S modrou královnou rallye vítězil Hubáček. A začínal i mistr světa F1 Fittipaldi

Jako řada dalších ve Francii vyráběných aut se tento typ vyznačoval hlavně modrou barvou. Představen byl v roce 1961 a jeho výroba probíhala v letech 1962 až 1978. Zpočátku pod jménem Alpine A110, později jako Alpine Renault nebo Renault Alpine. Právem je řazen mezi nejslavnější závodní vozy. Za jeho volantem začínal i mistr světa F1 Emerson Fittipaldi. Když se řeklo Alpine u nás, všichni věděli, že řeč bude o Vladimíru Hubáčkovi. • Základní rysem A110 byla nízká karoserie z laminátu
• Vítězství na Rallye Monte Carlo
• Alpine a Hubáček
• Alpine A110 se nevyráběl jen ve Francii
Firmu Alpine založil Jean Rédélé (17. května 1922, Dieppe, Seine-Maritime – 10. srpnet 2007, Paříž), syn francouzského dealera společnosti Renault v Dieppe. Jean se po studiích stal nejmladším dealerem automobilky ve věku 24 let. Renault 4CV byl jeho oblíbeným vozem a tak, když získal druhý vůz, dal se do stavby dvou prototypů, se kterými potom začal závodit. Jeho prvním podnikem a zároveň prvním vítězstvím v soutěžích byla Rallye Deippe - Rouen v roce 1950.

Podle webu Renault Club vznikl název Alpine jako připomínka vítězství Jeana Rédélé v Alpském poháru. Připomíná to i wikipedie. Ta dokládá, že po neúspěšném startu na Rallye Monte Carlo začal Rédelé závodit ve francouzských Alpách, kde dosáhl svých největších úspěchů. Proto jeho vozy nesly značku Alpine jako memento jeho prvního vítězství v Coupe des Alpes v roce 1954.

První vůz Alpine byl představen v roce 1955. Šlo o Alpine Mille Miles A106. Podvozek byl z oblíbeného renaultu, karoserie byla vyrobena z laminátu. V říjnu téhož roku vznikla Société des Voitures Alpine. Sériová výroba byla zahájena o rok později. Vůz byl zařazen mezi produkty Renault. Představení Renaultu Dauphine dovedlo Rédélého k úpravě na vůz Alpine A 108. V roce 1962 se objevil jeho nástupce Alpine A110, který patří mezi nejslavnější vozy této automobilky vůbec. V průběhu svého působení si A110 vydobyl mnoho úspěchů na poli světových soutěží.

Technika vozu vycházela z automobilu Renault 8, základním rysem se stala extrémně nízká stavba karosérie a použitý materiál na její stavbu, kterým byl laminát. Zajímavé bylo mimo jiné i použití zadních koncových svítilen z původního typu Renault 8. Objem použitých motorů se pohyboval od 956 do 1647 cm3, výkon se tím postupně zvýšil až na 130 koní. Motory pocházely v průběhu výroby z různých vozů Renault 8, Renault 12, Renault 15 a Renault 16.

V roce 1969 byla továrna přestavěna a o 2 roky později se představil model Alpine A310. Nezávislý výrobce Alpine byl podle wikipedie  pohlcen továrnou Renault v roce 1973.



Značka Alpine byla několikrát použita i pro sportovní modely z produkce Renaultu. Od roku 2021 má Alpine také svůj tým ve Formuli 1. Společnost poprvé zanikla v roce 1995. V roce 2017 však došlo k jejímu obnovení díky modelu Alpine A110 druhé generace. V červnu 2022 Alpine otevřela v Praze – Průhonicích  svůj první oficiální showroom v Česku.

Automobily patřily mezi nejúspěšnější vozy, v letech 1970 až 1972 se zúčastnily tehdy nově vypsaného Mezinárodního mistrovství výrobců, což byl předchůdce šampionátu WRC, a prvních ročníků mistrovství světa v rallye WRC. Prvenství Alpine patřilo v Mezinárodním mistrovství výrobců v roce 1971 a prvenství v šampionátu WRC v roce 1973.

Na Rallye Monte Carlo 1973 obsadily tyto vozy první tři místa, stejně jako předtím v roce 1971. Nejúspěšnějšími jezdci vůbec byli Francouzi Jean-Luc Thérier, Jean-Pierre Nicolas nebo Jean-Claude Andruet. Ten s Alpine zvítězil v mistrovství Evropy jezdců v roce 1970. Úspěšný byl také Švéd Ove Andersson. Dominanci značky Alpine ukončilo nasazení podobně koncipovaných, nicméně pro rallye speciálně navržených vozů Lancia Stratos.

V Československu s tímto vozem jezdil a byl velice úspěšný Vladimír Hubáček, který několikrát vyhrál celkově v mistrovství republiky v automobilových soutěžích. Dalším úspěšným jezdcem z tehdejšího východního bloku byl Ilja Čubrikov, který se soutěží mistrovství Evropy jezdců účastnil s v Bulharsku montovanými Bulgaralpine.

