Škoda s nejdelší kapotou se vrátí na závodní trať. Trvalo jí to 60 let

Specialisté z firemního muzea automobilky Škoda, společně s odborníky na stavbu prototypových vozů, dokončili renovaci unikátního sportovního automobilu 1100 OHC Coupé. V polovině května by se na závodním okruhu v Sosnové měly divákům kromě jiných unikátů představit také znovuzrozené sportovní vozy Škoda 1100 OHC. Jeden z nich s karosérií s otevřenou střechou, druhý s tvary dvoumístného kupé.

Můžete se na něj podívat do naší komentované fotogalerie.

Právě tento vůz nedávno vyjel z dílny, kde mu doslova vdechli druhý život. Ten první dostal v roce 1959, kdy měl dokonce ještě jednoho sourozence. Automobily dostaly stejnou techniku jako o tři roky starší roadstery. Ty byly vyrobeny dva. Jeden z nich patří britskému importérovi Škodovek a je pojízdný, stejně jako ten z majetku muzea Škody Auto.

Vpředu umístěný agregát využil hliníkový blok ze sériové Škody 440. Zůstal zachován také zdvizový objem válců - 1089 cm3. Blok byl ovšem osazen zbrusu novou hlavou válců se dvěma vačkovými hřídeli. O zásobování palivovou směsí se starala dvojice karburátorů (zpočátku českých Jikov, později nahrazených karburátory Weber).

Výkon pak dosáhl na tehdejší dobu skvělých 92 koní v 7 700 ot./min. Motor byl schopen dosáhnout maximálních otáček 8500 za minutu. Podstatná pro příslib kvalitních sportovních výkonů byla nízká hmotnost. Roadster, který na délku měřil 388 centimetrů, ukázal na váze hmotnost jen 550 kilogramů.

Kupé s hliníkovou karosérií bylo sice těžší, také vzhledem k použité karosérii z hliníkového plechu (roadster měl trubkovou konstrukci pokrytou laminátovými díly), ale 618 kilogramů je stále velmi dobrá hodnota. Při pohledu zepředu zaujme podobnost se slavným Jaguarem E-Type, který však měl premiéru později, takže nelze Škodováky nařknout z opisování. Z boku pak je vidět předlouhá kapota. Takovou pak již nikdy žádný model automobilky nedostal.

Řidiči si pochvalovali téměř ideální rozložení hmotnosti 49,7: 50,3 procentům ve prospěch poháněné zadní nápravy. Nejvyšší rychlost činila zhruba 190 kilometrů v hodině.

Osud obou kupé byl poměrně pohnutý. Poté, co je vzhledem ke změně sportovních předpisů již nebylo možné nasazovat do závodů, dostaly se do soukromých rukou. Oba byly poničeny při haváriích a jeden dokonce po nárazu do sloupu zachvátil požár.

Průběh rekonstrukce druhého z vozů popisuje článek na webu skoda-storyboard.com. "Prvním majitelem právě zrenovovaného exempláře byl Hanuš Hrabánek. Tedy otec Michala Hrabánka, současného ředitele týmu Škoda Motorsport," píše jeho autor.

Hrabánek starší v autě vyměnil jedenáctistovku 1100 OHC za praktičtější čtyřválec OHV z kabrioletu Felicia. Demontovaný závodní motor doputoval jako výstavní exponát do mladoboleslavského firemního učiliště. Druhý majitel pak s kupé narazil v podjezdu dálnice u Mladé Boleslavi do sloupu. Řidič z vraku naštěstí unikl otvorem po zadním plexiskle, vůz však začal hořet.

Havarovaný vůz byl rozebrán. Zadní nápravu s převodovkou a rozvodovkou převzalo do sbírek Národní technické muzeum v Praze, odkud ji před 15 lety získalo Škoda Muzeum. Šasi vozu - prostorový rám s přední nápravou, brzdami, pedály a dalšími drobnými díly se dochoval v české soukromé sbírce, z níž ji škodovácké muzeum odkoupilo v roce 2014. Mechanické komponenty vykazovaly poměrně malé opotřebení, vůz se totiž ve své krátké kariéře zúčastnil jen pěti závodů.

