Škoda Kamiq je na děravé silnice jako dělaná: Test novinky z Mladé Boleslavi

V naší recenzi jsme se zaměřili na to, jak podvozek nejmenšího SUV automobilky Škoda zvládne průjezdy zbídačených silnic a na reálnou spotřebu vozu se slabší verzí litrového turbomotoru. V současné době je už skoro morální povinností každého automobilového výrobce nabízet několik typů automobilu z kategorie těch sportovně-užitkových, neboli SUV. Škoda do této kategorie vstoupila později než řada ostatních konkurentů a vzala to směrem od největšího k nejmenšímu. Po Kodiaqu a Karoqu nyní přichází na řadu Kamiq.

Já osobně jsem sice dříve za SUV pokládal pouze vozy, které alespoň za příplatek nabízely pohon všech kol, tato doba je už ale definitivně minulostí. Například mnoho typů francouzských SUV má poháněná pouze přední kola. Stejně tak je tomu u Kamiqu.

Je to logické. Tento automobil totiž technicky vychází z již dříve představeného hatchbacku Scala (nahradil dřívější Rapid), což v praxi znamená, že se mu pod kapotu zabudovávají stejné motory, a také valná část ostatních dílů je shodná.

Byť se to při pohledu zvenčí tak nejeví. Kamiq je totiž kratší - konkrétně o dvanáct centimetrů a naopak o osm centimetrů vyšší. Šířka a rozvor pochopitelně zůstaly shodné.

Zmíněný nárůst výšky je právě to, co z Kamiqu, společně s designem přídě, bočním profilem a samozřejmě přidanými tmavými plasty na spodní části obou nárazníků a prahů, vizuálně dělá SUV. Osm centimetrů je součet téměř čtyřcentimetrového nárůstu světlé výšky a stejně velkého zvýšení úrovně střechny nad zemí.

Důsledkem je zvýšená pozice pasažérů ve voze, díky které o něco lépe vidí na vozovku před sebou, a hlavně se jim do auta lépe nastupuje a zase z něho vysedá. Vyšší světlá výška pak umožňuje projet bez rizika poškození podvozkových dílů i běžnou polní či lesní cestou. Do těžšího terénu se pochopitelně pouštět nedoporučuje, přece jen to již zmíněný "předohrab".

Pro týdenní test této škodovácké novinky jsem získal exemplář s litrovým turbomotorem ve slabším provedení. To disponuje maximálním výkonem 70 kW (to silnější má 85 kW) a nejvyšším točivým momentem 175 Nm. Tato hodnota není vůbec špatná, a pokud není automobil obsazen na maximální možnou mez, poskytuje v městském provozu solidní hbitost.

Na rozdíl od mezinárodní prezentace, kde jsem jezdil výhradně s vozy vybavenými sportovním paketem a tedy i jednodílnými sedačkami, byl tentokrát Kamiq v interiéru "civilnější". Stále a znovu žasnu, jak i automobily, které má k prémiovému segmentu opravdu daleko, můžou uvnitř vypadat "šik" a být kvalitní. Je pravda, že Škoda opět šetřila měkčenými plasty, které jsou jen na vrchní straně palubní desky, kam stejně sahá jen málokdo, avšak dvoubarevné potahy sedaček, navíc s barevnými švy a linkou uprostřed, interiér oživují. Podobný účel (a stejně povedený) má také textilní výplň na obložení dveří, linky na palubní desce a další dekory.

Displeje v automobilech přebírají stále větší množství rolí a nejinak tomu je v Kamiqu. Nastavování teploty klimatizovaného vzduchu (v autě byla dvouzónová klimatizace) se stále děje prostřednictvím klasických otočných ovladačů a hodnota se zobrazuje na samostatném displeji, což oceňuji, ale třeba spustit vyhřívání volantu nebo upravit proudění vzduchu je už nutno dotykem na displeji po předcházejícím stisku tlačítka Menu.

Kamiq může mít za příplatek digitální přístrojový štít a tento testovaný ho opravdu měl. Má i schopnost zobrazit navigační mapu mezi ukazateli rychlosti a otáček motoru. Vyhovující grafické zobrazení požadovaných hodnot si vybere opravdu každý. Centrální displej pak potěší kvalitním rozlišením a rychlou odezvou.