• Pocházel z obce Nechanice na Královehradecku. Vyučil se u firmy Kříž v Praze a na vojnu nastoupil do Plzně. To už měl ale za sebou zkušenosti s motocyklem Rudge Ulster 500.
• Díky náhodě se dostal do pražské Dukly. Tady se v tu dobu stavěly tři sportovní automobily Střela 750, určené pro mladé talentované závodníky – vojáky prezenční služby.
• Poprvé se Hubáček podle portálu Automobil Revue objevil v roce 1955 na Velké ceně Prachovských skal, ale havaroval už v tréninku. Druhý start na Moravě už dopadl lépe, a proto byl pozván do Polska. Tady v Czenstochové vybojoval první mezinárodní vítězství.
• Kromě okruhů jej začaly zajímat také rallye, a tak se objevil nejen v sousedních státech, ale také třeba na Rallye Monte-Carlo, Tour d’Europe nebo Liege–Sofia–Liege. Okruhy ovšem neopustil.
• Skvělých výsledků dosahoval nejdříve s monoposty Melkus F3. Z třiceti startů jich deset proměnil ve vítězství. Vedle Melkusu startoval také s Lotusem F3, který je dnes v depozitu Technického muzea.
• První zkušenosti v rallye získával se škodovkami, hlavně s Octavií TS, již v roce 1965 vyměnil za Renault 8. O dva roky později usedl do modelu Gordini a pak ještě i do Renaultu 12 Gordini, z nějž byl už v roce 1971 jen krůček k Renaultu Alpine A110, nejdříve s objemem motoru 1,6 litru, později 1,8 litru.


• Svých největších vítězství Vladimír Hubáček dosáhl v Rallye Vltava 72, Rallye Škoda 74 a 75, Barum rallye 72, 73, 75 a Rallye Tatry 71, 74 a 76. Je také osminásobným mistrem republiky jak na okruzích, tak v ral­lye, i vítězem Poháru míru a přátelství.
• V podstatě můžeme prohlásit, že jeho kariéru ovlivnili svým způsobem také čtyři lidé: Jiří Somr, jemuž se podařilo dovézt do ČSSR první soutěžní Renault, dále již zmiňovaný šéfmechanik Saša Klimt a spolujezdci ­Vojtěch Rieger a v posledních letech také Stanislav Minářík.
• Vladimír Hubáček byl jedním z nejzkušenějších a nejuniverzálnějších jezdců a pro příznivce automobilových jezdců se stal legendou.
Vůz Alpine A110 se nevyráběl pouze ve Francii v Dieppe. V Brazílii se se konstruovaly vozy pod jménem Willys Interlagos, se kterým závodil i tehdy začínající a pozdější dvojnásobný světový šampión Formule 1 Emerson Fittipaldi. V Brazílii bylo postaveno celkem 1 500 „renaultů“ mezi roky 1961 a 1966 a jednalo se o vůbec první sériově vyráběné brazilské sportovní auto. Nejspíš sem ale budou započítána i licenčně vyráběná auta Alpine A108. Portál Autorevue.cz totiž uvádí, že v brazilském Willys Interlagos se zrodilo jen asi 680 „stodesítek“. Mezi lety 1967 a 1969 se vůz vyráběl i v Bulharsku pod názvem Bulgaralpine. Zde je možné také zjistit i další podrobnější čísla o licenční výrobě.

V období 1964-1974 jej stavěla mexická společnost Diesel Nacional (DINA) pod názvem Dinalpin, 500 kusů svědčí o minimálních sériích. V bulharském Plovdivu vzniklo v letech 1967-1969 několik desítek Bulgaralpine včetně verze GT4, těch se zrodilo 100 i v Mexiku. Přesné bulharské počty známy nejsou, odhadují se na 60 - 120 vozů. „Sám soutěžní jezdec Ilja Čubrikov mluvil o stovce kusů,“ píše Autorevue.cz. Od března 1971 do října 1976 vyrobila španělská FASA 908 kusů s motory o obsahu 1,3 litru, už od roku 1967 přitom stavěla také vozy s motory s obsahem 1,1 litru.

Různé zdroje také uvádění různé počty celkem vyrobených vozů Alpine A110. Wikipedie udává číslo 7 176, na portálu Auto.cz se lze zase dočíst, že se mělo vyrobit celkem 8 139 aut, stejně jako se píše na webu Renault Club o výrobě více jak osmi tisíc aut, i když autoři textu Viktor Kazda a Marek Pimper připouštějí, že celkově mohlo být ve všech závodech vyrobeno kolem 10 tisíc aut.

Dnes patří vozy Alpine A110 k ceněným veteránům a jsou k vidění na různých srazech nebo závodech historických automobilů. Na sociální síto facebook je skupina Renault Alpine Owners Club, která je veřejná a věnovaná majitelům a příznivcům všech vozů Alpine & Renaultsport z továrny Dieppe. Včetně A110, A310, GTA, A610, Spider, 5 Turbo.



Pokud by jste si chtěli Alpine A110 jako veterána pořídit, museli byste sáhnout poměrně hluboko do kapsy. Web Auto.cz píše, že ceny špičkových kusů s opravdu ostrými motory a nezřídka závodní minulostí, případně připravených na veteránské soutěže FIVA atakují i částku 130 tisíc eur, což je v přepočtu asi 3,3 milionu korun. „Původní stav tady nemůže být ani zachován, protože auta musejí vyhovovat současným předpisům včetně ochranných klecí a hasicích přístrojů,“ popisuje portál.

Pokud se spokojíte se slabšími agregáty a silničním provedením, kde je co největší přiblížení se originálu samozřejmě žádoucí, připravte si 50 tisíc eur, tedy asi 1,3 milionu korun. Také portál Autoweb.cz upozorňuje na to, že pořízení A110 vyjde nejméně na milion korun. „Současní majitelé vědí, jak je auto vzácné a ceněné. Bývá také zpravidla plně provozuschopné a ve velmi dobrém stavu,“ dodává Autoweb.cz.