“Další z dvojice vyrobených automobilů Škoda 1100 OHC Coupé byl dva roky naším rodinným vozem,“ líčí své setkání s unikátním autem koordinátor restaurátorské dílny Škoda Muzea Michal Velebný. „Můj otec Dušan Velebný, pozdější vedoucí podnikové zkušebny, tento unikátní automobil odkoupil v roce 1966, ale již se zabudovanou soutěžní třináctistovkou OHV z modelové řady Octavia. Když jsme se jako rodina rozrostli, muselo Coupé ustoupit pro rodinný život praktičtějšímu vozu Škoda 1000 MB," vypráví.

I toto kupé v rukách pozdějších majitelů - dokonce opakovaně – havarovalo. Na jeho rámu se poté postupně vystřídalo několik nepůvodních karoserií různých provedení, vůz se účastnil mimo jiné závodů do vrchu. V nekompletní podobě se dochoval v jedné české soukromé sbírce.

Zásadní krok na cestě ke znovuzrození speciálu představovalo, podle článku, spojení sil profesionálů z restaurátorské dílny Škoda Muzea s odborníky z oddělení EGV - centra stavby prototypů Škody Auto. Naštěstí se ve sbírkách Archivu Škoda Auto se dochovala takřka kompletní původní technická dokumentace i provedení Coupé, včetně všech řezů a také výkresu znázorňujícího zástavbu jednotlivých skupin.

Už koncem roku 2015 restaurátoři zkompletovali podvozek s nově vyrobeným chladičem, nádrží a dalšími prvky, důkladnou repasí prošel i motor a převodovka Původně jej chtěli vystavit v expozici Škoda Muzea vedle otevřeného provedení Š 1100 OHC, ale nakonec zvítězila touha po dotažení projektu do cíle – k plně funkčnímu kupé.

Nejtvrdší oříšek představovala rekonstrukce hliníkové karoserie, na konci 50. let navržené mladoboleslavským designérem Jaroslavem Kindlem. Truhláři tehdy podle Kindlových podkladů vytvořili dřevěnou maketu, na niž ručně vyklepával hliníkové panely tým klempířů. Každý uplatnil vlastní invenci a vkus, takže se levá polovina karoserie tvarově poněkud lišila od té pravé, třeba zaoblením hran blatníků.

Podstatná část prací se přenesla na pracoviště centra stavby prototypů Škody Auto. „Dalo by se říci, že unikátní Škoda 1100 OHC Coupé se vrátila na místo činu. Pracovníkům Škoda Muzea a našemu týmu z oddělení EGV se podařilo skloubit tradiční postupy se současnými vyspělými technologiemi, zdigitalizovali jsme historické výkresy z archivu a využili také dostupnou dobovou fotodokumentaci. Následně jsme vytvořili virtuální model a na jeho základě vyrobili několik 3D modelů. Mimochodem, úpravy tvaru karoserie trvaly desítky hodin. Samotná rekonstrukce karoserie vozu již probíhala v dílnách stavby prototypů. V jedné z těchto dílen, na pracovišti mladoboleslavské Česany, v roce 1959 naši předchůdci stavěli původní závodní speciály,” uzavřel specialista stavby prototypů Škody Auto Martin Kadlec.

Karoserie byla vytvořena z hliníkových plechů tloušťky 0,8 mm a 1,0 mm. Jejich doklepání, svařování i nýtování probíhalo ručně, stejně jako před více než 60 lety. Zbývalo určit barvu laku karoserie. Obě kupé byla původně modrá, jejich tvůrci vsadili na eloxovaný hliník, na jehož naleptaný povrch elektrolyticky nanesli barvu. Na zvláště namáhaných místech, například u nýtů a v přední části vozu ale neměla povrchová úprava velkou životnost.. Restaurátoři respektovali historický vývoj, v polovině roku 1962 – jak dokládají dochované dobové fotografie – se totiž postupně obě kupé dočkala červené barvy laku.