Průběžná vylepšení nepomohla: Kupé Škodu Rapid pak vyhlásili za nejhorší sporťák

Jeho vlastníci v tehdejším socialistickém Československu na něj byli hrdí. Koneckonců šlo o vrcholný model značky Škoda s cenovkou přesahující 80 tisíc tehdejších korun. Ovšem ve srovnání s vozy ze západní Evropy byl Rapid v osmdesátých letech již zoufale zaostalý. Předchůdcem tohoto vozu byla poměrně kultovní Škoda 110 R a nástupcem už nikdo. Škoda Rapid kupé vznikla v roce 1984, tedy bezmála před čtyřiceti lety a vlastně šlo o pouhý facelift modelu Garde.

Tato Škoda 743 se, mimochodem, také stala prvním automobilem, který vznikal rovněž v Bratislavských automobilových závodech. Po technické stránce vycházela z řady 742, kterou laická veřejnost zná spíše jako Škody 105 a 120. Mělo ale samozřejmě jinak skloněné čelní sklo, na bocích jen jeden pár dveří a záď se plynule svažovala k zemi.

Na vůz, včetně jeho verze s plátěnou střechou a sportovní speciál, se můžete podívat ve fotogalerii u článku.A také technika nebyla zcela stejná jako u sedanů. Konkrétně Garde/Rapid dostala nové hřebenové řízení a na přední nápravu také kotoučové brzdy se čtyřpístkovými třmeny. Vzadu bylo zcela jiné zavěšení kol. Místo tradičně používané jednoduché kyvadlové nápravy se do tohoto kupé montovala trojúhelníková ramena se šikmou osou kývání. To vše dohromady se citelně projevilo na lepších jízdních vlastnostech. Ovšem použitá konstrukce byla poněkud poddimenzována, a tak se opět muselo zpět k rýsovacím prknům.

Během faceliftu se navíc rozšířil rozchod kol. Vpředu o sedmdesát a vzadu o šedesát milimetrů. To se opět muselo projevit na stabilitě při projíždění zatáček. Bohužel, dynamické parametry byly i pak spíše skromné.

Ještě dva roky po faceliftu, tedy přibližně do roku 1986, se totiž do motorového prostoru v zádi nadále instalovala čtyřválcová zážehová dvanáctistovka s výkonem 58 koňských sil, která byla spojená se čtyřstupňovou převodovkou. Tyto Rapidy vozily označení 120. Veřejnost se už ale přitom těšila na verzi 130, která už v roce 1984 měla premiéru na brněnském strojírenském veletrhu Jejím pohonným agregátem již byla třináctistovka. Řidič již měl mít možnost volby z pěti převodových stupňů pro jízdu vpřed.

Na video představující jeden zachovalý vůz a jeho vlastníka se můžete podívat zde:

Maximální rychlost této nové verze vzrostla na 153 kilometrů v hodině, z nuly na stovku auto zrychlilo za rovných patnáct sekund. Pátý převodový stupeň logicky vylepšil hodnoty spotřeby na dálnici (z původních 9,2 na 8,2 litru benzinu Super na 100 kilometrů) a mimo město při ustálené rychlosti 90 kilometrů v hodině z 6,5 na 5,8 litru.

V roce 1987 se opět měnilo označení motorizace. V nabídce se ocitly Rapidy 135 a 136. Oba poháněl nový motor, který byl fakticky shodný s tím v připravovaném Favoritu. Zatímco verze 135 byla určena pro trhy, kde se již prodával bezolovnatý benzín, varianta 136 byla určena pro Československo a další socialistické země, kde ekologie zatím skoro nikomu nic neříkala. Do nádrže se tudíž nadále tankoval benzín s příměsí jedovatého olova.

Kvůli možnosti spalování ekologičtějšího benzínu museli konstruktéři motor upravit. Měl tedy jiné písty a snížený stupeň komprese. V důsledku toho maximální výkon dosahoval jen 58 koňských sil, zatímco stošestatřicítka disponovala výkonem 62 koní. Hodnota zrychlení 0-100 kilometrů v hodině se pak dostala již na úroveň 14 sekund.

Poslední představenou verzí, která ale byla určená výhradně na export do zemí západní Evropy, se stala Škoda 135 RiC. Začala se vyrábět na podzim roku 1988 a fakticky jednalo o první „nesmrdící" typ Škodovky. K výfukovému potrubí byla totiž přiřazena lambda sonda a třícestný katalyzátor, o dávkování směsi do motoru se staralo elektronicky řízené jednobodové vstřikování. Jeden takový exemplář (prakticky nejetý) je v návštěvnické sezóně k vidění v muzeu Svět Škodovek u Čerčan na Benešovsku.

Celkem se v letech 1984 až 1990 vyrobilo přes 33 tisíc kusů kupé Rapid. K tomu je třeba připočítat ještě přibližně 11 000 exemplářů předcházející verze Garde.

Sběratelé si dnes cení zejména exemplářů, které byla přestavěny na kabriolety. Některé „měl na svědomí" tuzemský Metalex, další vznikly v Německu a v Anglii. Na těchto trzích se jednalo o zdaleka nejlevnější vozy umožňující jízdu s neomezeným výhledem na oblohu.

I když se inženýři v různých vývojových odděleních tehdejších Automobilových závodů v průběhu let výroby Garde a Rapidu o mnoho inovací, přesto nezabránili tomu, že v roce 2017 americký motoristický magazín Motor1 Rapid vyhlásil jako nejhorší sporťák světa.

V odůvodnění zaznělo, že i na poměry osmdesátých let jde o zoufale pomalé auto. "Navíc nekvalitně postavené a nespolehlivé. Mnozí vlastníci se třeba museli potýkat s častým přehříváním motoru," uzavírá hodnocení Motor1.