Nezničitelný univerzál: Vyzkoušeli jsme nový evropský offroad Ineos Grenadier

Ineos je nová automobilová značka na trhu. Letos uvedla na trh svůj první model Grenadier. Zkoušel jsem obě nabízené motorizace jak v terénu, tak i na silnici. I když pro běžný život většině uživatelů stačí silniční modely, existují jedinci i firmy, které vyžadují odolnější osobní auta. Právě těm vychází vstříc nový vůz Ineos Grenadier s technickými řešeními, které už ostatní výrobci offroadů opustili. Včetně Land Roveru (Defender) či Mercedesu (třída G).

A tak tu máme terénní auto, které má karosérii připevněnou ke klasickému železnému rámu a na podvozku se nacházejí tuhé nápravy vpředu i vzadu.

I s mnoha detaily si ho můžete prohlénout v naší komentované fotogalerii.

„Konstruktéři postupovali v duchu, že to, co v autě není, se nemůže pokazit," vysvětluje marketingový manažer společnosti Autocentrum Dajbych Tomáš Petrů. Právě ta je oficiálním dovozcem značky Ineos do Česka. Proto se lidé ve vývojovém oddělení snažili v co největší možné míře vyhnout elektronice. 

I to, jak se tento offroad vyrábí, se můžete podívat v následujícím videu:

V praxi to znamená použití daleko menšího počtu řídících jednotek, než které dnes jsou v běžných silničích autech. Třeba parkovací brzda je klasická ruční, ve výbavě je jen jednozónová klimatizace, sedačky se nastavují pouze ručně a řidič se nemůže spolehnout na prakticky žádné elektronické systémy.

„I když to se již příští rok změní, protože legislativa předepisuje od tohoto data montáž nouzového brzdění a asistenčního systému pro udržení se v jízdním pruhu," dodává Petrů.

Zároveň se tvůrci auta vyráběného ve Francii snažili v maximální míře použít díly od spolehlivých a prověřených výrobců. Proto se pod kapotu montují třílitrové šestiválce od BMW. Jeden je vznětový a druhý zážehový. Spolupracují s osmistupňovým automatem od společnosti ZF. Ten pak točivý moment posílá na všechna čtyři kola.

Prakticky všechny funkce, které řidič využívá při jízdě, mají opravdové a velké fyzické tlačítko. „Zkoušelo se, zda je půjde spínat také v rukavicích," vysvětluje Petrů.

Grenadier je určený hlavně pro jízdu v terénu, což platí zejména pro výbavovou variantu Trialmaster. Ta má již v základu uzávěrky diferenciálu vpředu i vzadu, zvýšené sání vzduchu i terénní pneumatiky. Na druhou stranu Fieldmaster, který stojí naprosto stejně, dostal do interiéru kožené vyhřívané sedačky a nad přední sedadla střešní okno. I ten ale lze dovybavit třeba oněmi uzávěrkami.

Pak je k dispozici ještě dvou či pětimístná užitková varianta. „Časem bude k mání rovněž pick-up a prodloužená varianta," uvádí Petrů.

Během dvou hodin jsem měl možnost vyzkoušet klasické osobní pětimístné verze. Jednu s naftovým a druhou s benzinovým agregátem. Hned po usednutí do auta řidiče překvapí dvě věci. Tou jednou je spousta spínačů, přičemž panel s nimi se nachází také uprostřed stropu, druhou pak absence přístrojového štítu. Za volantem je pouze panýlek s kontrolkami. Aktuální rychlost a třeba otáčky motoru se ukazují na levé části centrálního displeje. Zvláště v zemích protkaných radary měřícími rychlost tak hustě jako u nás, je to docela problematické řešení. Sledovat totiž provoz před sebou a stále přeostřovat oči na číslice na displeji je unavující.

V interiéru je dost místa v obou řadách sedadel. Úložné prostory kolem řidiče a spolujezdce nějaké jsou, ale mohlo by jich být více a s větším objemem.

Při jízdě pak chvíli trvá, než si řidič zvykne na řízení. Pevná náprava má totiž na následek určitou prodlevu při zatáčení, Pokud tedy chcete vjet do zatáčky, musíte otočit volantem o trošku dříve než v jiném autě. A naopak před výjezdem z oblouku je žádoucí, abyste volant narovnali dříve. Jinak se může stát, že při manévrování v městských uličkách pocucháte karosérii nějakému tomu zaparkovanému vozu.

Také mi přišlo, že v dálniční rychlosti má volant moc velkou vůli kolem středové polohy. Jinak ale byly jízdní vlastnosti příjemným překvapením. Třeba brzy jsou na to, že jde o auto s hmotností kolem 2,7 tuny, velmi dobře dávkovatelné a současné účinné. Převodovka je skvěle sladěná s oběma motory, i když v benzinové verzi (má 286 oproti 249 dieselovým koním) se mi jelo na silnici o něco příjemněji. Daní za to pak bude větší spotřeba. Normovaná činí u dieselu 9,8 litru, u benzínu 12,7 litru. V praxi to samozřejmě bude více. Hlavně bude záležet na tom, jaký podíl bude mít terénní jízda. Nádrž je ale na 90 litrů, takže jen tak na suchu nezůstanete.

Vůz má při v zatáčkách (s výjimkou zmiňovaného řízení, na které jsem si ale po pár desítkách kilometrů zvykl), prakticky neutrální chování a na to, jak vysokou má karosérii a světlou výšku, se v obloucích málo naklání. Na nerovné cestě neodskakuje a nekymácí se, prostě neochvějně jede tam, kam ho řidič nasměroval.

S terénním polygonem společnosti Dajbych si obě verze auta poradila stejně dobře. Však také pro takové podmínky byl vůz stavěný. Třeba světlá výška je plných 264 milimetrů a brodit se lze vodou hlubokou 80 centimetrů. I to jsem si vyzkoušel. Pro takové případy brodění je v autě dokonce speciální tlačítko, které po aktivaci například vypne elektrické vyhřívání sedaček i další prvky, jenž by stříkající voda mohla poškodit.

Zatím jsem neuvedl ceny, za které je toto auto v Česku nyní k mání. Tak tedy vězte, že včetně DPH si za osobní varianty prodejci účtují 1 980 480 Kč. Ty užitkové jsou přibližně o 200 až 250 tisíc korun levnější.

U Dajbychů předpokládají, že ročně se Grenadierů v Česku prodá něco přes sto kusů. Zatím si je objednávají hlavně soukromé osoby, ale pomalu začínají oslovovat také firmy, jejichž pracovníci se pohybují v náročném terénu.

Záruka na auto je standardně pět let, servisní intervaly jsou pro běžné užívání stanovené na jeden rok nebo dvacet tisíc kilometrů. Pokud by se ale vůz používal hlavně mimo standardní cesty, pak by se mělo do servisu zajíždět vždy po ujetí 7 500 kilometrů.