Vzadu se dá také solidně uvelebit i na delší cestování. Pokud si s sebou berete svačinu, tak si ji můžete položit na vyklápěcí stolky upevněné na zadní straně opěradel předních sedaček. Jsou samozřejmě také součástí příplatkové výbavy. Mají i mezipodlahu, díky které poslouží například jako podpěra pro tablety, nebo v případě staromilců klasických knih.

Lze si přitom i docela natáhnout nohy. Testoval jsem to sám na sobě. Když jsem si nastavil sedačku u volantu do polohy, která vyhovuje 186 centimetrů vysokému řidiči, měl stejně velký jedinec vzadu před koleny ještě osm centimetrů volna a nad hlavou šest. Podotýkám ale, že tento exemplář nebyl vybaven panoramatickým střešním oknem, které samozřejmě využitelnou vnitřní výšku snižuje.

Jestliže tedy místo vzadu je opět silnou stránkou této novinky, objem zavazadlového prostoru už tak nenadchne. Papírových 400 litrů sice nevypadá zle, je však krátký. Po stranách má ale kapsy, bytelné háčky a držáky na povinnou výbavu a další vychytávky, které ocení zejména ti, kteří s autem jezdí denodenně. Uvnitř je dostatek místa na drobnosti, i když většina z nich nemá moc velký objem. Na mysli mám teď zejména box pod středovou loketní opěrkou vpředu.

Už v titulku článku stojí, že Kamiq je lékem na děravé české cesty. Přestože se i u nás stav komunikací po po malinkých kousíčcích v porovnání s minulými lety zlepšuje, přesto znám stále hodně okresek, které si pojmenování silnice nezaslouží. Jednou z těch nejhorších je aktuálně spojovací úsek mezi Železničním muzeem v Lužné u Rakovníka a pivovarem v Krušovicích. Cestáři na ni nezavítali zřejmě celá desetiletí. Kola vozidel, která tudy projela, mezitím odnosila do neznáma celé kraje vozovky. Ta je tak na každé straně minimálně o půl metru užší. Pokud se tedy potkají dvě protijedoucí auta, musí minimálně jedno "spadnout pravými koly o nějakých dvacet centimetrů níže. Ani levá kola rozhodně nejednou po uhlazeném asfaltu. Právě naopak. Je děravý jako řešeto. 

Přesto jsem tady bezpečně projížděl Kamiqem rychlostí mezi sedmdesáti a osmdesáti kilometry v hodině, aniž by podvozek protestoval a ozýval se ranami. Svůj vliv na tom má nepochybně nový typ příplatkových adaptivních tlumičů (více o nich psal kolega Honza Markovič zde). Zde jsem samozřejmě volil běžný, nikoli sportovní mód. I zde překvapilo na poměry aut této velikostní třídy výborné odhlučnění a celkové vyvážení vozu. To jsem ocenil i při rychlejším průjezdu zatáčkou, v níž se Kamiq naklání relativně nevýrazně.

Řidiči si nebudou nejspíše stězovat ani na další věci, které vytvářejí celkový dojem o pocitu z jízdy v daném autě. Účinek brzd se dá dobře volit silou stlačení brzdového pedálu a řazení manuální pětistupňové převodovky bylo přesné. I když občas páka v kulise mírně zadrhla.

Na autě jsem ocenil i řadu tradičních škodováckých "vychytávek"

Spotřeba byla i při velkém podílu svižnější jízdy uspokojivá. Konkrétně na venkovských silnicích jsem na palubním počítači zaznamenal údaj 5,4 litru a na dálnici 5,9. Také ve městě se v hustém provozu Kamiq pohyboval se zhruba šestilitrovou spotřebou. Kdo má lehkou nohu, může se v nenáročném terému a ve volnějším tempu celkem snadno dostati i pod pětilitrovou hranici.

Slabiny se na tomhle voze hledají obtížně. I proto lze věřit slovům šéfa české obchodní organizace Škodovky Luboše Vlčka, který prohlásil, že Kamiq se stane dalším typem značky, který se každý rok prodá minimálně ve stotisícové sérii. V samotném Česku by to od příštího roku, kdy se naplno rozběhne prodej, mělo činit devět a ž deset tisíc kusů.