jen tabulky, na kterých se vyskytovala také nová kombinace písmen a číslic. Tehdy ještě nebyl součástí značky vlevo umístěný modrý pruh, v němž je dnes kromě kódu CZ také kroužek z hvězdiček symbolizující příslušnost k Evropské unii. Ten se začal používat až o dva roky později - v roce 2004.

Značku bez tohoto modrého pruhu si spolu s dalšími historickými tabulkami můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Také se již tato tradiční součást motorových vozidel přestala v běžné mluvě označovat jako státní poznávací značka a začalo se používat označení "registrační značka". Termín Státní poznávací značka ovšem v legislativě přežívá dále.

Možná si, pro pořádek, můžeme připomenout, co vlastně znamená písmeno nacházející se v kombinaci vždy na druhé pozici. Kód (písmeno) totiž označuje registraci v příslušném kraji: Hlavní město Praha má A, Středočeský kraj S, Ústecký - U, Liberecký - L, Karlovarský - K, Královéhradecký - H, Pardubický - E, Plzeňský - P, Jihočeský - C, Vysočina - J, Jihomoravský - B, Olomoucký - M, Moravskoslezský - T a konečně Zlínský - Z.

V kombinaci nesmějí být použita písmena G, O, Q, W a CH. To proto, že by se mohla při letmém pohledu zaměnit s s písmeny C,V a číslicí 0.

První tři znaky tvoří sérii příslušných registračních značek. Za místem pro nálepku z STK následuje čtyřmístné pořadové číslo značky. Tyto značky se používají pro standardní přihlašovaná vozidla. Ovšem, existují také speciální diplomatické značky (mají modré písmo na bílém pozadí), značky pro historická vozidla (mají zelené znaky na bílém podkladu a první písmeno je V) a tabulky umisťované na závodní, především rallyové speciály (opět je tvoří zelené značky, přičemž první písmeno je pro změnu R).

Již šest let je také možno žádat o vydání takzvané značky na přání. Jedna tabulka přijde na pět tisíc korun a text na ní musí schválit příslušný úředník v obci s rozšířenou působností. Vždy musí značka obsahovat alespoň jednu číslici, kterou bývá velmi často nula. Ta pak hraje roli písmena O. Samozřejmě na značce nesmí být nic vulgárního, zakázané jsou třeba také zkratky, které by bylo možné zaměnit třeba s oficiálními státními institucemi.

Zatím poslední novinkou jsou značky pro nízkoemisní vozidla. Momentálně má nárok na vydání značky začínající písmeny EL každé auto, jehož emise CO2 nepřevyšují hranici 50 gramů na kilometr. Jedná se tedy o "čisté" elektromobily a také řadu modelů s plug-in hybridním pohonem.

Historie registračních značek zasahuje až do 19. století. Ovšem povinné označování automobilů a motocyklů bylo nařízeno až od roku 1906. Rakouský systém byl nahrazován československým zhruba od roku 1922. Letos tedy slaví stoleté výročí. Pro území takzvané "velké Prahy" bylo vyčleněno počáteční písmeno N. Pro zbytek Čech se používalo O. Morava pak dostala přidělené písmeno P, Slezsko R. Tehdejší nejvýchodnější součást Československa - Podkarpatská Rus měla kombinaci PR. "Péčko", ovšem kvůli odlišení od Moravy v červené barvě, mělo pak Slovensko.

Další změna přišla hned v roce 1928. Tehdy se totiž měnilo územně-administrativní členění republiky. Písmeno P pak například dostala Moravskoslezská země, která vznikla po sloučení Moravy a Slezska.

Měnila se také podoba značek. V dopravní hale Národního technického muzea si toho můžete povšimnout. Zatímco do roku 1932 měly značky bílý podklad a na něm černá písmena, od roku 1932 do roku 1938 se barvy prohodily. A po skončení druhé světové války se opět staly značky bílými s černými písmeny a čísly.

S historií registračních značek se pojí několik zajímavostí. Například to, že ve třicátých letech musely motocykly vozit také značku vpředu. Byl to prohnutý plech, který se montoval na přední blatník.

Od roku 1955 zase platila povinnost označovat státními poznávacími značkami také malé motocykly. Ovšem stát na ně kódy nerazil, motorista si je musel na bílou tabulku namalovat černou barvou sám.