První motocykl světa: stroj s hořícím sedadlem odstartoval éru motorek

Příští rok uplyne 140 let od patentování prvního motocyklu světa. Měl název Daimler Reitwagen a sestrojili ho Gottlieb Daimler a Wilhelm Maybach. Tento revoluční stroj, poháněný benzinovým motorem, položil základy moderní motocyklové dopravy. Přestože originál shořel v roce 1903, jeho věrohodné repliky lze dodnes obdivovat v muzeích po celém světě. Připomňte si příběh tohoto unikátního stroje. Když budete pátrat po historii motocyklů, tak zjistíte, že prvním takovýmto uznaným strojem byl Daimler Reitwagen. V příštím roce uplyne 140 let od doby, kdy byl výtvor konstruktérské dvojice Gottlieb Daimler a Wilhelm Maybach oatentován. Do dnešních dnů se první motocykl světa nedochoval. Shořel totiž při požáru továrny Daimler-Motoren-Gesellschaft v roce 1903. K vidění je ale více než desítka věrohodných replik v muzeích nejen v Německu.

Motocyklu Daimler Reitwagen, což v překladu znamená jezdecký vůz, se říká také Einspur čili jednostopa, bylo motorové vozidlo, které sestrojili Gottlieb Daimler a Wilhelm Maybach. Je všeobecně považován za první motocykl světa.

Sám Daimler je díky tomuto vynálezu často nazýván otcem motocyklu. A to přesto, že v době, kdy vznikl Reitwagen, už existovaly dvoukolky poháněné parou jako byly Michaux-Perreaux a Roper z let 1867–1869 nebo Copeland z roku 1884. Ty ale považovány za motocykly oficiálně nejsou.

„Daimler Reitwagen tak zůstává prvním motocyklem poháněný motorem s benzinovým spalováním,“ píše v článku s názvem In the Beginning (Na začátku) v magazínu American Motorcykles z března roku 1985 Louis Schafer.

O tom, zda má mít Reitwagen status jako prvního motocyklu, se vedly diskuze. Pokud definice motocyklu zahrnuje i spalovací motor, pak mu titul prvního motocyklu světa právem náleží.



Také anglický Oxfordský slovník (Oxford University Press. březen 2009) používá kritérium, že motocykl je dvoukolové motorové silniční vozidlo připomínající jízdní kolo, ale poháněné spalovacím motorem. Aktualizovaná specifikace udává specifikace objem motoru, maximální rychlost nebo hmotností vyšší než je u mopedu.

Podle této definice sice vyvolává použití čtyř kol místo dvou jisté pochybnosti, nicméně pokud jsou podpěry akceptovány jako pomocné stabilizátory, poukazují na to, že vozidlo Daimler potřebovalo podpůrná kolečka, protože ještě nevyužívalo principy rake trailu.

Z tohoto a dalších důvodů například motoristický autor David Burgess-Wise nazval Daimler-Maybach jen hrubým provizorním řešením. Technický redaktor Cycle World Kevin Cameron zase tvrdí, že parní pohon byl slepou uličkou a Reitwagen tak s určitostí byl první motocykl, protože použil později velice úspěšný typ motoru.

„Historie následuje věci, které uspěly, ne věci, které selhaly,“ nechal se slyšet Cameron.

Ještě je zde jednoválcová tříkolka s benzinovým motorem sestrojená Enricem Bernardi z roku 1882 s názvem Motrice Pia, která je z několika zdrojů rovněž považována za první benzinový motocykl.

Proti tomu ale hovoří skutečnost, že Bernardi namontoval motor na kolo svého syna, zatímco Dailmer navrhl a postavil nový podvozek pro Reitwagen tak, aby jezdil podobně jako současné motocykly.

Cesta k tomu, aby světlo světa spatřil první motocykl nebyla jednoduchá. Daimler se ve svých 27 letech vydal v roce 1861 do Paříže, aby zde prozkoumal vynález Belgičana Étienna Lenoira, kterým byl motor s vnitřním spalováním. Tato zkušenost mu později velice hodila, když nastoupil k Nicolausi Augustu Ottovi, který zkonstruoval jednoválcovou plynovou pohonnou jednotku v roce 1864.

V roce 1876 se Ottově firmě podařilo vytvořit motor na stlačený plyn na základě pokynů Daimlera a jeho továrního inženýra Wilhelma Maybacha, čtyřdobý agregát s vyšší kompresí.

Z kolínské společnosti N. A. Otto & Cie, kterou Otto založil s Eugenem Langenem, se pak stal největší výrobce motorů na světě. Čtyři roky předtím byl Gottlieb Daimler jmenován jejím technickým ředitelem.

To už se ale firma jmenovala Gasmotoren Fabrik Deutz, dnes Duetz AG, a pracoval zde jako vedoucí konstrukčního oddělení i Wilhelm Maybach.

Otto ale neměl žádný zájem na tom, aby byly jeho firmou vyráběné motory byly tak malé, aby je bylo možné použít v dopravě. Po sporu o směr další konstrukce motorů měl Daimler odejít z firmy Deutz i s Maybachem.

Společně se přestěhovali do města Cannstatt, kde začali pracovat na vysokorychlostním výbušném motoru. Cíle ve vývoji motoru bylo dosaženo v roce 1883 konstrukcí prvního motoru, horizontálního válcového, který běžel na naftu.

Motory vyráběné Ottovo firmou nebyly schopny běžet při rychlostech vyšších než 150 až 200 otáček za minutu a nebyly konstruovány tak, aby je bylo možné přiškrtit. Daimler chtěl postavit motor dostatečně malý, aby jej bylo možné použít k pohonu široké škály dopravních zařízení s minimální rychlostí otáčení 600 otáček za minutu. To bylo realizováno právě s motorem vyrobeným v již zmiňovaném roce 1883.

V následujícím roce Daimler s Maybachem vyvinuli model s vertikálním válcem, který se nazývá Grandfather Clock engine a dosahoval 700 otáček za minutu, Brzy se jim povedlo dosáhnout až 900 otáček za minutu.

To jim umožnilo zapalování Hot-Tube, které vyvinul Angličan Watson. Elektrické systémy té doby byly nespolehlivé a příliš pomalé na to, aby umožňovaly takové rychlosti.

Nově vyrobený motor se oba konstruktéři rozhodli zabudovat do dvoukolového testovacího rámu, který byl patentován jako „Petroleum Reitwagen“ – Petrolejový jezdecký vůz. Stroj demonstroval možnost umístit do dopravního prostředku motor na kapalnou směs ropy jako jeho pohon.

„První motocykl vypadal jako nástroj na mučení,“ napsala Melissa Holbrook Pierson, když popisovala první motocykl světa v knize The Perfect Vehicle: What Is It About Motorcycles (W. W. Norton & Company, 1998).



Původně stroj, v roce 1884, kdy byl ve fázi výroby, používal řemenový pohon a otočnou rukojeť na řídítkách, která při otáčení na jednu stranu brzdila a při otáčení na druhou stranu napínala hnací řemen, aplikovala sílu na kolo.

Paul F. Johnson ve své oráci Roper steam velocipede pro Smithsonian Institution roce 2011 napsal, že Roperův velociped z konce 60. let 19. století používal podobné ovládání řídítek s otočnou rukojetí.

Plány Daimlera s Maybachem počítaly s hřídelemi táhla řízení, které dělaly dva pravoúhlé ohyby spojené s ozubenými koly, aby pak skutečný pracovní model používal pouze jednoduchá řídítka bez otočné rukojeti nebo ozubeného spojení. Design si oba muži nechali patentovat 29. srpna 1885.

Motor měl obsah 264 kubických centimetrů, byl jednoválcový čtyřtaktní, namontovaný na pryžových blocích se dvěma dřevěnými koly s železnými běhouny a párem odpružených podpěrných kol, která mu pomáhala zůstat ve vzpřímené poloze.

Průkopnickým motorkářem se stal Daimlerův syn Adolf, který na začátku listopadu 1885 absolvoval první tříkilometrovou jízdu. Druhý Daimlerův syn Paul, kterému bylo tehdy sedmnáct let, usedl na nový stroj 18. listopadu 1885 a ujel s ním vzdálenost z Cannstattu, kde se dvojice po osamostatnění usadila, do Untertürkheimu.

Dnes je to vzdálenost necelých šest kilometrů, v té době to mohla být vzdálenost necelých devět kilometrů. Jiné zdroje uvádějí že jel dokonce dvanáct, což by zhruba odpovídalo jízdě tam a zpět. Jenže, při testovací jízdě došlo na problém. Pod sedícím jezdcem totiž začalo hořet kožené sedadlo, protože zapalování a výfuk byly umístěny přímo pod ním.

Přes zimu 1885 – 1886 byl řemenový pohon modernizován na dvoustupňovou dvourychlostní převodovku s řemenovým primárním pohonem a koncovým převodem pomocí ozubeného věnce na zadním kole. V roce 1886 Reitwagen dosloužil svému účelu a byl opuštěn ve prospěch práce na dalším vývoji čtyřkolových vozidel.

Do dnešních dnů se originální exemplář prvního motocyklu světa nedochoval. Shořel totiž při požáru továrny Daimler-Motoren-Gesellschaft v roce 1903. K vidění je ale více než desítka věrohodných replik v některých muzeích nejen v Německu.